Režie:
Ken LoachScénář:
Paul LavertyKamera:
Robbie RyanHudba:
George FentonHrají:
Dave Johns, Hayley Squires, Briana Shann, Dylan McKiernan, Andy Kidd, Micky McGregor, Malcolm Shields, Harriet Ghost, Stephen Clegg, Kate Rutter, Sharon Percy (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Sociálně apelativní a v současnosti až nepříjemně aktuální snímek vypráví příběh padesátníka Daniela Blakea z Newcastlu, který se poté, co utrpí infarkt, ocitne ve vyčerpávajícím kolotoči žádostí o podpůrné státní dávky. Zatímco se snaží prokousat nesmyslně nastaveným systémem a absurdními byrokratickými procesy, které ho nutí shánět práci v rozporu s doporučením lékaře, potkává svobodnou matku Katie a její dvě děti. Neúplná rodina má jedinou šanci, jak uniknout jednopokojáku na bezdomovecké ubytovně – přijmout byt v neznámém městě 300 mil daleko. Daniel a Katie se každý po svém snaží vypořádat s příkořími systému a přitom neztratit zbytky důstojnosti. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (150)
Sociálna dráma, ako sa patrí. Ani by som netušil, ako sa človek namiesto pokojnej staroby v chorobe dočká šikanovania úradmi len za to, že je súčasne práceschopný aj práceneschopný. A to v civilizovanej krajine, nie nejakej postsocialistickej diere, kde by sa byrokracia očakávala oveľa viac. Kombinácia s otcovsko-dcérskou láskou je pre všetko dianie veľkým plusom, bez ktorého by film nemohol fungovať. ()
Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci ()
Film, který někomu může přijít nudný, má ale obrovský význam a hloubku ve smyslu "musíme si pomáhat" "lidskostí a soudržností navzdory systému". Opravdu krutá realita a až mrazivě aktuální. Může se stát prakticky kdekoliv a komukoliv. Pořád jsem si říkala, kdy hlavního hrdinu napadne podnikat v truhlařině, ale to asi nebyl záměr scénáře. ;) "Kdo ztratí sebeúctu je odepssanej." ()
Neuveriteľné. Chyba, je to veľmi uveriteľné. Dostať sa do spárov prebyrokratizovaného štátneho aparátu ( nielen v sociálnej oblasti ) je trestom pre obyčajného človeka, ktorý celý život pracoval, platil odvody a dane, ale dostal sa nie svojou vinou do núdze. Snímku sa nedá uprieť ľavicový pohľad na vec a možno pracuje aj s nadsádzkou ( nepoznám podrobne britský sociálny systém ) tak prepotrebnou pri podobnom námete, jedno je však isté, podobný problém môže stretnúť každého aj v našom štáte len s inými názvami tlačív... Dave Johns je v hereckom prejave úsporný, nestrháva na seba zbytočnú pozornosť, jeho výkon je sústredený. Film používa odľahčené scény, ale dokáže aj riadne pritvrdiť. Pre mňa príjemné filmové prekvapenie. ()
Doteraz som nevedel, že niečo také ako ľavicové filmy sa vôbec natáča. A ako na to pozerám, robiť filmy pre takúto cieľovku je podobne jednoduché ako robiť pre nich politiku. Aj keď napíšete psudomoralistický status či urobíte obrázok s takým posolstvom, úspech máte zaručený, lebo kvantum ľudí sa na to chytí ako ryba na udicu. Odhliadnúc od toho, že s autorom filmu politicky nesúhlasím, ani umelecká stránka filmu nie je žiadne terno (aspoň v kontraste s tými festivalovými ováciami). Triviálne diaĺogy, neuveriteľné situácie... A aj tá politická angažovanosť a spôsob, akým Loach forsíruje svoje ľavicové posolstvá je na smiech. Kritika kapitalizmu - tie isté tenisky dovezené z Číny stoja neporovnateľne menej ako v obchode... A černošský imigrant sa týmto živí!!! Zatiaľ čo poctivá anglická matka musí predávať svoje telo aby nasýtila svoje dve deti!!! ()
Reklama