Playtime

Playtime je môj najoblúbenejší Tatiho film. Je tu také množstvo detailov, toľko vychytávok a tak precízne premyslených scén, že z neho musí mať radosť snáď každý filmový divák, ktorému nestačí jednoduchá zápletka bez pridanej hodnoty. Playtime zaujme okrem detailov aj architektúrou, na ktorej stvárnení si dáva Tati obzvlášť záležať, pretože vytvára akéhosi ducha filmu. Jediným záporom je mierna preplácanosť a dĺžka filmu, občas som mal pocit, že je toho už trochu moc. 90 minút by asi stačilo. Na druhý krát po zachytení ďalšieho kvanta drobností zvyšujem na plný počet. (19.07.2012)

Film, ve kterém se všechno děje strašně rychle a chaoticky, ale zároveň se neděje nic - stejně jako v moderní odosobněné době, o níž satiricky vypovídá. Že je práce se zvukovou perspektivou úžasná (jako že je) a že každá formální volba přesně odpovídá Tatiho symbolickým záměrům, to zkrátka ještě nedělá film megazábavným a inspirativním kultem. Několik nápadů je opravdu skvělých a v restaurační scéně určitě převládají pozitiva, ale nemohu se zbavit pocitu, že je to neúměrně protahované a že při natáčení nočního života mého a mých přátel by mizanscéna nabízela mnohem větší a početnější skvosty k zasmání, a to vyloženě ve všech jejích plánech... (27.01.2017)

Hodnocení je pro mne v tomto případě velmi obtížné, jelikož si moc nepotrpím na podobný styl bez přímého dialogu, který by posunoval děj. Takovýhle styl bych považoval za vhodnější spíše pro kratší skeč než celovečerní film. Přesto je film tak plný gagů založených na situacích odpozorovaných ze života, že jsem ho byl schopen sledovat, aniž bych se nudil. Nevím, jestli bych byl schopen shlédnout ho podruhé, ale nelze říct, že by mne neoslovil. Takže přes výhrady je to díky mnoha postřehům a díky skvěle vykreslené atmosféře přetechnizivaného ultramoderního města za 4*. (26.01.2006)

PLAYTIME je vrcholom tvorby Jacquesa Tatiho,perfekcionistický zložitý vyšperkovaný drahokam 60 rokov,diamant,ktorý má nevyčísliteľnú hodnotu,komplikovaný film,ktorý pochopiť na prvý šup nie je možné,vlastne vidieť všetky detaily sa dá len ťažko,lebo Tati nemá hlavné a vedľajšie postavy,ak môžem rátať len jeho ako p.Hulot a ostatní herci-neherci sú doplnkom,kde kamera sleduje z diaľky dianie a je len na divákovi,čomu,komu bude venovať pozornosť! V skutočnosti sa jedná o nadmieru fascinujúci film v tom smere,aký je samotný divák,ktorý buď má fantáziu,predstavivosť,alebo skrátka nemá,potom sa bude ťažko pohybovať so zmätenými pocitmi... Mňa na plnej čiare film zasiahol ako oštep hodený priamo do môjho srdca! Najväčšia sila filmu spočíva zo scény z reštaurácie,kde každý vie,čo má robiť,zdá sa mi,že Blake Edwards a Peter Sellers sa inšpirovali na svojom spoločnom snímku The Party zo 68 roku? (01.03.2015)

Tatiho Technopolis; opus magnum, které předznamenalo konec jeho autorské dráhy. Svět v době uvedení díla pravděpopobně nebyl na jeho nadčasovost připraven. Dnes, po téměř pěti desetiletích, si mnozí význam Playtime pro dějiny kinematografie již uvědomují. Nemá cenu zacházet příliš do detailů, tak jen v krátkosti, čím je film (i většina Tatiho ostatních) výjimečný - propracovanost mizanscény a celkové pojetí scény, distanční rámování (absence detailů), výtvarné řešení filmu, revoluční práce se zvukem, množství (skrytých) významů ad. Mimochodem pro lepší pochopení technologické revoluce, modernity a postmoderny doporučuji knihy Zygmunta Baumana Úvahy o postmoderní době a Tekutá modernita. [==] Tati toho sice nenatočil moc, ale podobně jako Andrej Tarkovskij (oba po 7 filmech, pokud jsem počítal správně) svým dílem ovlivnil velké množství mladších tvůrců a začínajících filmařů. (29.10.2014)