Bradův život

Také rozjímanie nad tým, čo je v živote naozaj dôležité v príjemnom filmovom spracovaní. Snímok sa nikam neponáhľa, no zato sa tu kladie dôraz na slová, ktoré sa dotknú snáď každého diváka v strednom veku. Tiež sa mi páčilo to spojenie otca so synom pri výbere vhodnej vysokej školy. Pretože nad životom sa obyčajne začneme zamýšľať najmä vtedy, keď naše deti dostanú krídla a uletia do sveta. Ben Stiller vie príjemne prekvapiť aj vo vážnejšej úlohe. Slabší nadpriemer. 70/100 (29.04.2018)

Tak na tento film som nečakal, na tento veru som sa dlho netešil. Ešte do dnešného rána som o ňom totiž absolútne nevedel! Mno a poviem vám, že bolo veľkou radosťou sledovať, ako mení tempo, akými smermi sa uberá a čo všetko za témy rozoberá. Ben Stiller vo vážnejšej role fotra, ktorý neustále premýšľa, porovnáva, rekapituluje a hodnotí, a na strane druhej Austin Abrams ako jeho pohodový hipsterský talentovaný syn. Výsledkom je výborná, inteligentná a vtipná konverzačná jednohubka, ktorá nielenže zabaví, ale núti i k zamysleniu. 80% P.S. S tým "Hudební" v záhlaví filmu to značne prehnali. Ben Stiller nabehne ku koncu filmu na koncert klasickej muziky pozrieť a to je všetko. (23.12.2017)

Fajn film. Nic víc, nic míň. Stiller rekapituluje svůj život, přemýšlí na svými neúspěchy, zklamáními a závidí svým bývalým spolužákům z vysoké, že to dotáhli mnohem dále než on. Spousta vyřčených myšlenek je nosných, zajímavých. Srovnávání svého společenského statusu s ostatními (zvláště dnes v době sociálních sítí, Instagramu) zatěžuje mou hlavu každý den. A jak hlavní myšlenka filmu sděluje - takové srovnání je naprosto zbytečné, ale člověk se od toho zkrátka nedokáže odpoutat. Co ale snímku chybí je filmovost - dramatické situace, gradace a silnější finále. Bez toho film působí jako filozofická rozprava nabalená na výlet Stillera do Bostonu bez zapamatovatelnějších scén a momentů. Jak jsem řekl - je to fajn, má to příjemnou nostalgickou atmosféru, ale vracet se k tomu v dohledné době již nepotřebuji. Ale třeba krize středního věku mě k filmu znovu dovede. (06.07.2018)

Tímto chci veřejně oznámit, že bych rád zažaloval Mika Whita za to, že mi ukradl můj život a především mé myšlenky, a bez mého povolení si je dovolil přenést a zfilmovat do tohoto velice silného snímku. Teď ale vážně, já jsem jako fakt vyděšený. Snad nikdy mi totiž myšlenkově nebyla žádná filmová postava tak moc blízká, jako ta zde, navíc v perfektním ztvárnění Bena Stillera, no ty vole, to jsem byl prostě normálně celý já 8D. Každopádně, tento film je ale vážně hodně ze života a o životě, a tvůrce naprosto přesně věděl, co dělal. Bradův život je tak opravdu hodně upřímná, otevřená a emočně silná podívaná, se kterou jsem se až nevídaně ztotožnil, nicméně se jedná určitě ale o snímek určený právě především pro vrstevníky ústředního hrdiny, rozjímajícího nad svým dosavadním životem a osudem, jelikož právě jen toto cílové publikum dokáže podle mě ten film následně vnímat tak, jak vnímaný být má, bez nějaké ironie, či nepochopení. Bradův život každopádně nedisponuje úplně nějakou nejsilnější zápletkou, ovšem zde je nutné vzít v potaz, že celá ta podívaná je postavena v podstatě primárně na úvahách muže ve středním věku nad svým životem, a ne obsahově kalkulujícím dílem, o což větší důraz byl pak ovšem kladen na herce, kteří museli publikum přesvědčit o svých nejniternějších pocitech, a myslím, že vesměs se jim to povedlo na výbornou, což jen přispělo k celkovému skutečně reálnému vyznění. Bradův život je tak zkrátka velmi přesvědčivá, podmanivá a přirozená deprese, ve které se myslím najde mnoho z nás, tudíž pro mě se jednalo o nesmírně emočně silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho vzpamatovávat. (13.11.2020)

Tak v první řadě...zapomeňte na to, že je to komedie. Není. Ani v náznaku. Leda by vás rozesmálo vyprávění muže v krizi středního věku, který bilancuje veskrze nesympatickým způsobem svůj dosavadní život. Přitom se potácí mezi sebelítostí a závistí. Je to ale v takové míře, že to na mě nepůsobilo jako krize, ale spíš jako charakterová vada. A tvůrci jdou tomuto dojmu vstříc tím, že se Brad zklidní až po zjištění, že se jeho bývalí spolužáci nemají zase tak moc dobře, jak si myslel. Ano, je tam i jisté prozření díky synovi, jehož lásku v žádné pomyslné soutěži získávat nemusí, ale to je dost žalostné klišé. Vcelku mě překvapuje, že takový film vznikl a zajímalo by mě, jak na něj američtí diváci reagovali. Tady je totiž důležitý kontext. Američané jsou odmala vedeni k tomu, aby byli úspěšní. Mají spoustu nástrojů, které slouží jako měřítko úspěchu. Systém kreditních karet, úspěšnost partnera, dům, auto, školu, práci...cokoliv. Ne nadarmo, se film v originále jmenuje Bradův status. Idea, že by někdo mohl být šťastný, aniž by to bylo spojeno s kariérou, je přinejmenším anarchistická. Mají soutěž...poměřování pindíků v genetické výbavě. Byť je mi to cizí, neodsuzuji to. Protože vím, že ke štěstí je stejně daleko vlakem a s prázdnou kapsou, jako vlastním tryskáčem a s miliardou na účtu. Proto mi bylo Bradovo bolestínství protivné, jeho myšlenky mi nic nedaly a pointa mi připadá tuctová. A neocenil jsem ani věčně zachmuřený výraz Stillera...který vypadal jako brácha Janka Ledeckého. Takový film, by mohl leckomu zkazit náladu. (18.07.2022)