Snídaňový klub

Na to, že je tenhle snímek starší než já, mi přijde i v dnešní době neuvěřitelně svěží a se schopností promlouvat i k současné generaci. Je to hravé, milé, místy srandovní, jindy dojemné, ale hlavně ryze lidské. Přitom se to celé odehrává během jednoho dne ve zdánlivě nudné školní knihovně, kde se sejde pět poškoláků. Ale to, jakým způsobem jsou ukázány jejich charaktery a následně jejich niterné pocity, díky kterým vyjde najevo, že vlastně nejsou až tak rozdílní a že je to koneckonců jen parta mladých lidí, kteří si dokážou porozumět... to je zkrátka úžasné. Nejen že to naplnilo má očekávání, ale výsledný filmový dojem je snad i o něco předčil. ~(4,7★)~ (16.08.2014)

Málokterý film o teenagerech se natolik zajímá o své hrdiny a snaží se proniknout do jejich nitra jako právě Snídaňový klub. Všechny hlavní postavy jsou v podstatě archetypy (sportovec, šprt, rebel atd.), které rozděluje odlišné společenské vystupování, ale silně je spojují podobné životní problémy (rodiče, sexuální zkušenosti aj.) Dobré určitě je, že každý si tu může najít někoho, s kým se ztotožnit, a ještě lepší je to, že nikdo a nic zde není jen černé nebo bílé. Já osobně jsem si "něco svého" našel víceméně u každého z nich... Většina prcičkovských a post-prcičkovských slátanin téhle inteligentní zábavě nesahá ani po pás (a "Don't You Forget About Me" je prostě parádní song!). 80 % (25.12.2009)

Na Snídaňovém klubu je vidět úporná snaha udělat z něj generační film a ve Spojených státech jde údajně o kultovní záležitost. No nevím, nezdá se mi, že by nějak zásadně vypovídal o mladé generaci 80. let, spíš jde o jakýsi pozérský manifest puberťáků. Pubertou si museli projít všichni a ti, co v ní jsou momentálně, se pochopitelně mohou s hrdiny filmu ztotožnit. Nic víc než podrážděnost z rodičů a učitelské autority se z jejich dialogů a skutků vyčíst nedá. Ke skutečným postavám mají daleko, jde spíš o klasické školní typy - tak ukázkové, že z toho na hony čiší scénáristická účelovost. Humorné to není a vzhledem k výše uvedenému mi tam nefunguje ani ta psychologická rovina a nedokážu se s těmi týpky ztotožnit ani emocionálně, zvlášť sígr a provokatér v podání Judda Nelsona by podle mě potřeboval spíš pár facek než pochopení. Jeho představa o nezávislosti a životě totiž bez usměrnění končí tam, kde se odehrává francouzský snímek Mezi zdmi. Aby systém fungoval, nemůže každý jenom žvanit o svých právech, ale musí sám přispět. Hrdinové filmu se ani nechovají nějak realisticky a jejich spárování na konci je taky jen důsledkem scénáristické násilnosti. Celkový dojem: 40 %. (20.04.2011)

Přestože jsem v nejednom filmu či seriálové epizodě zaslechl narážku na tento dnes již kultovní film, dostal jsem se ke Snídaňovému klubu teprve až nyní, takřka čtyřicet let od premiéry filmu. Upřímně jsem očekával více komediální kousek, zatímco po zhlédnutí musím říct, že i přes nejednu humornou a odlehčenou scénu má Hughesův film celkem dost vážný nádech. V reálu by tento příběh, odehrávající se během několika málo hodin, probíhal pravděpodobně jinak, přesto mě film ve výsledku oslovil. Divák sleduje hodinu a půl partu na první pohled nesourodých lidí, které však spojují (doslova tmelí) společná rodinná a osobní traumata. Od zcela banálních problémů se děj pomalu přelívá do vskutku hutných rovin, film ale zároveň nezapomíná být i úsměvný. Bonusem je ústřední píseň Don't You (Forget About Me). (25.06.2023)

80te roky minulého storočia bola veľmi divoká doba, charakteristická brutálnou komercializáciou. Nebo bolo všade červené, s veľkým bielym logom Coca Coly. Táto komercializácia sa prejavila aj v štúdiovom systéme, keď koncom sedemdesiatich rokov sa ujal pojem blockbuster. Preto si veľmi vážim tvorcov, ktorí dokázali točiť citlivé, úprimné filmy o určitej spoločenskej skupine ľudí a ich najintímnejších pocitoch. Hughesov BC je jeden z takých filmov. Niečo podobné, ako Veľké rozčarovanie, avšak s teenagermi. Z dôveryhodného zdroja viem, že Nelson sa stal vďaka tomuto filmu sexsymbolom, nie Estevez, ako by som predpokladal a u chlapov najviac zarezonovala Ringwald. (27.05.2012)