Rabbit Proof Fence

Další z řady filmů, které jsem vždycky chtěla vidět - líbil se mi název a taky účast Kennetha Branagha, název "Rabbit Proof Fence" je stále v pohodě, Kenneth se občas mihnul obrazem, ale navíc jsem dostala jen rozšíření obzorů - věřte nebo ne, o existenci králičího plotu ani o úřady kontrolovaném míšení ras v Austrálii v letech 1931-70 jsem neměla ponětí, a tím taky končí výčet plusů, přičemž se nemůžu vytasit ani s vyloženými mínusy, možná i bohužel, třeba by s viditelnými chybami nebyl film tak zoufale suchopárný. (30.03.2012)

Prítomnosť faktu, že film je natočený podľa skutočných udalostí mu dáva trošku väčšiu váhu a určite sa stáva atraktívnejším. Skvelý príbeh, prakticky celú dobu je to jedno veľké putovné dobrodružstvo, ktoré sčasti pripomínalo tématikou film 'So weit die Füße tragen'. Asi mám na podobné slabosť. 80%. (10.01.2010)

Mierne sklamanie. Na mňa to po emotívnej stránke moc nezapôsobilo, myslím, že na vine je hlavne réžia, pretože námet s utekajúcimi deťmi a neprávosťami páchanými na domorodom obyvateľstve ma vždy vedia chytiť za srdce. Chcelo to len iné spracovanie, lepšiu muziku, viac dramatických situácií a napätia. Niečo z toho prišlo až na záver, žiaľ. U mňa lepší priemer. 65/100 (29.06.2015)

Už dlho som nemal pocit, že tentokrát som vážne prestrelil a urobil osudovú chybu, že som nenavštívil kino v dobe uvedenia filmu. Rabbit proof fence je filmom čisto pre veľké plátno, na televíznej obrazovke stráca polovicu svojej pôsobivosti. Nie je totiž ani tak o deji, ako o svojej hypnotickej atmosfére, ktorú treba precítiť ako je to len možné. No a možné to bolo iba v kine. Budem si za to nejakú dobu sypať na hlavu piesok z austrálskych púští. Nečakajú nás strhujúce scény, ani vypäté emócie, iba tá všeobjímajúca hypnotická atmosféra všade navôkol. Pre mňa je tak Philip Noyce režisérom jed(i)ného skutočného filmu. Že sa jedná o film akademický vôbec neprekáža vďaka "neotrepanosti" témy. (28.02.2015)

To mohlo dopadnout jako strašlivá dojírna emocí plná vztažených ručiček a chvějících se rozpraskaných rtíků, ale režie si naštěstí drží odstup, vyprávění je klidné a extrémůprosté (krom úvodního únosu žádné srdcerváčství, žádní prvoplánově odpudiví padouši apod.), takže se není třeba bát ani obvykle odrazující nálepky „podle skutečné události“ – naopak, tenhle příběh s dějinnou autenticitou stojí a padá. Kombinace drastických následků pomatené teorie o nebezpečném míšení ras, jak ji prezentuje uměřeně odehraná Branaghova postava, a titulního králičího plotu funguje jako hezká symbolika té naší prima civilizace, která se ráda cítí nadřazená, ráda rozhoduje o osudech méněcenných ras i druhů a když náhodou něco katastrofálně podělá, hned to zase hladce vyřeší metodou cukru a biče nebo pomocí drátěné ohrady napříč kontinentem. Kamera půvabná, leč neexhibující, ústřední trojice austrálských či chcete-li aboriginských dívenek hraje své role s naprostým přehledem, atmosféru doplňuje jako vždy vkusně éterická Gabrielova muzika, poskládaná tentokrát zčásti ze zpomaleného ptačího zpěvu a podobných libůstek. V úhrnu za mě lepších ***1/2. (28.01.2016)