Reklama

Reklama

Sociálně apelativní a v současnosti až nepříjemně aktuální snímek vypráví příběh padesátníka Daniela Blakea z Newcastlu, který se poté, co utrpí infarkt, ocitne ve vyčerpávajícím kolotoči žádostí o podpůrné státní dávky. Zatímco se snaží prokousat nesmyslně nastaveným systémem a absurdními byrokratickými procesy, které ho nutí shánět práci v rozporu s doporučením lékaře, potkává svobodnou matku Katie a její dvě děti. Neúplná rodina má jedinou šanci, jak uniknout jednopokojáku na bezdomovecké ubytovně – přijmout byt v neznámém městě 300 mil daleko. Daniel a Katie se každý po svém snaží vypořádat s příkořími systému a přitom neztratit zbytky důstojnosti. (Film Europe)

(více)

Videa (8)

Trailer 2

Recenze (131)

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Vytajte vo svete byrokracie, v realite každodenného života nižšej vrstvy vo Veľkej Británii. Snímok obsahuje pár silných pasáži (najmä záver), no pocity ktoré vo mne dokázal vyvolať, boli skôr znechutenie a rozhorčenie, než mimoriadna ťažoba na srdci či nebodaj depresia v pravom slova zmysle. Popravde, od "Daniela Blake-a" som vzhľadom k zisku "Zlatej palmy" očakával silnejší zásah do emócií ... ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Není to Loachův nejlepší film, je to napůl politický statement, který mi při čtení Lavertyho scénáře přišel těžko stravitelný svým závěrečným apelativním patosem. Jenže Loach ho zrežíroval naprosto civilně, vybral si skvělé protagonisty a ustál ho s mírnou ironií, byť samozřejmě dominuje tvrdá obžaloba zmechanizovaného sociálního systému, v němž se člověk stává nedůstojnou položkou. Výsledek je tíživý pohled na chudobu, která se potenciálně týká každého z nás, protože je maligní součástí systému, ve kterém žijeme. Na Loachovi nutno paradoxně kritizovat i cenit konzistenci, s níž si lehce idealizuje své pracující hrdiny - není v ní totiž nic pokřiveného a neautentického, je v tom skoro naivní víra v dobro těch, kteří jsou v nouzi. Daniel Blake je nejlepší Loach od roku 2006 a osobně mám pocit, že je životnějším a podstatnějším filmem než Zvedá se vítr. [Cannes 2016] ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Štát, po relatívne krátkom období sociálnej hojnosti, sa v posledných desiatkach rokoch začal k tým, ktorí sa z rôznych dôvodov ocitli naň odkázaní, správať ako k hovnám. Doslova. Spláchnuť, zlikvidovať, zabudnúť. Pokiaľ by sa chceli brániť, tak štát na nich vymyslel rafinovanú sieť odvolaní-neodvolaní, pri ktorých, ak chcú uspieť, musia si zohnať veľmi šikovného, a tým pádom drahého právnika. Samozrejme, že na takého nemajú, a sú zase  - z pohľadu kapitalistického aparátu - opäť v pozícii doternej sračky, ktorej sa chce každý z "dobrotivých úradníkov" čím skôr zbaviť, ako neužitočného, pre spoločnosť nevýkonného odpadu. Film to na príklade Daniela Blakea ukazuje viac ako jasne. Čo koho zaujíma, že má problémy zo srdcom, že pomáha okoliu ako vie, že nemá žiadne dlhy? Nezájem. Je nevýkonný, neprináša hodnoty, tak dovi - dopo. Poznámka: A ak si myslíte, že toto sa týka len Anglicka, tak ste naivní nevzdelanci. Uvediem ako pars pro toto (časť za celok) len dva prípady. Česká televízia pred časom priniesla sériu reportáží, kde bolo jasne preukázané, že zamestnanci sociálnych úradov dostávajú priame inštrukcie, aby neinformovali o možných výhodnejších riešeniach, a stránky vybavovali tak, aby štát nemusel platiť ani korunu navyše. Na Slovensku máme zase sieť zákonov, napríklad pri preukazovaní nárokov na pomoc zdravotne znevýhodneným osobám, kde sa posudzujú úplne iracionálne záležitosti, pričom vo viacerých prípadoch je odvolanie doslova vylúčené