Nepřítel

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“ Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*. (05.08.2023)

Film, ktory stoji a pada na Danielovi Auteuilovi /Jean od Floretty, Kondomedie/. Napinavy pribeh, film ma tempo a vyborne dialogy, takze divak sa rozhodne nebude nudit. Rziser Nicole Garcia odviedol vybornu pracu. Auteuil mozno nie je Gabin, ale je neskutocne tvarny herec, takze sa da s nim dobre pracovat a jeho skala hereckych moznosti je skutocne obdivuhodna. Zaver je uplne masakrozny, Daniel Auteil a Nicole Garcia na reziserskej stolicke sa predviedli : 100 % (16.06.2015)

Film má pomalé tempo, časové skoky a neskutečného Daniela Auteuila. Vcelku brzy je jasné, že hlavní hrdina předstírá přede všemi, že je někým, kým není. Zbytek filmu jsou střípky ze života, v nichž sledujeme, jaké problémy takový život ve lži přináší. Auteuil je absolutně přesvědčivý ve vykreslení člověka, který neví kudy kam, který žije neustále v hrozném stresu, což nakonec může vést ke zkratu... Auteuil je celkem nenápadná hvězda, není tak světově proslulý jako např. Dépardieu, ve Francii je ovšem nesmírně populární a zde je vidět proč. Je to herec nesmírně tvárný, je schopen hrát ve filmech nejrůznějších žánrů od Kondomedií před historické královny Margot až po thrillerového Protivníka. Tento film je takové jeho one-man show. Hlavní zápor je tu možná délka, v prostřední části může film trochu nudit, protože nepřináší nějaký vývoj v dění, závěr ovšem z hlavy ais jen tak nevymažete. Režisérka byla nominována na ZLatou palmu v Cannes a na herecké Césary byli právem nominováni Daniel Auteuil za hlavní roli, Emmanuelle Devos (Marianne) a Francois Cluzet (Luc) za vedlejší role. (22.07.2005)

Skvěle natočený, nesmírně sugestivní film, který divákovi zprostředkuje větší hrůzu než většina snímků, které to mají programově v popisu práce. Příběh přitom mohl lehce sklouznout k banální historce s morálním ponaučením, že lež má krátké nohy. V pravidelných čtyřletkách režírující Nicole Garcia, ale byla dostatečnou zárukou, že tomu tak nebude, troufnu si dokonce tvrdit, že Nepřítel je jejím nejpovedenějším filmem (ve Francii velmi uznávané Place Vendome mi připadalo velice přeceňované a místy až nudné). Daniel Auteuil zvládl s bravurou sobě vlastní roli člověka, který ví, že pravda o jeho životě a skutcích vyjde již velmi brzy na povrch, ale přesto dál tančí po rozpadajícím se a tajícím ledu a snaží se zachovat poslední zdání své fiktivní existence. Ty dlouze a těžce se vlekoucí hodiny a dny, strávené v autě a v letištním hotelu, to čekání, než bude možné vrátit se domů z "práce" nebo ze "služební cesty"...Tenhle film byla hodně silná pecka mezi oči. (14.11.2006)

Opravdu velmi zvláštní film, ale brala jsem v úvahu, že je natočen podle skutečné události a některé situace bylo určitě náročné převést na plátno tak, aby to bylo pro diváka přijatelně srozumitelné. V tom obdivuji vynikající výkon Daniela Auteuila, protože vyjárřit herecky narcistickou poruchu osobnosti není určitě jednoduché. Jean Marc trpěl zřejmě od mládí touto poruchou, která jak bylo vidět, je velmi těžko rozpoznatelná, alespoň podle toho, že ani jeho rodina to nezaregistrovala i přes některé varovné signály. Tady to byla například žena, která přišla manželce oznámit, že ho v registru jako lékaře nenašli. Osobně bych to trochu zkrátila, ale jinak tak depresivní a hrůzný film o člověku, kdy na konci nevíte jestli máte Jeana Marca litovat a nebo nemilosrdně odsoudit, jsem dlouho neviděla a opakovaná projekce už mně určitě nehrozí. (14.01.2015)