poster

Axolotl Overkill

  • Německo

    Axolotl Overkill

  • Slovensko

    Axolotl Overkill

Drama

Německo, 2017, 94 min

Režie:

Helene Hegemann

Předloha:

Helene Hegemann (kniha)

Scénář:

Helene Hegemann

Kamera:

Manuel Dacosse
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Mr.KarlAdler
    ****

    Tenhle film pravděpodobně rozdělí, a vlastně už rozděluje, diváky na dvě strany. Jedni v něm vidí úžasnou nálož hořce podané zábavy a druzí směsici nesouvislých hysterických skečů a nesympatických postav. Jenže to je přesně ono – Axolotl Overkill je taková předimenzovaná výpověď o roztěkanosti a přepjatosti současné mladé generace. Jakkoliv je to do jisté míry manýristická snaha o děsnou jinakost (axolotlové, tučnáci, atd.), Miftiino extrémní prožívání si mě prostě získalo.(6.7.2017)

  • dubinak
    ****

    Z minulého roku ve Varech jsem si odnesla nejintenzivnější zážitek právě z německého drama hororu o dospívající dívce Der Nachtmahr, a tak už jen podobnost k tomuto filmu mě velmi nalákala. Axolotl Overkill je sice úplně jiná liga, nemůžu ale říct, že by byla nějak druhořadá. Naopak je to velice snaživé drama s prvky německého humoru a taky je to zajímavá sonda do duše a sexuálních preferencí jedné náctileté dívky, kterou sice hraje herečka, které bude třicet, ale přesto mi byla velmi sympatická a svou roli zahrála velmi atraktivně. Film je obecně plný množství zajímavých postav a ještě zajímavějších scén. Například k nejlepším podle mého patří taneční scéna, která podezřele připomíná klip na Chandelier. Nechybí ani malá vsuvka s ťapkajícím tučňákem. Film pojednává hlavně o divokosti, nespoutanosti, svobodě a nezávaznosti a každý si z něj může odnést, co uzná za vhodné. Ještě musím zmínit, že celé stopáži kralují všudypřítomné skvělé soundtracky, které vás opravdu budou nutit uvnitř tančit. KVIFF 2017(28.7.2017)

  • JFL
    ****

    Film tak napěchovaný mladistvou energií, až rezignuje na cokoli jiného. Výsledkem je hyperafektovaný vír mládí s vším jeho vzdorem, namyšleností a egocentričností. Ostatně pávě sebestřednost představuje alfu a omegu "Axolotl Overkill", protože vyprávění nemá jinou logiku než, že se veškeré zdejší výjevy točí kolem hlavní hrdinky. Proto také film nikdy nepřichází s jakýmkoli ukotvujícím rámcem, který by konstatoval, jestli předkládané výjevy jsou realita, sny, fantazie či zbožná přání člověka dospívajícího v éře lifestylu a hypermediality. Na film i předlohu se nevyhnutelně lepí label kontroverze a provokace, který ale pouze konstatuje generační rozkol. Při tom život hlavní hrdinky, či jeho představa neilustruje apokalyptickou úroveň dnešní mládeže. Naopak ideálně ukazuje postoje a míru vztahu sebe vůči okolí, které jsou vlastní mládí v jakékoli době. Když "Axolotl Overkill" vztáhneme k současné dospívající generaci, tak lze vlastně říci, že pokud se takto vskutku vidí alespoň část mladé generace, je to pozitivní. Osvěžující je otevřený přístup k sexualitě bez tabu i démonizací a ignorace tradičních konceptů genderu a rodinného uspořádání. Hrdinka Mifti tak nevzdychá po nějakém klučinovi, ani neřeší dilema, jak si zařídit budoucnost, nýbrž si jen nezřízeně užívá, všeho, co jí svět či její představivost postaví do cesty. Pak je tu druhá strana mince, že je zpovykaná, rozmazlená, fraškovitá a díky zaopatřenosti zcela odtržená od sociálně existenčních ohledů života. Jenže to v základu je definicí jakékoli mladé generace.(14.7.2017)

  • fisus
    *

    Moje první návštěva Kina Měšťanská beseda v Plzni a opravdu na to nezapomenu.Promítat se mělo Zabití posvátného jelena,ale když film začal a z reproduktorů se ozývala němčina,začal se sálem ozývat zmatený šum.Film byl zastaven a uvaděč oznámil,že byl založen špatný film,ale za pár minut bude vše v pořádku.Za deset minut bylo oznámeno,že správný film vůbec nedorazil a vysílat se bude v náhradním termínu.Nicméně pár nadšenců projevilo zájem sledovat i právě založený film,a tak jsem zůstal a sledoval tenhle německý paskvil až do konce.Jednu hvězdu dám za tučňáka,jinak to bylo opravdu zlé :-((27.11.2017)

  • ancientone
    ****

    Keď máme 16 sme: pozérski, nekontrolovateľní, otravní, relatívne slobodní, nejasní, rozpoltení, občas zábavní, bezstarostní, zmätení... to všetko sa podarilo pretlmočiť do štruktúry filmu. Na ploche 90tich minút to nestíha byť tak otravné a neznesiteľné ako predloha. Kým belgická autorka Julia Ducournau sa (pravdepodobne) snažila o nekonvenčný, výstredný obraz dospievania, Helene Hegemann sa to podarilo. Bez krvi, bez mäsa, bez nechutností... za to naozaj excentricky a surovo.(17.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace