Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Chch, to byla ale taškařice. Zdeněk Svěrák coby Karel Infeld Prácheňský předvedl nejbrilantnější herectví a vyloženě si to užíval. Marek Šimon mezi ostatní herce pěkně zapadl a byl stejně srandovní jak ostatní. "Jakoby tady někdo mluvil." Ale hlavní je tady ten děj - divák často ani netuší, co je ještě scénářem Cimrmana a co je scénářem Svěráka/Smoljaka, takže o vtipné situace není nouze. "Kam se hrabe Bitner, to se nedá srovnat." Také seminář - už klasicky - se poved. Cimrmanův herec Ota Plk je bůh - kam se na něj hrabou hollywoodští velikáni. "Kromě toho skončily i jeho periodicky se opakující měsíční dny nervozity a hysterie." Jedna z jejich nejlepších her. ()
V Českých Budějovicích by (možná) chtěl žít každý, já však každopádně dobře vím, že těch Cimrmanů se nikdy nevzdám. U Záskoku, téhle jejich naprosto ikonické hry plná geniálních hlášek, co opravdu zlidověly, to platí obzvláště. Skoro by se zde totiž dalo říct, že co slovo to perla. Prim tu hraje vynikající Zděněk Svěrák v hlavní roli herce Karla Infelda Prácheňského, u něhož vskutku platí, že kam se hrabe Bittner. Ale on ani takový zvědavý invalida Jirka Karásek není k zahození. Po vzhlédnutí téhle hry si tak divák může spokojeně říct: "Tak končí naše komédie! Zlo prohrává, dobro žije!" ()
Sledovať v televízii divadelný záznam býva vždy často brutálna nuda, nie tak ale pri Smoljakovi a Svěrákovi. Napriek tomu mi ich humor v tomto diele príliš nesadol, ale to je spôsobené najmä tým neustálym nepríjemným pocitom, že by som to omnoho radšej sledoval v divadle. Asi najmä tú "rozhlasovú hru". Preto takéto hodnotenie. ()
Svěrák se mi v těch zaznamenaných představeních často zdá už trochu trapný (vážné Cimrmanovy myšlenky předvádí, jako by šlo o nějakou legraci), ale svým Prácheňským všechno napravil. Nejraději mám ovšem tu slečnu smějící se po geniální kulturně-historické analýze "V době, kdy jízdní kolo bylo v západních zemích přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích...". ()
PODRUHU BÁRTO, CO SE DĚJE, TY SE SMĚJEŠ? JO TAK, TY PLÁČEŠ! Mám jeden divadelní sen: vidět na vlastní oči, jak Zdeněk Svěrák exceluje v této hře v roli Karla Infelda Prácheňského. Ale protože je to do Prahy daleko a na zájezd s touto dokonalou hrou jsem ještě nenatrefil, musím se zatím spokojit s audiovizuálním záznamem. PS: 23.5.2010 se mi divadelní sen splnil! ;-) ()
Galerie (7)
Zajímavosti (22)
- V červnu 1995 dostala hra cenu Alfréda Radoka za nejlepší divadelní hru roku 1994. (Kulmon)
- Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004). (mnaucz)
- I přesto, že se hra hraje ve dvou půlích, tak jako jediná z her DJC je rozdělená na 3 části. Část A („Seminář“), část B („Mistr přijíždí“) a část C (Divadelní hra – „Vlasta“). (mnaucz)
Reklama