Rabbit Proof Fence

Tak tohle je jeden z filmů, které považuji za velmi zajímavý a nezapomenutelný. Jedná se o zfilmování nechvalně proslulé australské historie, kdy byly původním australským obyvatelům brány děti a odváděny na převýchovu do centra Austrálie. Je to velmi smutný příběh, ale zároveň příběh plný naděje a neutuchajícího boje za svobodu a demokracii. Film na mne zapůsobil jako málokterý, a to hlavně svým vizuálním pojetím a, jak jinak, svým scénářem. Mrzí mne, že v kině spolu se mnou sedělo jen několik málo lidí, přitom se jedná o neprávem opomíjený snímek, který by si zasloužil určité zviditelnění. Proto pokud budete mít možnost, zhlédněte tento smutný příběh a buďte rádi, že žijete v dnešní době a v této zemi. Tento snímek mne naučil vážit si toho, co mám a vážit si místa, kde žiju. A to je to hlavní poznání, jež vám film přinese. (10.06.2007)

Vždycky, když se nějaký slizoun s fašounskou image rozhodne, že bude kázat nadřazenost evropské běloby, vznikne silný lidský příběh. Filmů o nesvobodě a vzdoru už bylo více než japonských turistů na Karlově mostě a samozřejmě se jim nedá upřít morální síla, nicméně pokud chce tvůrce zaujmout širší diváckou obec (ne každému stačí, že je story na motivy skutečných událostí), musí přijít s něčím neotřelým. Rabbit Proof Fence TO má i nemá. MÁ skvěle nasnímanou australskou pustinu, atmosféru, dobré herce, výbornou hudbu a sílu v marnosti zobrazovaného boje (útěk holek byl silným protigestem, nicméně v Austrálii byla devastována práva původních obyvatel ještě desítky let poté; vzdor byl vlastně stejně účinný, jako výstavba králičího plotu - ten byl dostavěn až poté, co se králíci dávno rozmnožili na obou stranách), ovšem NEMÁ schopnost zaujmout či výrazněji zasáhnout. Je docela smutné, když tak krátký film působí tolik prázdným dojmem a některé scény až naivně protahuje. Jediným emocionálně silnějším momentem je - SPOILER - závěrečný záběr na zestárlé ženy, jejichž dětský příběh film zachycuje. Ve výsledku je to taková fajn dějepisná pohlednice z Austrálie. (18.01.2014)

Doslova mně iritují filmy, v nichž zajímavý a znepokojující námět zahluší přehánění a tendenčnost. Často výborné zpracování je pak zbytečně snižováno černobílým viděním světa - za všechny třeba Mullanovy PADLÉ ŽENY. Trochu jsem se před zkouknutím RABBIT-PROOF FENCE obával stejného prohřešku. O to větší bylo mé milé překvapení. Mohu s klidem v duši konstatovat, že v případě tohoto snímku se "zjednodušené a (byť s dobrým úmyslem) zkreslované pojetí světa" nekoná. Phillip Noyce předkládá civilní a uvěřitelný příběh, v němž grázlem není nikdo zbytečně a kde ti na "špatné straně barikády" nenosí všudypřítomný zlý výraz, neříkají automaticky zlé věci nebo přinejmenším při jejich hláškách nenaskakuje zlověstný tón. Phillip Noyce prostě podává příběh tak, jak se mohl skutečně odehrát. Druhou stranou mince je fakt, že to snímku může pro některé ubírat na zajímavosti, spádu či atraktivnosti. Nepříliš bombastický příběh však dává o to více prostoru pro hru s obrazem (výborná kamera) a zvukem (vynikající Peter Gabriel). A toto se Noyceovi povedlo na jedničku. Shrnuto a podtrženo: Realisticky zpracovaný příběh o tom, že "rasová čistota" nebyla vždy jen doménou Hitlera & comp. (13.11.2004)

Síce pomalý a režijne nie moc nápaditý film - vizuálne osobitým ho robí iba rozbehaná kamera - ale témou veľmi príjemný a v rámci filmografie Phillipa Noyceho prekvapivý. Možno je politickou propagandou, ale tiež je príbehom dôležitosti rodinného puta a prítomnosti domáceho zázemia. A s výborným hereckým výkonom mladej hlavnej predstaviteľky. (24.05.2003)

Silný příběh, který je ale podle mně natočený příliš neinvenčně. Celé mě to nějak míjelo, i když jsem si samozřejmě uvědomovala hrůznost a zvrácenost "šlechtění". Ani Kenneth Branagh to nezachránil, i když měl pár prima monologů - u promítačky a při diktování dopisů. A konec mě taky zklamal. Dovyprávění příběhu mimo obraz nemám prostě ráda. Ale za shlédnutí Rabbit Proof Fence stojí. Jen už se k němu nebudu vracet. (03.05.2012)