Obsahy(1)
Moderními výchovnými metodami řízený dětský domov se stává útočištěm děvčátka z rozvrácené rodiny a syna nezaměstnaných rodičů... Spisovatel Vladislav Vančura se nejen opakovaně pokoušel prosadit jako filmový režisér, ale také aktivně působil v zájmové Československé filmové společnosti a oficiálním Filmovém poradním sboru (od roku 1936), který posuzoval scénáře ucházející se o státní subvenci. V hlavní chlapecké roli se objevil jedenáctiletý syn hudebního skladatele Erwina Schulhoffa Petr, později filmový režisér. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Honza, Babula, Rezková, nerozeznatelné děti, každý mele cosi jiného stejně jako dospělí, to mi udělalo hned v prvních deseti minutách dokonalý zmatek. Celkově je to takový podivný film. Mohu jej doporučit, to ano, ale snad jen pro jeho podivnost. Já to sice dokoukal až do konce, ale že by mne to nějak moc zaujalo. ()
Neskutečně diletantsky natočený snímek se zajímavou kamerou, která snímá neuvěřitelně špatně poskládaný děj. K tomu dětští herci, kteří se jako jediní snaží. Ale ta maminka Babuly, ta překonává i služebnou v Černém plameni, a to už je výkon. Tady je prostě všechno špatně kromě jediné věci, a to zcela unikátní záběr na holý kopec nad Palmovkou. ()
Nestravitelné. Vančura byl zcela okouzlen filmem a snažil se proniknout do jeho tajů se vší sveřepostí a umíněností, ovšem dnes se na výsledky jeho snah a pokusů díváme se značnými rozpaky. Přestože k ruce měl jak básníka Vítězslava Nezvala, věhlasného rozhlasového režiséra a pedagoga Miloslava Dismana i zkušené kameramany, film se příliš nevyvedl a odezvu nenašel ani tehdy, ve třicátých letech. Současného diváka, který se pokouší prolomit hradbu vančurovského příběhu, zaujme zcela určitě představitel malého Jeníka, jedenáctiletý synek věhlasného hudebního skladatele Erwina Schulhoffa (1894 – 1942) Petr, pozdější filmový režisér a scénárista, autor populárních komunálních veseloher z období normalizace. ()
Sympatický Vančurův pokus o výlet do rodícího se nového druhu umění - filmu. Vzniklo tak zajímavé sociální drama na aktuální společenské poměry s akcentem na výchovu dětí v dětských domovech. V lecčems je to film naivní a jindy zase idealizuje poměry v dětském domově, nicméně se výrazně svým tématem odlišuje od většiny tehdejší lehkovážné produkce, které nešlo o nic jiného než pouhou zábavu. Silná je také výtvarná stránka snímku, kdy se kamera spolupodílí na jeho uměleckém vyznění, naopak slabší stránkou jsou některé amatérsky působící herecké výkony, což bylo dáno zřejmě i Vančurovou režisérskou nezkušeností. Celkově jde ovšem o pozoruhodný počin. ()
Aneb Rozmarné léto verze 2.1 - Vančura posedlý poetismem zasedl k pivu s Nezvalem a už to jelo. Co by člověk mohl čekat od spisovatele zamilovaného do výrazových prostředků a možností vyprávění? Nejspíš ne příběh, ale pár hezkých záběrů z jeřábu určitě. Vančura si hraje a očekává, že budete naladěni na stejnou vlnu. Fuck you, jestli nejste. ()
Galerie (4)
Photo © AB
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe. (dyfur)
Reklama