Očím skryté

čekala jsem podstatně víc.chápu že opilec Branwell ovlivňoval život sester ale jejich přínos pro lidstvo byl přece jen cennější než jeho věčné kvílení a blinkání! O vzniku jejich knih tam mnoho nebylo.Těšila jsem se na svého oblíbence Nortona a on tam měl pouze,dalo by se to tak nazvat,štěk...Postava Charlotte mi přišla jakoby digitálně dokreslená ,nepřirozená,neosobní bez emocí.Jako naprogramovaný stroj.Stavby v exteriérech byly jak s umělého kamene.Záběry kamery velice neprofesionální.Chvílemi detailní záběry obličejů které v tu chvíli ani nic nesdělovaly.Myslím že v tomto příběhu nebylo místo na moderní experiment.Vlásenkáři evidentně pracovali s umělými materiály.Ale musí se vyzdvihnout práce maskérů.Hluboká minulost zahalená dávným prachem a světlem svíc.Rozsvícená přítomnost.3D knihkupectví.Ale tentokrát vynikající zřetelný český dabing.To musím dvakrát podtrhnout!Stovek knih jsem se zbavila ale tyhle bronteovky jsou někde vzadu v regále .Ale už jsem je nesčetněkrát vzala do ruky.Jsou pohodlně vázané ,žádné bichle takže se mnou i cestovaly. (05.11.2020)

Nadmíru poutavý příběh v nevlídných dobových kulisách. Disponuje lehce pošmournou atmosférou, odpovídající meteorologickým podmínkám i dějové linii. Nachází inspiraci v osudech tří sester Brönteových - Charlotte, Emily a Anne, které jakoby žily a tvořily spoutané neviditelnými okovy ... ve společnosti, která přála mužům. Je tak ironií osudu, že jejich bratr Branwell nedokázal ani zdaleka využít možností, které mu svět nabízel - a visel rodině na krku jako těžký balvan - zatímco sestry prokázaly jak talent a píli, tak i nezdolnost ... především díky Charlotte, nejprůbojnější z nich. Před několika lety jsem měla možnost vidět francouzský snímek "Sestry Brönteovy" (1979). Bohužel už si na něj vzpomínám jen mlhavě, přesto mám neodbytný pocit, že Branwell je v něm vylíčený s větším důrazem na jeho kladné stránky - na jeho obrazotvornost, na jeho básnické a malířské nadání ... i když kráčely ruku v ruce s jeho démony a vleklými zdravotními problémy, díky nimž se ve výsledku prezentuje jako slaboch, propadlý alkoholu ... a opiu. Buď jak buď, život se nemazlil s žádným z dětí kaplana Patricka Brönteho ... kdoví, zda by jejich dílo bylo TAK nespoutané, ryzí a podmanivé, kdyby tomu tak nebylo. (11.11.2020)

Tento sympatický príbeh nemusí osloviť každého, pretože rozpráva o jednej kapitole života sestier Brontëových v rokoch 1846 až 1848. Bolo to najvýznamnejšie a najkrajšie obdobie Charlotte, Anny a Elizabeth, ktoré sa stali právom nesmrteľné, ako spisovateľky za romány, ktoré číta celý svet. Dej sa odohráva v dedinke Haworth, kde v harmonickom súžití aj napriek bratovi Branwellovi, závislom na alkohole a ópiach, žijú harmonicky a súdržne. Príbeh krásne a citlivo vystihuje kompaktnosť, akou sa herecké postavy prezentovali v osobách pod kvalitnou réžiou a scenárom. Veľmi pôsobivý medailón o veľkosti týchto sestier a ich krátkeho života, ale o to významného pre ľudstvo, ktorému zanechali nesmrteľné romány, ako bezpochyby je Jana Eirová a Búrlivé výšiny, ktoré by nemal vynechať, každý milovník románov. (10.11.2020)

Ťažká doba, kde otec pohodlne dožije dlhej staroby, no všetky deti sa nedožijú ani štyridsiatky. Veľa obetí, boja, možno predbehnutie svojej doby, takže oprávnene určitá pocta. Vyšli kostýmy a znázornenie doby, nevyšli už repliky, ktoré sú súčasné a feministky 19. storočia takto nerozprávali. Na dobovú drámu je treba mať niekedy väčší cit, lebo do popredia sa nakoniec dostal skoro neznámy brat. (09.05.2023)

Film je natočen hodně surově, věnuje se hlavně vykreslení charakterů všech čtyř sourozenců. Finn Atkins (Charlotte), Chloe Pirrie (Emily) a Charlie Murphy (Anne) tento obtížný herecký úkol zvládly na výbornou. Chloe sice přeci jen svůj skotský přízvuk nedokázala úplně potlačit, ale jelikož měla ze sester nejvýbušnější povahu, hezky to zapadalo. Na můj vkus dali až moc prostoru postavě Branwella. Chápu, že potřebovali akčnější zápletku než je jen psaní knih, ale detailním zachycením jeho sebedestrukce zabili čas, který mohl být využit na zkrácení filmu nebo na více scén prolínání příběhů se psaním. Právě to prolínání s literaturou, kterou dnes již můžeme číst, dodalo filmu úžasnou atmosféru, kterou jsem s odevzdaností ráda absorbovala. 70% (21.08.2018)