Tajuplný vlak

Opět zajímavý spletenec tří navzájem propojených povídek. Vlak si jede svým klidným tempíčkem, ale rozhodně nenudí. Pobaví jak v povídce první, kde sledujeme typický post-moderní vztah dvou milenců, jenž by se dal nejlépe shrnout slovy apatie a odcizení. Ve druhé části sledujeme dívku, jenž si svou bezmeznou dobrotou koleduje o malér. Ale pozor, poslední část je zkrátka nejlepší. Putování tří ztroskotanců a jejich opilecké etůdy spolehlivě vykouzlí nejeden úsměv. A to ani nemluvím o veselých vsuvkách, v nichž vystupují hoteliér a jeho poslíček... (07.01.2011)

No nevím jak to říct... ale byla to místy (a to dost často) velká nuda, kdy se opravdu nic nedělo a film se neuvěřitelně natahoval. Všechny části (hlavně ta první) měly známky příjemně jemného humoru a stylizace (dokonce tu hrál Buscemi a Braschi), ale bohužel to ta tmavá a prázdná místa vynahradit prostě nemůže. Za normálních okolností bych přivřel obě oči a dal tomuto dosti vleklému snímku 3 hvězdičky. Ale jelikož tu všichni hodnotí až nepochopitelně kladně, zredukuju své hodnocení na 2 hvězdičky (53%). (11.08.2009)

Keď sa na úvodných titulkoch objavil Jim Jarmusch, znepokojilo ma to, pretože k jeho filmom mám zatiaľ ambivalentný vzťah. Náladu mi vylepšil Elvis Presley s jeho Mystery Train, ale potom už nasledovala iba vyčerpávajúca dvojhodinovka. Nekonečne dlhé zábery na chôdzu jednou ulicou, striedali rovnako dlhé zábery na chôdzu inou ulicou. Raz kuliovsky vláčili kufor, inokedy hŕbu časopisov a na záver dve fľaše kradnutej whisky. Nebolo všetko iba zlé. Prirodzene, že som si všimol rôzne náznaky, jemný humor, kritiku, páčili sa mi tie dve postavičky v hoteli, ale viac ako dve hviezdičky aj tak nedám, pretože som od filmu vstal vyčerpaný a znechutený Jarmusch-Nejarmusch. (10.11.2010)

Myslím si že názov Mystery Train je dosť nepresný a nevýstižný, skôr by som to nazval Mystery Hotel, keďže práve to mali všetky tri príbehy spoločné, ale budiš. Čo sa týka samotných príbehov, prišlo mi to že nasleduju od najlepšieho po najhorší, teda aspoň tak sa mi to zdalo. Teda ten prvý mi sadol asi najviac, niesol sa veľmi prijemnom duchu a hlavný protagonisti boli tiež riadne podarený, zvlášť Youki Kudoh a jej "posadnutosť" Elvisom. Druhý príbeh bol len o štipku horši, ale stále to bolo dosť dobre, nuž ale k poslednému sa musím priznať, že som ho skôr pretrpel, to zrejme ovplyvnilo aj samotné hodnotenie. (20.11.2011)

Vlastně je těžké hodnotit nějaké další filmy bezprostředně po Návratu ztraceného syna. Doufám, že to Jim Jarmusch neodnese, ale myslím, že ne.... Jak popsat ten pocit, který mi tu a tam při sledování tohoto filmu odcházel. Jako kdyby se ty jarmuschoviny každou další povídkou ztrácely. Postupně mizely. Proto už mě ta třetí povídka tolik netěšila.(zase si říkám, jestli ten Tarantino, jestli ho ta třetí povídka k tomu Pulp fiction trochu neinspirovala). (20.06.2011)