poster

Já, Daniel Blake

  • Velká Británie

    I, Daniel Blake

  • Francie

    Moi, Daniel Blake

  • Slovensko

    Ja, Daniel Blake

  • Nový Zéland

    I, Daniel Blake

  • Austrálie

    I, Daniel Blake

  • USA

    I, Daniel Blake

Drama

Velká Británie / Francie / Belgie, 2016, 100 min

Režie:

Ken Loach

Scénář:

Paul Laverty

Kamera:

Robbie Ryan

Hudba:

George Fenton

Producenti:

Rebecca O'Brien

Střih:

Jonathan Morris
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • leila22
    ****

    Ja, Daniel Blake si nevyberá vedľajšie kľukaté cestičky, šľape priamo na vaše city a uplatňuje princíp smiech cez slzy, Osobne mám radšej zložitejší prístup, pri ktorom nie je potrebné priamočiare citové vydieranie, kvalitný film predsa nepotrebuje o emócie žobrať, Film má svoje muchy, má však aj veľmi silné scénky a sympatické postavy. K divákovi je úprimný, je kruto reálny a potvrdí vám len to, čo už sami dávno viete - čestnosť a pracovitosť je vám na nič, najmä v dnešnom svete. Pretože keď padáte a potrebujete od systému podať pomocnú ruku, namiesto nej vás ešte posunie bližšie k priepasti. Videné na Arf Film Fest 2016.(26.6.2016)

  • liborek_
    ****

    Velká část debaty, kterou v britském tisku rozpoutal Daniel Blake, se točí kolem toho, zda mechanismy ukázané ve filmu odrážejí realitu, nebo jsou výsledkem přehnaného či vyumělkovaného sociál-porna. Představitelé úřadu práce v Newcastle trvají na tom, že film vůbec nezobrazuje realitu, v níž se oni každý den pohybují. Ken Loach naopak kritiky vyzývá, ať prokáží, které konkrétní slovo ve filmu není pravdivé, poukazuje přitom na detailní analýzy komplikovaného britského sociálního systému a přikládá svědectví stovek konkrétních postižených i bývalých zaměstnanců úřadů prace. Nezávislé průzkumy a statistiky svědčí v Loachův prospěch a je nad slunce jasnější, že např. 1.1 milonů návštěv potravinových bank v letech 2015-16 je asi o 1.1 milionů větší, než by se na jeden vyspělý demokratický stát slušelo...__ Loachův film je děsivou toryovsky-kapitalistickou variantou Hlavy 22, v níž se stárnoucí tesař po infarktu snaží vymanit z odosobněného byrokratického systému, jenž jej nutí hledat si práci, kterou ale rozhodnutím jiné autority nesmí příjmout. Jeho marný boj se systémem a neustálými hrozbami likvidačních sankcí se postupně mění na boj o samotnou lidskou důstojnost. Loach je pověstný svým citlivým ale syrovým přístupem a pozoruhodnou estetikou, kterou dokonale zobrazuje dané prostředí. Přesto po skončení filmu leckterému divákovi okamžitě naskočí myšlenka, že Danielův (a s ním provázaný Katin) příběh je extrémní a neuvěřitelnou konstrukcí, která koncentruje do dvou lidí všechny myslitelné problémy příslušníků nižších tříd. Zprvu mě tento zdánlivý koncentrát také přišel přitažený za vlasy, ale - slovy papeže Františka - kdo jsem já, abych soudil? Příslušníkům středních a vyšších tříd, kterým je film zjevně určen (a jimž se možná trochu snaží implantovat pocity viny), se těžko vžívá do situací, ke kterým se z pozic zcela odlišné části spektra společnosti nikdy nedostanou; pohled spatra bývá zkreslující. Otázka "realističnosti" se v takových úvahách dostává do konfliktu s "pravděpodobností" - a tento příběh je zatraceně pravděpodobný.__ Loachův film je zřetelný political statement, vzkaz toryovcům i lhostejným lidem. Není zbytečně doslovný i když ve svém vyprávění i pointě poměrně průhledný a přímočarý. Současně umožňuje nahlédnout do života voličů brexitu, Trumpa, Zemana, Orbána, Kaczynského apod., protože nenechme se mýlit, jejich voliči nejsou jen hloupí, bigotní, rasističtí a ideologičtí kverulantni či vypočitavci, ale z velké části též slušní a poctiví (často starší) lidé, kteří celý život pracovali, ale nerozumí už modernímu světu a nechápou, proč se mají špatně, když byli celý život pracovití. Frustrace v kombinaci s větší náchylností k tomu být manipulován, je jedním z vedlejších produktů předchozích špatných vlád a katalyzátorem současných i budoucích problémů. Kenu Loachovi se podařilo natočit velice aktuální film, ale vzhledem k zeitgeistu a úrovni dnešní politické scény se obávám, že brzy bude muset natočit ještě depresivnější film... __ As soon as you're born they make you feel small/ By giving you no time instead of it all/ 'Til the pain is so big you feel nothing at all/ Working Class Hero is something to be(14.3.2017)

