Tully

Reitman-Cody-Theronová, kombinace, která už jednou zafungovala a funguje i podruhé. Konfrontace dospělé deziluze a nenávratně minulého mládí aneb jak se s tím vším srovnat a přitom se nezbláznit. Teď budu trochu spoilerovat (!), ale něco jako mix MARY POPPINS a KLUBU RVÁČŮ. Theronová opět neskutečně válí. 75% (07.08.2019)

Taky absolutně nechápu zařazení filmu do kategorie komedie, já se tedy nezasmála ani jednou. Jedná se spíš o velmi slušné drama s poměrně překvapivým koncem, který by mě tedy absolutně nenapadl. Nicméně velmi příjemné překvapení tohoto roku a Charlize Theron předvedla vážně skvělý výkon. Navíc sympaticky krátká stopáž, určitě doporučuji všem matkám. (15.08.2018)

Drtivú väčšinu filmu vlastne netušíte, čo Vám chce Tully povedať. Má to byť drama o ťažkom živote matiek? Má to byť návod, ako málo stačí, aby bol život pohodový? Či ukázka toho, ako málo stačí, aby sa život zmenil v súkromné peklo? Mne Tully dala dosť málo. Charlize super, ale to nič nemení na tom, že sa príbeh a pointa vytratia z hlavy rýchlejšie ako chuť Hubba Bubba. (05.08.2018)

Utrápenou mámu tří dětí nakopne mladá chůva na tu správnou cestu za rodinným štěstím. Nic víc. Pokud chtěl Reitman poukázat na stereotypy mateřské dovolené, tak se mu to sice povedlo, ale divácky to na mě působilo nevděčně. To další byl standradní kýč, který není mladšího z Reitmanů hoden. Na průměr to tahají herečky a to jak Mackenzie Davis, tak především Charlize Theron, která se do své role vtělila dokonale. O to víc zamrzí celkový dojem. 50% (27.08.2018)

Na půl cesty mezi tím nejlepším a nejhorším, čeho je Jason Reitman schopen. Charlize Theron exceluje v roli vysílené matky tří dětí, jejíž život se scvrkl na mechanicky opakované vyměňování plín a kojení. Díky jejímu výkonu, odžitým situacím a odměřené režii spoluprožíváme její únavu, chápeme její poporodní depresi, cítíme obrovskou úlevu, když se před dveřmi objeví Tully. Kouzelná chůva jednak zodpovídá (nikdy nepoloženou) otázku, jak by vypadala Mary Poppins, kdyby byla mileniálka, jednak mění žánr filmu z vypravěčsky jasně zacílené sociální tragikomedie v ambiciózní magicko-realistickou výpověď o ztrátě víry ve smysl toho, kým jste a co děláte. Reitman podobně jako v otřesné satiře Muži, ženy a děti podlehl pokušení nabídnout nám kromě malých dramat obyčejných lidí velké nadčasové myšlenky. Ty jsou ale v jeho pojetí komicky zjednodušené a pro snazší stravitelnost sladkobolně zabalené („A Spoonful of sugar helps the medicine go down“) a jejich přítomnost ve vyprávění zdůvodňuje strašlivě vratká narativní konstrukce, nadřazující odhalení předvídatelného dějového zvratu uspokojivému vyřešení všech ostatních problémů (hrdinčiny nenaplněné kariérní ambice, nedostatek financí, synův autismus). Závěr filmu, jehož tvůrci po cestě z bodu A do bodu B tak trochu zabloudili, pak sice nabízí řešení, ale skrze něco, co dosud nepředstavovalo problém (zapojení manžela do péče o domácnost). Tully je svým utilitárním přístupem k postavám přes autentický začátek vlastně hrozně cynický a neupřímný film. 55% (19.07.2018)