Mrtvý muž

Bilance mých setkání s tvorbou Jima Jarmusche není v poslední dekádě právě povzbudivá. Za tři snímky obdržel dohromady pět hvězdiček a jeho nejnovějšímu kousku jsem se raději rovnou vyhnul. Kdysi tomu bývalo jinak a návrat k Mrtvému muži, který mě v 90. letech fascinoval, měl přinést vysvětlení, jestli se změnil on, nebo já. Není to nostalgií, ale znovu jsem Dead Manovi propadl. Pozdní Jimovy tituly mě nudí, ale Mrtvý muž je plný napětí, má neuvěřitelnou atmosféru a přitom není prostý typické Jarmuschovy minimalistické poetiky a existenciálního rozměru Blakeovy cesty do nebytí. Hrdinou antiwesternu není zocelený dobrodruh, ale nesmělý mladík bez znalosti prostředí, který nehledá práci kovboje, nýbrž účetního, a do okolního světa zoufale nezapadá. Jeho útěk před hněvem bohatého průmyslníka ho zavede k indiánovi jménem Nikdo, který díky únosu v dětství a výchově v prostředí bílé civilizace cítí stejné vykořenění a osamělost jako hlavní hrdina. Společně míří k oceánu, čelí najatým vrahům a připravují se přijmout svůj úděl. Jarmuschova režie dává krajině mystický ráz, kamera má místy hypnotický účinek a výsledný dojem umocňuje jednoduchá, ale působivá hudba Neila Younga. Johny Depp je ideálním představitelem hlavní role. Jeho odevzdaný, lehce nepřítomný výraz dokonale zapadá do jarmuschovského světa. Celkový dojem: 90 %. (19.11.2019)

Je ovšem proti veškerým oprávněným předpokladům, že by dvě různé lidské bytosti mohly mít totéž jméno. Ačkoli uvážíme-li, že Manitou evidentně hulí, možné to je. Tento nevýslovný film jsem viděl dnes poprvé a uvidím ho ještě mnohokrát, protože básně nečtu. Ale stejně nejlepší na něm je těch pět hvězdiček od PollyJean. Důrazně doporučuji lupuscanisův komentář. K upotřebení filmu viz Artran. "Patřil on vůbec někdy někam?", ptá se Arbiter a nemyslí tím Nikoho. Smyslem života je dobře umřít. (18.04.2013)

Bizarní western, který, byť je černobílý, působí i na rok 1995 velmi moderně. Příběh Johnnyho Deppa začíná zasmoleně, načež se pomaloučku, až netečně a pesimisticky, táhne v duchu taškařice kupředu. Toto tempo a atmosféru ještě multiplikuje melancholická hudba, bez níž by výsledek nebyl ani zdaleka tak odladěný. Pro mě největším tahákem a nejlepšími atributy filmu jsou charismatické postavy, jejichž močopudné charaktery, promyšlené dialogy a z dané doby prdel si dělající skutky dávají Mrtvému muži nezaměnitelný punc černé komedie. Spokojenost jako prase, a to také díky pořádné dávce krve. Malinko podezřívám Tarantina, že se tady nechal inspirovat pro svého Djanga. Doporučuju! (11.11.2014)

Mrtvý muž není z řady klasických westernů, ve kterých se kovbojové prohání na koních vysokou rychlostí a střílí přitom ze svých koltů do vzduchu...Už od prvních záběrů je patrné, že Jim Jarmusch přináší divákům poněkud náročnější podívanou, jež je místy zdlouhává a "hluchá". Johnny Depp a ostatní jeho herečtí kolegové jsou tu skvělí a až psychedelický zážitek u jednotlivých scén dotváří jedinečná hudba, bez níž by dané záběry ztrácely svoji atmosféru. Ano, tohle opravdu není žádná limonádka z divokého západu... (05.03.2011)

Tak tohle byl fakt divnej film. Jarmusch bud ma nakoukany mraky westernu a natocil to uplne jinak a nebo zadnej western nevidel a natocil to po svym. A z nejakyho duvodu, ani nevim presne proc, se mi tenhle film desne libil. Nejvetsi podil na tom ma asi hudba. Vcelku jedoducha, casto se opakuji, ale naprosto genialni, ze i tem nejklidnejsim scenam dokazala dat potrebnej naboj. K tomu tu mame slusnej pribeh, skvelyho Hurta, Molinu, Henriksena (toho obzvlast), Byrnea a Thorntona ve vedlejsich rolich a naprosto famozniho Deppa, jehoz zabijak je naprosto dokonala postava. Akorat sem nejak nepochopil, kde se najednou naucil tak strilet. I kdyz ma film pekelne pomaly tempo a prestrelek tu je jen par, tak me proste film naprosto zaujal po celou dobu. (16.01.2008)