Hrůza na jevišti

Nemôžem si pomôcť, no pre mňa, opätovne len priemerná skúsenosť s “pánom”, ktorý bol bezpochyby vo svojej dobe, “kráľom” vo svojom obore. Teraz už na mňa tieto snímky, poväčšine pôsobia ako kabát zo “second handu”. Príliš ošúchané nato, aby ich človek mohol vnímať, ako “novú vec” vo svojom šatníku. Jediné, vďaka čomu udržím pozornosť pri sledovaní týchto filmov, je zvedavosť zo záveru. (22.10.2018)

Ten film skutečně není nijak grandiózně zrežírovaný. Chybí mu pořádný padouch a nemáme důvod některé z postav držet palce, navíc hned v úvodu ošklivě podráží nohy divákovi. Problém není v tom, že by nás ponoukal věřit lži, on nám lže! Hodně nefér přístup. V rámci objektivity nemohu napsat, že to byla hrůza, ač zažívaná nuda tomu odpovídala, proto bych zůstal u neutrálního „průměrný film“. (Hitche můžete vidět na ulici za – pro sebe si povídající – Jane Wymanovou). 60% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Mahalik (08.09.2007)

6/10 Takovy docela slabsi detektivni Alfred, coz jeste ale nezanamena, ze pri srovnani s konkurenci neobstoji, to rozhodne ne! Spis ve srovani s ostanimi filmovymi sourozenci je to poslabsi. Co mi ale na celem filmu vadilo asi nejvic byla pritomnost "bozske" Marlene, kterou tedy opravdu vzdy nesu velmi tezce a nikdy jsem nepochopil, proc by zrovna tato osoba mela byt nejakou filmovou divou... Taktez pohnutky pomahajici rodiny jsou misty vic nez usmevne... (01.10.2007)

Keď človek spomína na minulosť, takmer vždy niečo primaľuje, alebo farby stlmí, podľa toho, ako sa to práve hodí. Alebo príhodu jednoducho prekreslí. A vytvorí tak nový obrázok. Práve to pán režisér Alfréd bravúrne využil, prihodil bábiku - hračku pre úbohé detské siroty a zakrvavil jej sukničku, a viedol príbeh istým smerom. Takým, až na konci nečakaným spôsobom sklapla opona. A bolo vymaľované. Za mňa vydarená klasická krimi s neodolateľne direktorsky manipulatívnou a predsa zvodnou Marlene vo vedľajšej a predsa hlavnej úlohe. A so zopár skvele vystrihnutými postavičkami v epizódnych miniroličkách (príliš "starostlivý" okuliarnatý postarší plešivý tučko v bare, horlivá ženská, obsluhujúca jarmočnú strelnicu a jej zákazníci). (04.05.2021)

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)