21 gramů

Měla bych výhrady ke zdlouhavým scénám plným plačících žen, nicméně jinak jsem se touhle rozlámanou žiletkou pořezala pěkně. Protože na holení, pánové a dámy, na holení to není! --- Dodatek 2018: Panenko Marja, že já jsem to ale bývala básník. Poté, co jsem si přesně po jedné hodině uvědomila, jak to všechno "bylo" (bude) jako by ztratilo smysl dívat se do konce. A po dodívání se do konce si myslím, že mi ta druhá hodina opravdu už nic navíc nedala. (12.12.2009)

Nechronologické skládání scén se A. G. Iñárritovi v Amores Perros evidentně osvědčilo a tak se rozhodl jít ještě dál, 21 gramů může působit hlavně zpočátku dosti chaoticky, neboť vyprávění se přesouvá skrze místo i čas bez jakéhokoliv upozornění, ale má to i své výhody, divák se aspoň více soustředí a dokáže se lépe odpoutat od reality a vžít do filmu... 21 gramů je vskutku působivý a emocionálně silný film, rozehrává propracované psychologické drama mezi třemi postavami, jejichž životy spojí jedna tragická událost. Výkony hlavních představitelů jsou výborné, jejich prožitky doslova přetékají z obrazovky a člověk by jim věřil každé gesto, naposled si takto excelující hereckou trojici v ústředních rolích vybavuji u L. A. - Přísně tajné... Mé předlouhé rozhodování mezi 4 a 5 hvězdicemi rozhodla až druhá projekce, sice směrem dolů, ale i tak... 9/10 (02.08.2008)

A půl. Alejandro González Iñárritu je nesmírný talent na propojování lidských osudů. 21 Gramů na mě zapůsobilo asi nejvíce, ačkoliv jsem další jeho mozaiky osudů Amores Perros a Babel hodnotila stejně. Film je drsně realistický, krásně pravdivý a nesmírně bolestný. Excelující herci, pro mě nejvíce Sean Penn a Naomi Watts, scény s ní jsou fascinující a společně s Pennem omračující, která se tady i pěkně "odhalila." Dokonalé propojení osudů jednotlivých charakterů, jejich příběhy a podmanivá hudba. Již od začátku jsem si říkala, že je mi velmi povědomá a pak se ve scéně, kdy Sean sedí na posteli a vedle něj spí půvabná Naomi, rozezněla mě tolik známá a nezapomenutelná melodie, jíž znám ze Zkrocené hory. Nyní jsem již věděla, že hudbu má na svědomí génius jménem Gustavo Santaolalla. Tento film přemýšlí, ukazuje a nechává přemýšlet nás. 21 Gramů je o bolesti a strachu. O životě. O bolesti životů, které žijeme, a také o té, kterou prožíváme životy, které nemůžeme žít. A chtěli bychom. Tak strašně moc... Naše životy se ženou nezadržitelně kupředu a my ani netušíme, kolik promarněných, ztracených a neviděných setkání, snů či zážitků se v jejich rychlosti ztratilo ve větru. Kolik našich osudů se denně proplétá, aniž bychom to věděli? A poté, až jednou nastane ta chvíle, poznáme, co se skrývá v 21 Gramech? (19.04.2010)

Zrovna v tomhle případě mi netradiční postup vypravování přijde pouze jako efektní berlička sloužící k tomu, aby se film udělal zajímavějším, než ve skutečnosti je. Docela se divím, že tu plno lidí píše o tom, jak je 21 Gramů velmi emotivní snímek, kdežto mně se zdálo, že podobné téma už ani chladněji zpracovat nešlo. (14.02.2009)

Bolestivá Rubikova kostka, jejíž kousky poletují plátnem na přeskáčku a každý dílek, který zapadl na své místo, rve maso až do krve. Časová diskontinuita dala silnému příběhu zvláštní netrpělivé kouzlo, protože zatímco režisér VÍ, ale nás nechává objevovat. Co je víc než příběhová hra s divákem a intenzivní herecké výkony? Nesnesitelná lehkost a tíha bytí vyjádřená v jednadvaceti gramech a v jemném filtru zachycení tisíce maličkostí, které běžným všednodenním okem nevidíme, ale pod Alejandrovou lupou jsou náhle určující. A přesto není překročena ta neviditelná hranice mezi vykonstruovaností a promyšleností. 9/10 (27.08.2007)