zo zákona. Takto sme to dopracovali, keď sa kapitalizuje sociálny systém. Jeho zjavné nedostatky sa snaží zúfalo sanovať zopár úprimne to mysliacich mimovládnych organizácií. Pričom netreba zabúdať na to, že aj v tomto sektore sa vyskytuje veľmi veľa dravcov, ktorí mimovládnu sociálnu službu pochopili ako možnosť skvelého zisku na úkor trpiacich chudákov. Otrasné zábery z viacerých domovov sociálnych služieb, kde nechávajú zamestnanci starcov a babky dosraných a došťaných s preležaninami, až vyzerajú ako väzni v koncentrákoch, hovoria priamou rečou. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Nestor britské kinematografie Ken Loach natočil další své typické sociální drama a mne nezbývá než konstatovat - je to opět silný film. Pohled na odvrácenou stranu jedné z nejbohatších částí světa, pečlivě utajovaný obraz pyšné Evropy hrdé na svůj vyspělý sociální systém...a v podstatě také odpověď pro všechny ty, kteří nechápou, kdo mohl hlasovat pro Brexit, kdo u nás volil Miloše Zemana...a přeneseně v USA Donalda Trumpa... Sociálně nesmírně kritický Ken Loach ovšem v ničem nelže a nemanipuluje se skutečností, pouze nastavuje zrcadlo Evropě, v níž se povážlivě rozevírají sociální nůžky, kde velká část těch šťastnějších obyvatel nesmírně bohatne a ta druhá zákonitě chudne a propadá se na hranici existenčního minima. Evropa úspěšných a Evropa sociálně vyloučených. Evropa luxusních vilových čtvrtí a Evropa sociálních ghett. Já, Daniel Blake je dokonale civilní film, který je pro mne jako diváka nesmírně tíživý, tohle je pohled do sousedství, před kterým ve svých sociálních bublinách podvědomě zavíráme oči... ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Zprvu jeden z nejsilnějších Loachových filmů. Osmdesátiletý klasik britského levicového filmu režíruje s obdivuhodnou přesností a úsporností, byť se může zdát, že se především snaží nepřekážet hercům v práci. Protagonistův příběh pozvolna propojuje s osudy vedlejších postav (Katie, Chino) a nenápadně tak upozorňuje, jak důležití pro scelení komunity jsou lidé typu Daniela Blakea, kteří nežijí výhradně sami pro sebe. Kamera občas jakoby mimoděk zabírá anonymní čekající na úřadu, jež se ocitli v podobné situaci jako Blake, čímž je po vzoru neorealistických filmů poukazováno na rozšířenost zkoumané problematiky. Také výběr prostředí ve větším (Newcastle) i v menším měřítku (Blake stojící kontrastně před výlohou obchodu s luxusním zbožím) prozrazuje režisérskou citlivost a talent pro sdělování významů mírnou oklikou. Filmu přes trudné téma zpočátku hodně pomáhá humor. Dave Johns, živící se jinak jako stand-up komik, má přesný komediální timing a klidně bych hodinu a půl poslouchal jenom jeho stále bezradnější komunikaci s roboticky uvažujícími úředníky. Jenomže s tím, jak Blakea opouští humor, také Loach ztrácí odstup a začíná situace hnát do krajnosti. Nepochybuji, že přitom vycházel z výzkumu přímo v terénu a z rozhovorů s lidmi bez práce, ale v takto koncentrované podobě je toho neštěstí a zoufalého chování naráz nepřirozeně moc (mrznoucí děti, potravinová banka, Ivan, sprejování, poslední scéna). Snaha podpořit tezi, že byrokracie škodí duševnímu i fyzickému zdraví, postupně dostává přednost před vnímavosti vůči postavám a film se ve svém útoku na systém stává zbytečně doslovným. Najednou je příliš patrné, oč režisérovi jde a tím hůř se to přijímá. Z nedávných dramat o odlidštěném a odlidšťujícím kapitalismu tak pro mne Daniel Blake přes všechny své kvality zůstává o několik kroků za brutálně strohým Zákonem trhu, případně lépe vystavěnými Dvěma dny a jednou nocí. 70% ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama