Zbehovia a pútnici

"Bojá sa ma. Utekajú predo mnou, ale neutečú, lebo nepoznají cestu von."                                                                   Asi nikomu jinému se v československé kinematografii nepodařilo vykreslit tak detailně obraz zkázy. JAkubisko má od počátku velmi osobitý způůsob vyprávění, je naturalistický, jde do detailů, přemůže dikáa sílou obrazu. Děj je spíš volně načtrnutý, zato atmosféra je mohutná, depresivní. Právě skutečnost, že se nezaměřuje na konkrétní přííběh či postavy dává vyniknout ucelenému poselství. Zbehovia a půtníci proniknou hluboko a už nepustí. Film, který se nedá ani přehlédnout ani zapomenout. (23.02.2015)

Klidně mě ukamenujte, ale výš jednoduše nepůjdu. S náboženskými filmy nemám jediný problém, i když nejsem to, co by se dalo nazvat radikálním věřícím. Nicméně tentokrát i přes zával odkazů a souvislostí pro mě samotný film byl jednoduše nekoukatelný. U každého geniálního díla se najde někdo, komu jednoduše nesedne a tentokráte jsem to já. Závěr je nadmíru působivý ale to co mu předchází se rovná až divácké šikaně. (20.03.2012)

Jakubiskov film treba brať asi viac ako súčasť novej československej vlny, ako jeho číro autorský počin. Alebo ako ich kombináciu. V rámci slovenskej kinematografie tej doby bol po umeleckej stránke súputníkom Ela Havettu. O filme som si vopred absolútne nič nečítal a som rád, pretože ma prekvapili zcudzovacie prvky a vôbec fakt, že sme svedkami viacerých príbehov. V tom prvom z vojnového obdobia sme svedkami značne násilných scén, kombinovaných s lyrizáciou, inak povedané sa Jakubisko snaží šokovovať diváka čo najextrémnejším kontrastom. Viac krát to so štylizáciou preženie a film sa mu tak trochu rozpadáva pod rukami, ale je to proste on, je to nová vlna a tak to tak aj berme. Alebo nechajme tak. Popravde som tu čakal aj zopár odpadov a viac plných počtov. (13.11.2014)

Pri prvej poviedke som mal pocit čistého šialenstva, forma i obsah sa vymykali zdravému rozumu a priznávam, že som to chcel vzdať. Tento oslavovaný Jakubisko sa mi vôbec nepáčil, dokonca ma iritoval. Druhá poviedka bola zrozumiteľná a napriek svojráznemu štýlu autora, jednoznačne najlepšia. Zaujímavosťou je vsunutie zopár záberov s komentárom o augustovom napadnutí Československa, čo dodalo poviedke ešte väčšiu výpovednú hodnotu. Tretia poviedka je akýmsi súhrnom predchádzajúcich. Jakubisko vo svojom filme ako celok využíval surrealistické prvky, depresívnu atmosféru, divoký vizuál a to všetko pri rýchlej kamere a podmanivej hudbe. (10.09.2017)

"Je strašné, když člověk člověka zabije z nenávisti, daleko strašnější ovšem je, když člověk zabíjí mechanicky...". Chceme vládnout, mít moc, ale hlavně žít. Chceme si zatančit, zazpívat a pomilovat se. Chceme milovat bližního svého, nebo ho zavraždit. Každá cesta má svůj konec a někdo musí být ten poslední, který bude doprovázet Smrt po vyprahlé zemi. Nekompromisní Jakubiskův výkřik a obžaloba minulé i budoucí (ne)lidskosti. I když každý lidský čin, se počítá. Drsné obrazy mladého filmaře běhajícího kolem herců s ruční kamerou a vysílající varovné poselství. Vše dokonale podporuje Kubáňův Smrťák, kterého nám může závidět i samotný Bergman a vynikající hudba Štěpána Koníčka. (15.11.2014)