Rapsodie v modrém

George Gershwin byl na svou dobu nepochybně génius. Dokázal skládat hity, broadwayské šou i vážnou hudbu. Vemte si že byste měli skladatele, co dostane hit na Evropu 2, mezitím složí muzikál a když ho to omrzí, napíše operu - to je v dnešní době nepředstavitelné. Nicméně protože nejsem fanda jazzu, starých muzikálů ani vážné hudby, od Gershwina nic neznám, takže mě to za srdce nechytlo. Ta hudba tvoří tak 70-80% filmu a kromě ní jsou tu jen střípky života - Gershwin obklopen přáteli a přesto sám, protože na lidi neměl čas, jeho vztah s profesorem (vymyšlený) i nenaplněná láska se zpěvačkou (rovněž vymyšlená). A to vše navíc v šílené délce dvě hodiny dvacet minut. Být fanoušek dávám určitě víc, takhle 3* za slušné řemeslo. (17.12.2017)

Film jsem viděla po válce asi v r.1947. Jedná se o životopisný film skladatele Georga Gershwina. Nakolik pravdivý a nakolik upraven scénaristou a režisérem, to už dnes nezhodnotím. Vzpomínám si, že mě neuchvátil ani tak děj, protože "zamilovaných filmů" zde bylo z americké produkce do r.1948 habaděj, ale hudba byla originální a nádherná. Byl to klasický americký jazz ve formě klavírního přednesu za doprovodu orchestru. Ústřední melodie "Rhapsody in Blue" byla tak úchvatná, že jsem kvůli tomu viděla film 3x. (25.09.2007)

O Georgi Gershwinovi jsem předtím nikdy neslyšel, a po shlédnutí tohoto filmu můžu vyprávět, jaký to byl borec a jak strávil život - byl velice ambiciózní a nechtěl, aby mu ani jeden den přišel nazmar. Vyprávění začalo hnedka jeho raným mládím a najednou "bum", a byl z něho o několik let starší pán. Aspoň něco z jeho "učení se na klavír" by se tam hodilo dát. Divné mi taky přišlo, že oproti svému otci třeba vůbec nestárnul, takže na začátku ho vidíme takového, jako na konci (v mých očích určitě). Snímek mě rychle vtáhl do sebe a já si pak mohl vychutnávat opravdu chytlavou hudbu, která nás provází celým filmem. Nejvice líbivá byla určitě scéna, kdy se hraje ona slavná "Rapsodie v modrém", kde jsem mohl díky kameramanovi obdivovat Georgovi rychle prsty (to bylo vlastně i v jiných scénách také), zajimavé pohledy na klavír - kdo viděl, tak ví o čem mluvím -, a také to, jak si lehce pohrával se světlem a stínem. Stopáž je celkem dlouhá a zkrácení by myslím neuškodilo, neboť během filmu jsem občas krapek ubral na pozornosti. Konec - respektivě to, jak umřel -, jsem se jaksi nedozvěděl, takže jsem si to musel najít - čistě ze zvědavosti (nádor na mozku, operace se nezdařila).... (20.07.2007)

Film sám o sebe by vôbec nebol zlý, ale čo z neho robí významné dielo je práve Gershwinova hudba. A myslím si, že vo filme o živote hudobného skladateľa to vôbec nie je zlé znamenie. Navyše oceňujem, že som vďaka snímku Rapsódia v modrom získala nový pohľad na Gershwina a jeho dielo. Nikdy predtým som o ňom totiž nepremýšľala ako o priekopníkovi čeliacemu predsudkom súčasníkov či ako o "hlase Ameriky", pretože vždy sa mi javil len ako jeden z moderných klasikov (aj keď jeden z najlepších), ktorý je zhodou okolností aj Američan:-) (24.11.2008)

Dobově tendenčně (;-) natočené životopisné drama se skvělým Robertem Aldou (a já si pořád říkal, odkud je mi ta tvář povědomá - jde o otce Alana Aldy - no tedy ta podoba! :-) v roli G.G.... A i když říkám tendenčně natočený - přesto jde o film, který ani po více jak šedesáti letech vlastně ani tak moc nezestárnul. Nakonec tak jako i skvělá hudba George Gershvina... P.S. Jakto, že zde není R. Alda uveden coby představitel hlavní role?! Faux pas v černém! (20.07.2007)