  • ash99
    ****

    Ja, Daniel Blake - a lá britský Jozef Mak. V pomaly plynúcom príbehu sledujeme obyčajne-neobyčajný a neobyčajne-obyčajný príbeh boja "Byrokracia kontra Daniel Blake". Loach opäť právoplatne potvrdil titul majstra sociálnej drámy. Precízne napísaný scenár jednotlivými scénami postupne katalizuje nový druh napätia, kde hlavnou "sečnou zbraňou" sa stáva vytváranie asociácií, ktoré si divák vytvára s vlastným životom. Lebo aj v našom administratívne-preplnenom víre systému je vždy šanca, že sa každý z nás stane Danielom Blakom, čo pridáva filmu možno aj jedinečný didaktický uhoľ pohľadu.(2.6.2017)

  • Vesecký
    *****

    Ohromně silný film, který mnou hluboce otřásl. Silný, věrohodný a rozhodně neplatící pouze pro Británii, ale pro tento kapitalistický systém jako celek. Brečel jsem od konce filmu ještě pět minut po jeho skončení, jak jsem byl dojatý, že je něco takového v buržoazní společnosti možné natočit. Holt, Británie je větší demokracií než Česko. Tato společnost se stává nepřímým vrahem mnoha drobných poctivých nešťastníků, kteří mají jen tu smůlu, že si nedovedou vyšlapat svými ostrými lokty cestu k právu. Zvlášť starý člověk s nemocným srdcem, který nikdy neseděl u počítače, se ve chvíli, kdy se odvážil domoci práva na příspěvek v nouzi, dostává do byrokratické mašinerie systému, který má tisíc předpisů, formulářů a procedur, kterými žadatel musí projít. A na konci je smrt snad milosrdnou. Paralelní příběh svobodné matky není o nic méně deprimující, takových u nás máme také stovky a možná tisíce. Výborně sehráno, tleskám.(7.10.2017)

  • M.i.k.e
    ****

    moje první setkání s Loachem,jakkoliv mi to jméno nebylo cizí a asi nemám moc co vytknout.Daniel Blake v podání charismatického Dave Johnse,je sympaťák,kterého by mi nevadilo mít za souseda.Ne svojí chybou ale Daniel uvízne v soukolí molochu byrokracie,které hodně připomíná kocourkov a dost by se do něj mohl prakticky kdokoliv...osobně mám rád tyhle sociální sondy,které nezřídka nabízí skoro až nepřijemnou podívanou a i tady jakkoliv to v prvních minutách tak nepůsobilo,to byla celkem sílá.Těžko říct jak by se člověk v podobné situaci zachoval,ale být Daniel reálná postava,měl by můj obdiv...80%(9.11.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace