Talíře nad Velkým Malíkovem

CO TO MĚLO BÝT? Vůbec nevím, jestli lyrická komedie s Jasného prvky ala Až přijde kocour, komunální satira 70. let, crazy komedie nebo vlastně.... Žánrově naprosto nejednotné a mám pocit, že ani herci tam nehrají vlastně nic podstatného. Jestli na to někde narazíte, tak tomu třeba přijdete na chuť, ale mně se nepodařilo dešifrovat, proč ten film vypadá právě takhle. Promiňte, mistře. (17.05.2002)

Pokud chcete vidět film, při jehož natáčení nikdo netušil, o čem by měl být, Malíkov je perfektní volba. Sledovat plejádu legendárních herců, jak se bezradně plácají v nenavazujících scénách a snaží se vykřesat ze scénáře aspoň něco trochu vtipného, bylo utrpení. Není divu, že Jan Tříska po natáčení radši emigroval. (12.05.2020)

Film od J. Jireše a v černém hodnocení? No, a ono jo. Doufala jsem, že by se to dalo aspoň místy brát jako recese, jako jakýsi předobraz Trháku, ale nešlo ani to. Šandík má nejspíš pravdu v tom, jak tenhle film mohl vzniknout, jenže to nemá ani hlavu ani patu, scény na sebe často vůbec nenavazují a navíc to není ani zajímavá natož pak vtipná záležitost. Dívat se na tolik skvělých herců, kteří nemají co hrát, je smutné. Hvězdičku za několik podivuhodně halucinogeních a absurdních momentů. (10.02.2013)

Edward D. Wood Jr. udělal ve svém slavném filmu PLAN 9 mimozemské talíře alespoň z poklic od aut. Ovšem v tomhle československém socialistickém sci-fi paskvilu, který nemá se sci-fi vůbec nic společného, jsou ufa jen keramické talíře. A ještě k tomu jsou nakreslené!!! To je tak se světa sci-fi asi všechno, jelikož o mimozemšťanech se v týhle hrůze jen mluví stejně tak, jako se v ní chlastá. Jediným mimozemšťanem je tu Luděk Sobota, který ve svým moravským kroji je fakt mimo. Stejně tak mimo byl i režisér, scénáristka a vůbec celej filmovej štáb, který byl podle mě na LSD. Nechápu, jak v tomhle mohli hrát Tříska, Brodský, Janžurová, Myslíková, Kemr... [911. hodnocení, 61. komentář, 22%, 285. nejhorší film] (24.11.2021)

Film, který dokonale ztělesňuje šedivění. Smích, láska, pláč, tím vším zde prorůstá jejich křečovitá inverze. Ojedinělé světlé chvilky záhy překryje frustrující grimasa hněvivé radosti a euforického vzteku. Svět stvořený z muzeální secese parkovních kulis, maloměstského hybridu a venkovských ozvěn nemůže být obydlen nikým jiným než mikroorganismy, jejichž kultura je jen snem o tom, že jsou něčím vyšším než barevným tónem pokrývajícím tvary zeměkoule. Smutný omyl vytrvalé pozemské plísně. (01.07.2011)