Kickboxer: Odplata

Předchozí návrat do 80. let se mi docela líbil a přestože byl v hlavní roli těžkej nesympaťák, díky osmdesátkové atmosféře film neurazil. Tentokrát se ale dostáváme na klasické akční dno, které od novodobé Van Dammovi tvorby očekáváme. Až na pár výjimek je vše špatně a film tak láká hlavně na (trapný) souboj Van Damma a Tysona (který už se popral s Donniem Yenem i Seagalem) a první roli Björnssona od Her o Trůny. Ani jedna z věcí ale nepotěší. (12.08.2018)

Když už to nemá žádný děj, nebo když už i ty poslední zbytky děje nedávají žádný smysl, má to aspoň spoustu soubojů, včetně dlouhé tréninkové sekvence. Co do počtu soubojů jeden z top béčkových amerických akčních filmů posledních 20 let a vůbec ani nijak nevadí, že jsou svou choreografií na hranici sebeparodie, možná spíš až za ní ... naopak, příchuť vyšinutosti dává filmu šmrnc, stejně jako cameo Tysona a Ronaldinha. (15.01.2021)

Pokud bych měl film hodnotit jen s ohledem na zpracování a množství soubojů, jednalo by se o více než lepší průměr. Je jich totiž dost a vesměs jsou zpracovány poměrně efektně, sem tam s nápaditou choreografií a i jejich přehlednost je ještě v rámci tolerantnosti. Navíc je vidět, že Alain Moussi fakt umí a i když po herecké stránce rozhodně nezáří, tak jeho sympatičnost dost zachraňuje. Jenže krom soubojů jsou tu ještě další věci a ty celý film těžce srážejí k zemi. A začnu hned u veterána Jean-Clauda, který je už tedy jednak fakt mimo a jednak by mě vážně zajímalo, jestli čekal, když před těmi třiceti lety natáčel svého prvního Kickboxera, jak bude nakonec s tou jeho postavou v –xtém díle Kickboxera nakládáno. Chudák malej. No nic, kdy už jsem ale u těch herců, tak van Damme nemusí být ale zas až tak smutný, neboť co tu předvádí Lambert, tak to je ještě o pár levelů děsivější výkon a sebeztrapňování se. Trénink hlavního hrdiny pak probíhá za přítomnosti Mika Tysona a Ronaldinha, což je od tvůrců určitě také zajímavý marketingový tah, ale ve výsledku jsem přesvědčen, že na diváka to má spíš naopak negativní dopad, i když třeba právě souboj Moussiho s Tysonem vypadá dost dobře, ale jen si prostě myslím, že tyhle berličky, v podobě obsazení známých sportovců, nejsou dobrým nápadem. Zápletka je pak nejtuctovější z nejtuctovějších, to už nemá cenu ani komentovat, horší spíš je, že se zde ale objevuje i dost hluchých míst, které narušují spád filmu a to není vůbec dobře. Samotný tvůrčí zpracování též nestojí za nic, žádné nápady, žádné ojedinělosti a ani atmosféra nefunguje zrovna dvakrát přesvědčivě, celkově se tak jedná asi o dost zbytečný snímek, nepřinášející krom soubojů už nic záživnějšího. (06.12.2019)

JCVD, Christopher Lambert, Mike Tyson a Hora z Game of Thrones v pokračování Kickboxera? To nezní vůbec špatně. Aspoň pro určitou skupinu fanoušků. Co se může pokazit? Bohužel úplně všechno. Základem arénových mlátiček je, že jejich hlavnímu hrdinovi prostě musíte fandit. Bez toho to nejde. Aby to fungovalo, musí si nějak získat vaše sympatie. Alain Moussi má sice dobrou fyzičku, ale chybí mu Van Dammovo charisma a jeho osobitý styl. Na tom stál první Kickboxer, který byl sice nesmírně diletantsky natočený, ale měl díky JCVD svoje kouzlo. Kickboxer Retaliation se vás sice neustále snaží vizuálně ohromovat (rvačka ve vězení v jednom dlouhém záběru, rvačka v zrcadlové místnosti nasvícená ultrafialovým světlem, rvačka na střeše jedoucího vlaku – ty jsou tu, bůhvíproč, dvě!), ale nedokáže vás strhnout. Postavy jsou nijaké a nezapamatovatelné. Akce jsou bez šťávy, napětí, emocí, gradace a správného načasování. Místo toho, abyste je prožili, tak je spíš prozíváte. Závěrečná rvačka s „Horou“ je tak natahovaná, že jsem u ní málem usnul. Neakční scény jsou zmateně odvyprávěné a podivně sestříhané. Ocenit to mohou snad jen hardcore MMA fajnšmekři, kterým postačí, když uvidí svoje oblíbené borce ve filmu. Radši si místo toho pusťte Brawl in Cell Block 99. To má hodně podobnou zápletku a je to nejlepší exploatační film roku. (27.12.2017)

Ze začátku dost hrozné, hlavní hrdina má z nějakého důvodu prorocké schopnosti (díky ůvodnímu snu odhalí někdy kolem půlky nebezpečí) a akční scény trpí nevhodnými zpomalovačkami (vrcholem je dost strašná rvačka ve vězení na jeden záběr, který se dost špatně sleduje). Během finále, ale dojde k překvapivému obratu. Hafþór Júlíus Björnsson je impozantní záporák, zaklapnou do sebe některé motivy, zpomalovačky začnou náhle přícházet tak, aby dávaly smysl (například hrdina začne mít navrch a chce zasadit konečnou ránu, zpomalovačka přijde během úderu a při záběru na reakci hrdiny, když zjistí, že úder neměl žádný účinek). Celý souboj je také docela slušně vystavěný (v předchozím díle trpělo finále tím, že hlavní hrdina celou dobu dostává na držku, ale pak dostane nějaký podnět a zloducha lehce vyřídí, to se tady nestane a celou dobu je to hezky jako na houpačce). Bylo by asi spravedlivější dát dvě, ale ten závěrečný souboj jsem si tak užil, že zvednu na tři. Plus slepý trenér Van Damme hlásající moudra jako šaolinský mistr, to je prostě cute. (13.03.2021)