Mackintoshův člověk

Pro snímky Paula Newmana mám zvláštní slabost, tudíž jsem si s nadšením pustil Mackintoshova člověka a byť jsem očekával spíše průměrnou podívanou, nenudil jsem se ani na okamžik a patřičně jsem si Hustonův počin užil. Paulu Newmanovi role agenta Reardena perfektně sedla, a přestože několik scén bylo vskutku napínavých, jak se na špionský thriller sluší a patří, bez něj by šlo opravdu o tuctovou žánrovou záležitost. (26.10.2016)

Úspěch dua Newman-Huston v Roy Beanovi byla patrně jen náhoda. Hustonova snaha o čirou špionáž je patrná, ovšem všechny klíčové parametry pro tento subžánr jsou bohužel těžce nedotaženy do konce. Jako pěst na oko zde působí 15 měsíců pobytu ve vězení vržených do 5 minut z celé akce. Atmosférou se to podobá spíše britskému krimi, než špionážnímu thrilleru. V obdobných případech hudba zveličuje dramatické situace a přispívá tak k napětí. Zde nikoliv. Mauricova skladba by dobře posloužila jako podkres pro groteskní western, ale ne pro špionský film. Za pozornost stojí snad jen honička po irských planinách, několik Newmanových vtípků a tajuplná povaha Dominique Sandy. Zbytek stojí za výměšek z tlustého střeva. PS: Stejně jako uživatel "pawleta", ani já jsem ještě neviděl vězně s kravatama. Budu muset dohnat své mezery v penologii. (24.11.2013)

Stará dobrá studenoválečná špionážní škola, ano, ano, pro tu mám vyloženě slabost. Mackintoshův člověk sice není tak realisticky se tvářící počin jako Případ Ipcress, není ani tak skvěle a poutavě napsaný jako Pohřeb v Berlíně a není vlastně ani strhující jako dejme tomu Quillerovo memorandum, přesto všechno by ale byla škoda jej nadobro odepsat. Řekl bych, že jde o slušný a o nic podstatného ochuzený příspěvek k žánru, který se ale jiným lidem než jeho příznivcům asi zamlouvat nebude. Paul Newman je jako vždy dobrý, vtipný a sympatický, John Huston odvedl standardně dobrou práci (útěk z domu a útěk před psem, automobilová honička starého hnusného náklaďáčku a mercedesu), hudba Maurice Jarreho připomíná (v tom nejlepším slova smyslu) atmosférické práce Johna Barryho... Dobré to bylo. (26.01.2012)

Atraktivní lokality, hlavně to Irsko mě zasáhlo naplno (pojedeme?) a bombónek u moře na Maltě a v kostele. Jenomže nesmíte být divák, kterému vadí, že to Ňouměn hodinu a půl dostává sežrat a vy nevíte, kdy se z toho dostane (že se nakonec dostane, to je totiž jasné). Znalce potěší přítomnost britských es Mason + Andrews. Přesto jsem se nakonec ztratil a motivace postav mi zůstala utajena. Možná to byl záměr. Tak kdy do Irska? První dabing s mistry mikrofonu (Munzar, Holý, Krbová, Brousek st., Richter, Vávra) je trefa do černého. (15.07.2018)

Řeknu vám, Newmanův agent Joe Rearden je pěkné kvítko. Pošťákovi zazvoní vždycky dvakrát, ve vězení galantně odmítne sexuální návrh, ale přitom si nechá otevřená zadní vrátka, pokud ho „vrznutí“ odmítající agentka kopne do koulí, kopne jí tam taky a když pomůže Mercedesu pronásledovatelů do vlhkého irského příboje, oglosuje to suchým britským humorem.. Huston nechal pobíhat pěšce i střelce po šachovnici Hitchcockova špionážního formátu, za dialogy vykukuje Walter Hill, Jarre rámuje dění „balalajkovým“ motivem a celé se to trochu nese v duchu „licensed to kill, live and let die“, ale pro nějakou významnější působnost si to žádalo více dějové sevřenosti a méně umělé krve mezi spárami kostelní dlažby.. (15.05.2017)