poster

Axolotl Overkill

  • Německo

    Axolotl Overkill

Drama

Německo, 2017, 94 min

Režie:

Helene Hegemann

Předloha:

Helene Hegemann (kniha)

Scénář:

Helene Hegemann

Kamera:

Manuel Dacosse
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • neo93
    ****

    Velmi zajímavý, na jednu stranu, na druhou také docela zvláštní filmový zážitek, který jsem si odnesl z kina. Díky tomu, že jsem vůbec nevěděl, na co vlastně jdu (a to zásluhou Scaly naslepo), se jedná o pozoruhodný snímek, ačkoli bych na něj asi ani nešel, kdybych věděl, o co se jedná. Celou dobu sledujeme jednu mladou nespoutanou dívku Mifti, která si jednoduše užívá životu plnými doušky. Z vysoka kašle na školu, místo toho vymetá jeden bar za druhým, pije, kouří, užívá si drog a nezávazného sexu s muži i s ženami. S o poznání staršími ženami, které by ji mohli dělat matku, se snaží udržovat určitý poměr, což se jí ale také příliš nedaří. Ještě do poloviny snímku jsem očekával nějaký zvrat, moment, který posune film do hlubší dramatičtější roviny, což se ale bohužel nestalo. A proto film pokračuje v nastoleném tempu až do konce. A když se na scéně objeví např. lamy či také roztomilý tučňák, neočekáváte od filmu již nic navíc. Přestože film nemá žádný přesah a zobrazuje pouze to, co zobrazuje, se jedná o kvalitně natočené dílo se skvělou hudbou, tak i pohlednou hlavní představitelkou.(25.6.2017)

  • Mr.KarlAdler
    ****

    Tenhle film pravděpodobně rozdělí, a vlastně už rozděluje, diváky na dvě strany. Jedni v něm vidí úžasnou nálož hořce podané zábavy a druzí směsici nesouvislých hysterických skečů a nesympatických postav. Jenže to je přesně ono – Axolotl Overkill je taková předimenzovaná výpověď o roztěkanosti a přepjatosti současné mladé generace. Jakkoliv je to do jisté míry manýristická snaha o děsnou jinakost (axolotlové, tučnáci, atd.), Miftiino extrémní prožívání si mě prostě získalo.(6.7.2017)

  • Dadel
    **

    Podle knihy Axolotl Roadkill. Německá puberťačka a její pohrdání dospělými, sex, drogy a další věci oblíbené mezi německými puberťačkami. Scény, kde se nemluví a jen hraje hudba - ****. Scény, kde se mluví - *. Bohužel mluvících scén je tam mnohem víc a jsou nesnesitelné. Prostě něco jako film Mami!(1.7.2017)

  • crap
    *

    Blbina.. totálně na sebe nenavazující slátanina snažící se docílit nějakého celistvého uměleckého puncu, bohužel bez jakéhokoli souvisejícího kontextu či smyslu. Vlastně ani nevím o co se zde ta mladá režisérka pokoušela (?) Fascinovat? Šokovat? Zprostředkovat nám jakési surreální pojetí života 16ti leté, nevyrovnané, neustále si stežující berlínské puberťačky(bezostyšného fracka)? Jejdamane (oči v sloup).. tohle snad nikoho z nás ani nezajímá. Přišlo mi to celé jako velmi odlehčená pohádka inspirující se nečím jako zromantizovaným hybridem Trainspotting a My děti ze stanice Zoo. Jednu * má Helene za to, že je fakt ještě mladá, ale pokud chce dál točit, měla by nakoukat ještě spoustu filmů.(9.8.2017)

  • ancientone
    ****

    Keď máme 16 sme: pozérski, nekontrolovateľní, otravní, relatívne slobodní, nejasní, rozpoltení, občas zábavní, bezstarostní, zmätení... to všetko sa podarilo pretlmočiť do štruktúry filmu. Na ploche 90tich minút to nestíha byť tak otravné a neznesiteľné ako predloha. Kým belgická autorka Julia Ducournau sa (pravdepodobne) snažila o nekonvenčný, výstredný obraz dospievania, Helene Hegemann sa to podarilo. Bez krvi, bez mäsa, bez nechutností... za to naozaj excentricky a surovo.(17.9.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace