Závrať

(1001) Nikdy bych neřekla, že zrovna Hitchcockovy filmy mě budou inspirovat k psaní básní, ale už je tomu tak: "vběhnout do prázdného kostela/zahlédnout tam lem jejích šatů//ta možnost tady je". Jinak je Vertigo hrdým členem jednoho filmového klubu, který jsem založila. Jmenuje se "Klub filmů o (starých) mužích, kteří jsou pro mě nesmyslně a dětinsky posedlí neživotnými a neskutečnými ženami" a jeho dalšími členy jsou třeba Lesní jahody nebo Velká nádhera. Z posměšného tónu názvu klubu vyplývá, že tento typ filmů nemám příliš v oblibě, ale u Vertiga tomu tak úplně není, protože v jeho případě se mi velmi líbí, jak to všechno vypadá. Práce s kamerou a střihem se mi totiž zdá tak zajímavá, že u toho zapomínám na to, že nemám příliš pochopení pro téma. Jsem pod vlivem dojmu, že Stewartova topornost a herecká bezradnost (Je vážně pravda, že je považován za jednoho z nejlepších amerických herců v historii? Cary Grant říká, že prošlapal cestu Marlondu Brandovi a jeho stylu mluvy. Nemůžu tomu vůbec uvěřit.) dodává filmu nádech takového zoufalství a tápání v údělu, jaké tam Hitchcock snad ani neměl v úmyslu vkládat. (25.04.2015)

Co více k tomu mistrovskému majstrštiku (u mě Alf Hitch No.1) a stále vášnivě diskutovatelnému filmu ještě víc napsat? Vyjmenoval bych tedy jen příkladné faktory které mě na tomto snímku nejvíce zaujali..Nejprve to tedy byl sám geniální scénář asi nejsilnější složka filmu, který byl mistrovi napsána sama na míru, je precizně zbudovaným komorním dramatem-kriminálním filmem-s romantickými a melodramatickými motivy se snovými a mysteriozními prvky (už úvodní nestabilní a znepokojivá scéna s rotujícími spirálami), ale také třeba s prvky psychoanalityky. Jedna geniální sekvence tu střída druhou, do toho všechny ty nezapomenutelné melancholické kompozice záběrů, barevné stylizace, celkové vizuální ztvárnění, razantní jízda kamera která tu přispívá svou jízdou k výslednému závratnému dojmu atd. To všechno zde najdete propracované do toho nejposlednějšího detailu..Dále zde najdeme to pravé nepostradatelné Hitchcovo napětí, ostatně jako v jiných jeho filmech, které se dá docílit i jiným způsobem než které známe např. s dneška, jeho typický styl vyprávění, kdy váháte, co je ještě realita, záběry na krásné ulice San Francisca a na dva hlavní poznávající se a následně milující se hrdiny..V neposlední řadě to tedy byli sami herecké výkony dvou hlavních představitelů James Stewart a Kim Novak ( krásná ve scéně znovustvořené Scottieho lásky ve světle zeleného neonu za oknem v hotelu Emire) a dvou herců v pozadí, s tím vším si prosím tento film vystačil! A o nádherné zkomponované hudbě Bernarda Herrmana, která filmem proplouvá tak, že si jí někdy ani nevšimnete a v jiném okamžiku bije do uší, se člověk také musí zmínit...Film je hodně k zamyšlení, a vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, zanechá ve vás opravdu hlubokou myšlenku, sám jsem si říkal, pote co Madelaine zemřela, že film je už teď prakticky u konce, tak proč se zbytečně ještě snad přes 40 minut vleče dal...? Ale není to zbytečné a závěrečná pointa či odhalení opravdu stoji za to...Vřele doporučuji tento snímek, který byl zprvu zatracován-nebo takhle nebyl přijat nijak nadšeně, a slavným se stal de facto až o třicet let později, kdy byl uveden v obnovené premiéře.. (11.05.2006)

(Ještě jednou si někde přečtu, že za "Vertigo by se nestyděl ani Lynch", tak padnu!) Pro mě VERTIGO boduje především důkladným visuálem, podobně jako u mnohých dalších Hitchhocků, i tady si můžete téměř libovolný záběr zarámovat a pověsit. Hitchcock byl prostě v mnoha věcech napřed a to i dnes. Pro dnešního diváka musí být ohromující jeho detailní a promyšlená režie. Klobouk dolů. (11.01.2009)

Snový mysteriózní příběh o zvláštní lásce a ještě zvláštnější posedlosti lásku vrátit zpět je jedním z Hitchcockových nejzásadnějších filmů, třebaže tentokrát nikdo neutíká před špiony, ani není konfrontován s děsivými vraždami. Pomalu vyprávěný, pečlivě vybudovaný snímek představuje jednu geniální sekvencí za druhou a James Stewart odvádí - stejně jako Kim Novak - možná nejlepší výkon své kariéry. Vertigo vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, Hitchcock si totiž vyhrál s každou složkou svého mistrovského díla, ve kterém je snad perfektní a nedotknutelné úplně všechno. Od kompozice záběrů, barevné stylizace, kamery a práce s herci až po tempo filmu a geniální hudbu Bernarda Herrmanna. A třebaže každý zřejmě nezkoumal jako řada cinefilů Vertigo záběr po záběru a nehledal skryté významy, vygradovaný závěr filmu nechal chladným málokoho. (15.11.2005)

Další z mistrovských děl klasika Alfreda Hitchcocka, který svou geniální režií pozvedává kvalitu snímku minimálně o třídu. Téměř u každého snímku, který jsem od něj viděl, píši že nemohu pochopit jakto, že nikdy nebyl ověnčen Oscarem za režie a Vertigo mě jen utvrdilo v tom, že právem. Ústřední duo tvořené z charismatického Jamese Stewarta a překrásné Kim Novak není vůbec špatné, hlavně Stewart je perfektní. Scénář, jako u většiny Hitchcokových filmů, je skvělý, tedy plný báječných dialogů a příběhových zvratů (trochu se divím, že nebyl nominován na Oscara). Další co musím vychválit, je přenádherná kamera a barevné okolí, na němž je vidět, že si Hitchcock s každým záběrem doslova vyhrál! (03.09.2008)