Rabbit Proof Fence

MOŽNÝ SPOILER : Opravdu zdrcující film a když si představím, že to byla skutečnost, tak vůbec nechápu, jak něco takového bylo možné. To, jak ty děti odchytávali jako zvěř a v klecích je převáželi do jakýchsi pochybných táborů, je něco neskutečně drastického. Molly má můj obrovský obdiv, že se vzepřela a touha po domově jí pomohla najít tu sílu překonat nemožné. O táborech na převýchovu míšenek, vlastně dětí násilím odtržených od matek jsem nevěděla, ale jsem ráda, že jsem tenhle příběh mohla vidět, protože silně vypovídá (přímo řve) do světa lidí o tom, čeho všeho jsou schopni! (19.02.2015)

Téměř dokumentární film o austrálii minulého století. Po kolonizaci austrálie dochází k míšení ras, původních obyvatel a bílých přistěhovalců. Vrchní protektor, A.O.Neville má na starost odebírání dětí rodinám, kde každý z rodičů je jiné rasy. Tyto děti jsou posílány do tábora v Moore River, aby byly naučeny "bílému" chování a mohly být začleněny do civilizace. Příběh vypráví o jedné takové dívce Molly, která je se sestrou a sestřenicí unesena právě do tohoto tábora. Ale s tím se nesmíří, a jednoho dne utečou. Snaží se dostat přes 2000 mil právě podle králičího plotu (Rabbit Proof Fence). Ve stopách jim je jak stopař Moodoo, tak i místní policie... Skvěle natočený snímek se ubírá v pomalejším tempu, takže si divák může vychutnat krásy (a nebezpečí) australské přírody. Perfektní kamera někdy navozuje pocit, jako by tam člověk byl s nimi. K tomu dokonalá hudba, dobré herecké výkony.. (24.03.2004)

Když v 30. letech 20. století australská vláda umisťovala domorodé děti do sirotčinců, byl to vlastně "pokrok", protože ještě na začátku téhož století bílí přistěhovalci původní australské obyvatele zcela beztrestně zabíjeli jako škodnou! - Počet takových dětí jako byla Molly a její sestřenice se odhaduje na 50 až 100 tisíc dětí! Když vezmeme v úvahu, že domorodých Australanů je dnes zhruba 400 000, jedná se o obrovské číslo! Odebrané děti byly umísťovány do bílých rodin nebo do sirotčinců, kde bujelo násilí všeho druhu vč. sexuálního, dokonce v nich děti byly zneužívány k medicínským experimentům, k testování léků apod. - Je strašlivé, kruté a nepřijatelné odtrhávat děti od matek, matky od dětí a je to stejně odporné, ať hon na děti pořádá ve 30. a 40. letech A.O.Neville, západoaustralsky komisař pro záležitosti původních obyvatel, nebo v současnosti v Evropě tzv. Juvenilní justice či v Norsku Barnevern a nic na tom nemění, že stát a jeho úředničtí pochopové to "myslí dobře"!!! (20.02.2015)

Tak tohle je jeden z filmů, které považuji za velmi zajímavý a nezapomenutelný. Jedná se o zfilmování nechvalně proslulé australské historie, kdy byly původním australským obyvatelům brány děti a odváděny na převýchovu do centra Austrálie. Je to velmi smutný příběh, ale zároveň příběh plný naděje a neutuchajícího boje za svobodu a demokracii. Film na mne zapůsobil jako málokterý, a to hlavně svým vizuálním pojetím a, jak jinak, svým scénářem. Mrzí mne, že v kině spolu se mnou sedělo jen několik málo lidí, přitom se jedná o neprávem opomíjený snímek, který by si zasloužil určité zviditelnění. Proto pokud budete mít možnost, zhlédněte tento smutný příběh a buďte rádi, že žijete v dnešní době a v této zemi. Tento snímek mne naučil vážit si toho, co mám a vážit si místa, kde žiju. A to je to hlavní poznání, jež vám film přinese. (10.06.2007)

To mohlo dopadnout jako strašlivá dojírna emocí plná vztažených ručiček a chvějících se rozpraskaných rtíků, ale režie si naštěstí drží odstup, vyprávění je klidné a extrémůprosté (krom úvodního únosu žádné srdcerváčství, žádní prvoplánově odpudiví padouši apod.), takže se není třeba bát ani obvykle odrazující nálepky „podle skutečné události“ – naopak, tenhle příběh s dějinnou autenticitou stojí a padá. Kombinace drastických následků pomatené teorie o nebezpečném míšení ras, jak ji prezentuje uměřeně odehraná Branaghova postava, a titulního králičího plotu funguje jako hezká symbolika té naší prima civilizace, která se ráda cítí nadřazená, ráda rozhoduje o osudech méněcenných ras i druhů a když náhodou něco katastrofálně podělá, hned to zase hladce vyřeší metodou cukru a biče nebo pomocí drátěné ohrady napříč kontinentem. Kamera půvabná, leč neexhibující, ústřední trojice austrálských či chcete-li aboriginských dívenek hraje své role s naprostým přehledem, atmosféru doplňuje jako vždy vkusně éterická Gabrielova muzika, poskládaná tentokrát zčásti ze zpomaleného ptačího zpěvu a podobných libůstek. V úhrnu za mě lepších ***1/2. (28.01.2016)