Zkouška pokračuje

Zprasené hodnocení od neznámých a pochybných existencí, kteří své rozhořčení nejsou schopni vyjádřit jediným písmenkem, lze brát i jako doporučení. Naprosto vynikající režie a vývoj děje, je lehce zabrzděn rychlým závěrem, který zavede celkovou atmosféru i cestu kvalitního soudruha a herce, v jedné osobě, směrem hodně na východ. Zapálený straník, hrající i ve sci-fi proletářském představení, s kapkou satiry, se dostává na prkna měnící jeho svět. Je z něj zapálený herec srovnávající se se svou minulostí i přítomností zároveň. Jeho činy minulé tu teď stojí před ním s kamennou tváří, aneb Růžkův herecký koncert je těžko překonatelný. Kačírkové povětrná a velmi svůdná hérečka dokonce navozuje atmosféru let nadcházejících. Detailní pohled na přípravu divadelního představení či televizního natáčení, dává prostor k báječnému herectví, které zúčastnění skvěle využijí. Přirozené, uvolněné herectví i výborné dialogy na jakékoli bázi. Film stojící na rozcestí. Stalinistické mámení je pryč, co všechno si můžeme dovolit natáčet? (29.10.2014)

Štěpánková: „Soudruzi, voláme vás na cestu do komunizmu.“ Obrovský úspěch asi nejdebilnější divadelní hry na světě.  Štěpánek se nechce nechat zahanbit: „Budeme dávat novou hru o Fučíkovi.“ 9:23; 1:29:43 – Růžek – nenápadná skrytá ruka s úsměvem. 9:31 – hodně podezřelé podání ruky Sklenčka - Růžek. 14:59 – přeborník na pozdravy Růžek opět podává ruku a Lohninský se uctivě uklání. „Hádej, koho budu hrát!“ „Galiea?“ „Ne“ „Galilea ne??“ – obrovské zklamání. 18:20 – bába v rozvinutém komunizmu bere Boží jméno nadarmo: „K.P.!“ 21:44 – svastika. Soudruhování i mezi sousedy. Sousedka: „Čest, jdu za tebou, soudruhu.“ Kluk jménem Voloďa. Debilní hra o cestování komunistů časem se střídá s tupou hrou o Fučíkovi: „Německý národ má jedinou naději: komunizmus.“  59:16 – šišatá levitující zeměkoule. 59:58 – kosmické družice, „Ať jsme do Vánoc hotovi!“ Libuše Havelková hraje neuvěřitelně tupou komunistku. Velmi šťavnaté komunistické žvásty. 1:27:59 – černobílá šachovnice. 1:31:08 – obrovská svastika s černobílou šachovnicí. 1:31:23 – šachovnice; Svastika = poloha souhvězdí velkého vozu k polárce během jara, léta, podzimu a zimy. Celkově dobře zahráno od spousty kvalitních herců. (15.04.2022)

Zajímavý český psychologický film z konce 50. let. Jde o klasický spor dvou mužů. Zde se v obecné rovině jedná o spor dobra a zla. Dobro je představováno mládím, zatímco zlo je staré a odsouzené k postupnému zániku. Přeneseně jde o antagonistický vztah mezi novým nastupujícím komunistickým pořádkem a kapitalismem, který je na ústupu. To vše samozřejmě v pojetí tehdejších tvůrců. Film „Zkouška pokračuje“ nám přímo říká, kdo je kladný a perspektivní hrdina, komu máme fandit. Píše se rok 1959 a už se (skoro) netočí ty poněkud primitivní budovatelské agitky a dobrodružné filmy, kde cizí zlý agent vždy prohraje a mladý strážce hranice zvítězí. Ale také je ještě daleko doba československé nové vlny, kdy se točily úplně jiné filmy. Snímek je po technické stránce velmi zdařilý a nebýt toho ideologického nánosu, mohl by být přijatelný i pro současného nezaujatého diváka. Hraje v něm plejáda nejlepších herců všech generací. Kamera Rudolfa Stahla je vynikající. V rámci tvorby režiséra Jaroslava Balíka jde určitě o jeho nadprůměrné dílo. (22.11.2014)

Vcelku by mne interesovalo, kdo by na to divadlo o Fučíkovi šel. Já vím, povinně školy a soudruzi zdarma. Ano, tento film je taková pitomost, až to tříská dveřmi. Prostě ideologický blábol jedna báseň. Ale nelze upřít hercům skvělé výkony a velmi dobrou režii. Když k tomu připočtu soudruhování, ze kterého mám vždy děsnou legraci, vidím to jako mírně nadprůměrný film. (27.03.2017)

Vzestup a pád mladého nadějného herce. Psychologicky motivovaný příběh, v němž titulní hrdina prochází složitým bilancováním minulosti a přítomnosti, zosobňuje univerzální lidský problém a pokouší se o jeho realistické znázornění, včetně zásadních dramatických okamžiků. Volně přeloženo, nevadí tu tolik samotný Fučík, jako spíš politicky tendenční proklamace, objevivší se vždy tam, dochází-li k hrdinovu morálnímu selhání. K mezigeneračním hereckým plejádám není nutno připojovat jakékoli komentáře, snad s výjimkou skvělého Ivana Palce a fantastického Martina Růžka, kteří svůj souboj nesmiřitelných sehráli se strhujícím zaujetím. V každém ohledu se ovšem jedná o film, který stojí za pozornost, už pro zakotvení jisté, dnes spíše úsměvné, atmosféry oněch let. (11.01.2015)