Záře

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)

Je az s podivem, kolik vyjimecnych umelcu bylo a je suzovanych ruznymi chorobami, uchylkami a abnormalnim chovanim. Proto jsou tyto zivotopisne filmy velmi zajimave, ten o Davidu Helfgottovi neni vyjimkou. I kdyz si myslim, ze uplne nebyl potencial vyuzit. Lepe, nez postava Davida byla podle meho nazoru ztvarnena postava otce, ktery mu zivot nijak neulehcoval. Armin Mueller-Stahl zahral svou roli velmi verohodne a me zaujal vice nez oscarovy Rush. Zpusob vypraveni Davidova zivota me moc nezaujal, ale pasaze, kdy hral na piano byly natoceny velice dobre. (12.09.2012)

Splnil som si jeden veľmi starý rest, tento film som sa chystal zhliadnuť ešte v dobe svojho vzniku a mnoho krát po nej, no vyšlo to až teraz. Hlavným dôvodom bol samozrejme G. Rush, ktorý však na moje prekvapenie začína hrať až v polovici filmu, ak nerátam krátky úvod. Púšťať si to v pôvodnom znení asi nemá veľký význam, Rush artikuluje asi ako Luděk Sobota po 2 litroch vodky, takže mu nerozumieť takmer nič. Jeho výkon je fajn, ale príbeh nie je nič extra. V prvej polovici filmu sa zdalo, že to bude zaujímavo pokračovať vzhľadom na napätý vzťah otca a syna, ale po úraze sa zmenil nielen náš hlavný hrdina, ale i prístup režiséra, ktorý akoby zrazu nevedel, čo ďalej. Filmu chýbajú emócie, nedokázal ma chytiť za srdce a neprinútil ma Davida ani ľutovať ani milovať, čo je škoda vzhľadom na potenciál, aký film mal. 60%. (21.02.2024)

Klasický životopisný film o podivném géniovi, chtělo by se říct po přečtení obsahu... Jenže chyba lávky. Naštěstí! Záře je hned v několika ohledech neobvyklá podívaná. Zaujala mě hlavně tím odlišným nehollywoodským podáním příběhu - scénář mě nenutil mít automaticky soucit s hlavní postavou, nenabádal mě, abych nenáviděl Davidova otce, k ničemu mě nevedl, nepokoušel se ze mě ždímat slzy. Naopak nechal všechno na mém uvážení, ať si udělám vlastní obrázek a dívám se dál. Velmi osvěžující. Druhou neobvyklou věcí je výkon Geoffreyho Rushe. Ve filmu se dohromady objeví na nějakých čtyřicet minut, přesto hraje tak mistrovsky, že nemůže být pochyb, že právě jeho role je ta hlavní. Zkrátka září. No a v neposlední řadě nemůžu pominout režii, protože na scénu s Rachmaninovovým koncertem pravděpodobně nikdy nezapomenu. (11.07.2015)

pocitový výkon...mno áno, poďme sa v tom s husou kožou a depkou pitvať. ALE! ako hudobník to vidím cez profesiu pošuka pianistu ako poriadny nezmysel. Pokiaľ by bol malý chlapec a neskôr mladý muž naozaj tak silno otriasaný a nevyrovnaný, s psychickým strácaním, nedokázal by fungovať a bez vlastnej motivácie zvládať veeeľmi zdĺhavé a poctivé samotné štúdium klavíra. Bez výnimky, v tom kolobehu si musí každý sám veriť, žiadny profesor v žiadnych dobách nie je taký blázon, aby študenta dostrhával k výkonu a nechal ho topiť sa na pódiu vo vlastnom pote. Súčasná história sa o žiadnom takom šialencovi nezmieňuje. Tak pre hudobných amatérov (99% ľudí) je to úúúááá úúúch, to je ale parádna téma. Ale Či už by to bolo v dobe Mozarta (ktorý mal fotra podesa), alebo v dobe nanotechnológií, verte, že samovznietením bez poctivej práce nikdy žiadny génius nevznikol. Už ten obraz chlapca, ktorý záhadne vedel *3 Rachmaninova ako desaťročný bez výuky....ehmmm, skúsili by ste dať 8 ročnému chlapcovi zostrojiť boening,lebo pekne kreslí? ale však tomu verte ak chcete. obrazy otcov a matiek, dokopávajúcich potomstvo k takým výkonom, o akých sami snívali, to už je síce hnusne, prehnane, ale pocitovo zhruba vykreslené. Len v reále by nikdy ďaleko nezašli. Svoje o tom vie dnes svetový huslista nr1 Edvin Marton a jeho otec. . hviezdy dávam Noahovi , ktorý si ako dieťa nazoaj na tom klavíri zahral. Ostatní herci nemali o klavíri tucha a mali dablérov (02.10.2014)