poster

Já, Daniel Blake

  • Velká Británie

    I, Daniel Blake

  • Francie

    Moi, Daniel Blake

  • Slovensko

    Ja, Daniel Blake

  • Nový Zéland

    I, Daniel Blake

  • Austrálie

    I, Daniel Blake

  • USA

    I, Daniel Blake

Drama

Velká Británie / Francie / Belgie, 2016, 100 min

Režie:

Ken Loach

Scénář:

Paul Laverty

Kamera:

Robbie Ryan

Hudba:

George Fenton

Producenti:

Rebecca O'Brien

Střih:

Jonathan Morris

Scénografie:

Fergus Clegg
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • italka63
    ****

    No, je to ještě horší než jsem myslela, moje letitá neláska k této prapodivné ostrovní entitě se stále a stále potvrzuje, zlatá naše republika a to nadáváme. Takže pěkně tvrdý a rychlý brexit, ať se tohohle zbavíme. Film smutný, o bezútěšnosti a zoufalství, kam až státní mašinérie s byrokracií zaženou slušného člověka, v této rádoby vyspělé, nyní zčernalé zemi, kde třešinkou na dortu je lesk královské rodiny.(9.8.2019)

  • Lukin413
    **

    Z počátku sledujeme poměrně zajímavě se rozvíjející souboj starého člověka s digitalizovanou byrokracií plnou absurdního "brazilovského" humoru. To se bohuižel týka pouze prvních asi 10 minut filmu, poté se objeví druhá hlavní postava, svobodná matka dvou dětí, která ztělesňuje snad všechna myslitelná klišé sociálních filmů. Sledujeme tedy scény, kdy hladoví na úkor svých dětí, snaží se usilovným šmudláním zašlých kachliček vytvořit pro děti důstojný domov, bezvýsledně si hledá podřadnou práci, nakonec se uchýlí k drobným krádežím a samozřejmě si zakoketuje i s prostitucí. Do hlubin klišé se nechá strhnout i hrdina prvních 10 minut, takže hraje hodného nezištného strejdu, který nejprve opraví celý dům, následně se stane vzorem pro děti a nakonec se určitým způsobem sblíží s jejich matkou. Občas sice probleskne během scén komunikace s úřady záblesk dobrých úvodních minut filmu, ale vždy jsou opět utlumeny dalším a dalším sentimentálním balastem. Když k tomu připočtu nepřesvědčivé, až příšerné (matka) herecké výkony, nedotažený scénář (většina vedlejších dějových linek nemá pointu, jen se prostě vytratí v průběhu filmu) a naprosto nezajímavou kameru a výpravu, není toho mnoho, proč stojí za to tento film vidět.(6.2.2018)

  • M.i.k.e
    ****

    moje první setkání s Loachem,jakkoliv mi to jméno nebylo cizí a asi nemám moc co vytknout.Daniel Blake v podání charismatického Dave Johnse,je sympaťák,kterého by mi nevadilo mít za souseda.Ne svojí chybou ale Daniel uvízne v soukolí molochu byrokracie,které hodně připomíná kocourkov a dost by se do něj mohl prakticky kdokoliv...osobně mám rád tyhle sociální sondy,které nezřídka nabízí skoro až nepřijemnou podívanou a i tady jakkoliv to v prvních minutách tak nepůsobilo,to byla celkem sílá.Těžko říct jak by se člověk v podobné situaci zachoval,ale být Daniel reálná postava,měl by můj obdiv...80%(9.11.2017)

  • Bachy
    *****

    Loach je stále pevně vlevo a ví, jak snadno se člověk ocitne dole a jak je téměř nemožné vyhrabat se zase zpět. Dokud vám budou lhát, že pokud nejste nahoře je to jen vaše vina, odvrátíte vždy tvář studem od natažené pomocné ruky a dokud budou přehlíženy myšlenky jako basic income, můžeme se jednou za čas dál třást o to, zda sami nejsme Daniel Blake. Važte si toho, co máte rádi a držte to za ruku.(15.6.2017)

  • JohnyD
    ***

    Čo napísať o tohtoročnom víťazovi z Cannes? Ide o moje prvé stretnutie s Keni Loachom, obľúbencom festivalu v Cannes, odkiaľ si odviezol už nejednú cenu. Ken Loach je britský režisér, ktorý vo svojich filmoch dáva priestor všedným hrdinom z ľudu, o ktorých dneska už pomaly nikto nezakopne (výnimkou je tento rok Eastwoodov Sully) a ktorí, žijú na okraji spoločnosti. Nie sú tak divácky aktaraktívny ako superhrdinovia z blockbusterov, depresívny sociopati alebo pri nich nejde o prvoplánové a patetické zneužívanie osudu mediálne známych minorít, ktoré hýbu dnešným mediálnym svetom a politikou (utečenci, rómovia, LGBTI, you name it…) O to viac si vážim Loacha, že na túto skupinu nezabudol , pretože každý si zaslúži právo žiť na tomto svete a štipku dôstojnosti. Loach sa na stare kolená angažuje v politike (ľavičiar a socialista) a vo filme ukazuje tú obludnú mašinériu menom štátna správa (vo filme si posvietime na sociálny systém), ktorá by mala slúžiť ľuďom a pomáhať im, ale opak je pravdou. Loach vychádza z britských reálií, kde s novým online systémom pomoci má problém viac ako 30% ľudí, ktorí žiadajú štát o pomoc. Vidieť tu priepasť medzi generáciami – digitálnou a manuálnou. Keď sa neadaptujete v dnešnom svete na novú digitálnu vlnu, môže sa vám veľmi ľahko stať, že vás pohltí a stiahne ku dnu. Za hlavné plusy filmu určite považujem, že Loach si dal pozor na prehnaný sentiment a patetickosť, ktorá by sa z tejto témy dala kľudne vyžmýkať a pomáha mu v tom skvelý Dave Johns, známy stand-up komik, ktorý aj ťažké životné momenty hlavného hrdinu vie odľahčiť humorom, ktorý nie je prvoplánový, ale ide o skôr o smiech (pousmiatie) cez slzy. Loach tu dáva dopopredia všetky neduhy komunikácie so štátom a úradníkmi – keď niečo chceš zavolaj na to to číslo, stlač 1, čakaj kým sa ti niekto ozve, chodíte od jedných dverí k druhým a tak dokola, systém, ktorý nedáva zmysel a bol vymyslený snáď ľuďmi z Marsu, neochotou a arogantnosťou úradníkov – však to poznáte, už ste na úrade boli a potrebovali niečo vybaviť za jeden deň. Na druhej strane Loach ukazuje iba jednu stranu mince a to keď sa slušný človek dostane do úzkych a očakáva, že mu štát pomôže, kým sa pozviecha a bude sa môcť o seba postarať znova. Tento statment sa Loach snaží vykresliť až moc a práve koniec pre mňa vyznieva ako obyčajný umelý kalkul, nech je akokoľvek smutný. Pretože vieme, že tento systém pomoci neustále zneužívajú určití ľudia a kvôli, ktorým tieto hrozné byrokratické pravidlá museli vzniknúť. Chýba mi tu ta protiváha druhej strany a príbeh je pre mňa tak nekompletný. 6/10(27.10.2016)