Rapsodie v modrém

Film sám o sebe by vôbec nebol zlý, ale čo z neho robí významné dielo je práve Gershwinova hudba. A myslím si, že vo filme o živote hudobného skladateľa to vôbec nie je zlé znamenie. Navyše oceňujem, že som vďaka snímku Rapsódia v modrom získala nový pohľad na Gershwina a jeho dielo. Nikdy predtým som o ňom totiž nepremýšľala ako o priekopníkovi čeliacemu predsudkom súčasníkov či ako o "hlase Ameriky", pretože vždy sa mi javil len ako jeden z moderných klasikov (aj keď jeden z najlepších), ktorý je zhodou okolností aj Američan:-) (24.11.2008)

O Georgi Gershwinovi jsem předtím nikdy neslyšel, a po shlédnutí tohoto filmu můžu vyprávět, jaký to byl borec a jak strávil život - byl velice ambiciózní a nechtěl, aby mu ani jeden den přišel nazmar. Vyprávění začalo hnedka jeho raným mládím a najednou "bum", a byl z něho o několik let starší pán. Aspoň něco z jeho "učení se na klavír" by se tam hodilo dát. Divné mi taky přišlo, že oproti svému otci třeba vůbec nestárnul, takže na začátku ho vidíme takového, jako na konci (v mých očích určitě). Snímek mě rychle vtáhl do sebe a já si pak mohl vychutnávat opravdu chytlavou hudbu, která nás provází celým filmem. Nejvice líbivá byla určitě scéna, kdy se hraje ona slavná "Rapsodie v modrém", kde jsem mohl díky kameramanovi obdivovat Georgovi rychle prsty (to bylo vlastně i v jiných scénách také), zajimavé pohledy na klavír - kdo viděl, tak ví o čem mluvím -, a také to, jak si lehce pohrával se světlem a stínem. Stopáž je celkem dlouhá a zkrácení by myslím neuškodilo, neboť během filmu jsem občas krapek ubral na pozornosti. Konec - respektivě to, jak umřel -, jsem se jaksi nedozvěděl, takže jsem si to musel najít - čistě ze zvědavosti (nádor na mozku, operace se nezdařila).... (20.07.2007)

Dobově tendenčně (;-) natočené životopisné drama se skvělým Robertem Aldou (a já si pořád říkal, odkud je mi ta tvář povědomá - jde o otce Alana Aldy - no tedy ta podoba! :-) v roli G.G.... A i když říkám tendenčně natočený - přesto jde o film, který ani po více jak šedesáti letech vlastně ani tak moc nezestárnul. Nakonec tak jako i skvělá hudba George Gershvina... P.S. Jakto, že zde není R. Alda uveden coby představitel hlavní role?! Faux pas v černém! (20.07.2007)

"Life is a lot like jazz... it's best when you improvise" - George Gershwin. Tento "pamětnický" (černobílý) snímek je doslova napěchovaný úžasnou hudbou americký skladatel George Gershwin, a už jen z tohoto hlediska je to lahůdka.  Film samozřejmě nezapře dobu svého vzniku (viz třeba delší pasáž beze slov, kdy za zvuků Gershwinovi světoznámé skladby Američan v Paříži sledujeme vznik této skladby během skladatelova pobytu v tomto městě). Dnes by se asi takto životopisný film natočit nedal, což platí i pokud jde o lineální způsob vyprávění pokrývající v zásadě celý Gershwinův umělecký život (chybí snad jen jeho angažmá na poli filmové hudby pro Hollywood). Tohle má samozřejmě dopad na celkovou stopáž, která je už skoro na hraně. Ale naštěstí, jak jsem už psal hned úvodu, je zde všechna ta nádherná Gershwinova hudba, která má tu moc vzbudit v člověku opravdu silné emoce. (17.11.2022)

Slyšel jsem Rhapsody in Blue, jakož i několik dalších Gershwinových věcí onehdy v Rudolfinu (v nádherném podání lucemburského symfonického orchestru) a samozřejmě v nekonečném množství různých interpretací (jako asi každý) - ale dal bych snad rok svého života, abych se mohl účastnit prvního uvedení ve 20. letech. Chtěl bych být jedním z těch zmatených diváků, netušících, že jsou svědky historického okamžiku. A to přesto, že je to strašné klišé: Genius se setkává s nepochopením průměrných současníků, nakonec však díky vlastní píli a vytrvalosti prorazí. Klišé, na němž je založena určitě většina životopisných snímků, včetně Rapsodie v modrém. Ta však nabízí mnoho zajímavých okamžiků: Gershwin senior, posuzující důležitost synových skladeb podle délky trvání, naměřené během koncertu na hodinkách; okamžik, v němž Gershwinův učitel hudby vysvětluje, v čem tkví důležitost gigantů klasické skladby; The Man I Love v šarmantní francouzské verzi; zajímavá obrazová interpretace An American in Paris... George Gershwin sám je ve snímku vykreslen jako dobrotivý, ale totálně sebestředný génius, snažící se využít každou minutu svého života, byť často nepříliš štastným způsobem. Celkově se mi tento filmový portrét zdá být - přes mnoho much, které by se zde jistě daly najít - velmi podařeným. (20.07.2007)