Axolotl Overkill

Tenhle film zřejmě dokládá, jaká je generační propast mezi mnou a dnešními mladými. Z mého pohledu se tu jen kouří, chlastá, šňupe, šuká a sprostě mluví. Řazení scén vypadalo nahodile a zřejmě mělo reflektovat prázdnotu existence dnešní mládeže. Tedy pokud tento film neměl reflektovat prázdnotu života lidí, kteří něčemu podobnému obětují hodinu a půl času, který mohli strávit něčím smysluplnějším... (30%). (05.07.2021)

Šestnáctiletá Mifti je ve skutečnosti skoro třicítka, ale zase tak moc to nevadilo. Ráda se předvádí nahá, je na co koukat. Stejně tak její plochá kamarádka Mavie Hörbiger, a starší (ale jak bychom s oblibou řekli: víc co chce) Arly Jover. A scénář... asi se hodně stříhalo, ale kromě naznačeného nevztahu s otcem milionářem se vlastně o mladé Němce nedozvíme víc, než že ráda šuká na blind a třídenní večírky nejsou problém. Neotrávilo, ale už vůbec nechytlo. (13.01.2020)

Keď máme 16 sme: pozérski, nekontrolovateľní, otravní, relatívne slobodní, nejasní, rozpoltení, občas zábavní, bezstarostní, zmätení... to všetko sa podarilo pretlmočiť do štruktúry filmu. Na ploche 90tich minút to nestíha byť tak otravné a neznesiteľné ako predloha. Kým belgická autorka Julia Ducournau sa (pravdepodobne) snažila o nekonvenčný, výstredný obraz dospievania, Helene Hegemann sa to podarilo. Bez krvi, bez mäsa, bez nechutností... za to naozaj excentricky a surovo. (17.09.2017)

Energické, mladícky tvrdohlavé, provokatívne, slobodné, no zároveň i chaotické, výstredné, zmätené, miestami povrchné a nejasné. Skrátka presne také ako dospievanie. Knižnú predlohu nepoznám - hoc po letnom oboznámení na základe tohto sfilmovania by ma skutočne zaujímala -, a teda nemôžem porovnávať, ale tak nejak tuším, i keď sa pod filmovú adaptáciu podpísala tá istá osoba, že kniha bude predsalen obsahovo značne hodnotnejšia, ucelenejšia, zachytávajúca podstatne viac myšlienok. Nechcem však byť prehnane kritický, nakoľko čoby režijný debut ma to oslovilo pomerne dosť (a to pritom tvorbu európskych nezávislých filmárov prevažne nesledujem). Formálna stránka snímky sa mi páčila, či už vizuál (moderný Berlín tu bol zachytený veľmi dobre), hudbou, ale takisto sviežim, energickým strihom, a vlastne celkovo akousi svižnosťou (teda aspoň niekedy). Horšie to už bolo s obsahovou stránkou, ktorá mi prišla až príliš chaotická, zmätená a vo výsledku žiaľ len málo vraviaca. Značný problém som mal i so zvolenou štruktúrou, jednotlivé scény boli klipovitého rázu, čo mi je nie úplne pochuti a na kvalite nepridávalo ani ich usporiadanie, kedy chronológia neexistovala prakticky žiadna a epizódky zo života sa striedali takpovediac "hala-bala". Oceňujem najmä všelijaké hudobné/tanečné vsuvky, niektoré originálne a úsmevné scény, a takisto herecký výkon Jasny Fritzi Bauerovej, ktorá sa s rolou tínedžerky Mifti popasovala veľmi dobre, a postavu, od ktorej ju v skutočnosti delí 12 ročný rozdiel, zvládla bezproblémovo. Čiže aby som to zhrnul, Axolotl za sklamanie síce nepovažujem, páčilo sa mi ono exentrické poňatie a celkovo výstrednosťou nabitá generačná výpoveď súčasných tínedžerov, ktorá nie je polopatistická (po premietaní v trnavskom Lumière všetci zúčastnení zostali sedieť v kinosále skoro až do úplného konca titulkov), avšak predsalen, vo výsledku "iba" trojka. 65% (14.12.2017)

Tuhle jsem byl s kamarádem na pivku a u vedlejšího stolu sedělo tohle: rosolovitý, upocený muž středního věku s fyzickou kondicí hrocha, a odérem čerstvě zatavené občanky zapáchající asi ženština, kterou podle všeho oblékala malířská paleta kibicovaná štětkou. Nebyli to otec a dcera, anebo o to horší, protože se u toho stolu nejdřív málem vojeli, pak sedli do hrochovy limuzíny a zmizeli. Pointa je v tom, že navzdory obalu to klidně můžou být ti nejvzdělanější a nejdobrosrdečnější knihy pod Sluncem, ale já po jejich etudě dostal leda tak chuť na další pivo a panáka. Bez sympatií to nejde, a to je případ i Axolotlu. (15.06.2017)