Společenství vlků

"Freudovská" (ako píše i betelgeuse) psychoanalýza rozprávky o Červenej čiapočke v podobe (ne)rozprávky o (ne)dospelej dievčine (ne)snažiacej sa (ne)vyhnúť sa (ne)vlkom, ktorí ju (ne)prenasledujú a zároveň (ne)priťahujú. Výborne podaná atmosféra filmu, ktorý viac než o strachu rozpráva o sexuálnom dozrievaní. Plný počet ušiel len veľmi tesne. 9/10 (13.11.2006)

"Milá děvčátka, zapamatujte si navždy: nikdy se cestou nezastavujte, nikdy neveřte neznámému, nikdo neví, jak to skončí. Vlci se mohou skrývat za různý vzhled, nejsladší zvuk se skrývá za ostrým zubem". Parádní horůrek o Karkulce, která nebyla už tak malá, babičce, která nebyla tak bezbranná, a ......vlku za humny. (30.10.2005)

Spíše než horor, bych neváhal pojmenovat snímek jako psychadelickou pohádku. Hlavní hrdinka, jak vidíme na začátku spí a sní. A celý sníměk skutečně připomíná sen o Karkulce, jež je však narušován jinými motivy, které tomuto námětu dodávají další rozměr. Karkulka získává porstřednictvím dalších vnořených příběhů představu o vlčích stvořeních a místo strachu v ní tyto šelmy vzbuzují zvědavost až chtíč. Fantatzii se zde rozhodně meze nekladou, až může být pro někoho obtížné se orientovat. Já tento inovativní přístup hodnotím kladně. Karkulka v bad tripu je zajímavá. Bohužel se však režisérovi nedaří vytvářet a stupňovat napětí, což je velká škoda. (15.01.2009)

Alenka v říši divů bloudí mezi obřími houbami, Sněhurka nabírá vodu ze studny a společnost jí dělají holoubci a Červená karkulka se vydává do lesa, kde potká vlka. Rosaleen se propadá do snu, kde se setká s babičkou, vlky a vlkodlaky. Výtvarná stylizace souzní do určité míry s filmy T. Burtona a Legendou R. Scotta. Strašidelný les, mlha, táhlé vytí a svítící oči krvelačných vlků. Příběhy v příběhu, z nichž nejzábavnější je prokletá dekadentní hostina, kde se šlechta promění ve vlky. Film je samozřejmě alegorií na dospívání dívek tak, jak jej zaznamenal Ch. Perrault v Červené karkulce, která v jeho původní verzi končí sežráním babičky i děvčátka. Šlo totiž o varovný příběh! V závěru filmu je citována Perraultova báseň uzavírající příběh o Karkulce. Slušné mechanické efekty při proměně vlkodlaka, useknuté hlavy a roztrhaná kráva. Překvapivé probuzení a rozbité hračky symbolizující konec dětství. Sarah Petterson si mimochodem v roce 1987 zahrála i tu Sněhurku. Viděno 4x a stále s chutí. (14.08.2018)

Trošičku nesympatické postavy pobíhající na poli několika vyprávěných příběhů, které až překvapivě dobře tvoří úhlavní linii, ale nezvládají vtáhnout diváka do děje. Vizuální stránka filmu je rozporuplná, stejně jako lehce psychedelická hudba, která neutkví. Těžce uchopitelnému pojetí filmu nepřidá ani absence zasazení příběhu do blíže určeného prostředí nebo času. Jediným vodítkem, kterého se tedy můžete lapit, je dost neosobní "once upon a time"... Takže asi proto jsem měl pocit, že film trvá snad dvě hodiny. Pár scén se ovšem povedlo a vycvičit smečku vlků, to taky není jen tak :) (23.08.2008)