Režie:
Neil JordanScénář:
Neil JordanKamera:
Bryan LoftusHudba:
George FentonHrají:
Angela Lansbury, David Warner, Stephen Rea, Sarah Patterson, Susan Porrett, Terence Stamp, Jim Carter, Georgia Slowe, Brian Glover, Graham Crowden (více)Obsahy(1)
Společenství vlků působí povědomě až do okamžiku, kdy si hrdinka obleče červenou kápi, vydá se přes hustý les za babičkou a musí si dávat pozor na vlky. Pak pochyby zmizí a lze si tuto svéráznou variaci na Červenou Karkulku vychutnal se vším všudy. Vztah mladé dívky Rosaleen s její babičkou dalece přesahuje hranice vytyčené pohádkou, stejně jako mluvící vlk není jen místní kuriozitou. Podmanivý film Neila Jordana (Hra na pláč, Snídaně na Plutu) nabízí otevřeně psychoanalytickou hru s jednoduchým pohádkovým příběhem, v níž je všechno podřízeno propracované vizuální stylizaci, netradičnímu vyprávění a především důmyslným dialogům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (167)
„Nikdy nescházej z cesty, nikdy nejez padaná jablka a nikdy nevěř muži se srostlým obočím!!!“ Líbí se mi ten nápad vzít stovky let starý, notoricky známý příběh, rozebrat ho na součástky, a ty potom zpřeházet tak, že se člověk až diví, o čem taková na první pohled docela nevinná pohádka vlastně je. Vlk totiž přichází v mnoha podobách, a čím víc je nebezpečný, tím je přitažlivější, a tak se není co divit, že se milá Karkulka nechá docela ochotně stáhnout do hlubin pekelných :-) Škoda jen, že si Neil Jordan neudělal jasno v tom, pro kterou věkovou kategorii film točí, a po celou dobu balancuje mezi dětským filmem a hororem. A jelikož povídky Carterové jsou zcela jednoznačně určeny dospělým, nemůže si Jordan dovolit držet se příliš věrně předlohy, což je znát hlavně ve finále, které svou „přístupností“ musí zákonitě naštvat všechny autorčiny fanoušky. ()
Zajímavý příběh postavený na psychologii pohádkových příběhů, zejména pak Červené Karkulky. Podnětná hra se symboly, kvůli kterým by to asi chtělo vidět víckrát. *** Ve zkratce: Byla jednou jedna holčička, která dostala červený kabátek a už to nebyla úplně holčička. ()
Prazvláštne vyrozprávaný príbeh Červenej čiapočky vo forme sna dievčaťa prerušovaného niekoľkými symbolickými líniami, ktorý pôsobí na diváka ako 90 minútový chaotický element. Osobne som nevydržal sledovať film v jednom celku a neustále som ho zastavoval. Vhodnejšie pomenovanie ako "príbeh" pre to, čo film zobrazuje, je skôr symbolizovaná Freudovská interpretácia prepojenia snov a sexuality u adolescentnej dievčiny. Klasické rozprávanie si môže divák vyhodiť z hlavy. V tomto prípade je to ozaj na škodu. Spoločenstvo vlkov je prostredníctvom pekných kulís a vynaliezavej kamery charakteristické nadprirodzenou, snovou atmosférou, no všetko to likvidujú nespočetné pod-príbehy a intelektuálne interpretácie. ()
Horor ani omylem, spiše uspávání hadů. Taková hoódně slabá a vizuálně spíše televizní záležitost. Masky strašné i na rok 84, hudba jak pěst na oko, herecké výkony byly jediným hororvým prvkem. Za mne jedna štěněcí bezcípá hvězďule. ()
Neil Jordan a jeho pohádkový inception variace na karkulkovský a vlkodlakovský témata. Na pohádku je tam teda pár celkem naturalistických transmutačních scén. Kromě lehce švihlýho děje to celý stojí na krásné scénografii, hudbě, sound designu a nejhustějším lese. Nevěřte nikomu se srostlým obočím a važte si mužů, kteří se nestydí močit do nočníku. ()
Dílo, které jednoznačně staví na své atmosféře. Bohužel pokud vám tato zrovna nesedne, budete se nudit, protože o dějovém spádu se tedy mluvit nedá. Ovšem na rok 84 jsem zde zaznamenal pár velice přelomových a inovátorských scén. No a hudba se mi zdála moc dobrá, což je vždy plus. Pokud máte rádi vlky (ty živé samozřejmě), tak neváhejte. ()
Roztomilé a rozhodne nie pre deti. Režisérské začiatky Neila Jordana sa vyznačujú psychedelickou atmosférou a obracajú klasickú rozprávku naruby. ()
Neviem na čom šľapali tvorcovia tohto filmu, ale musel to byť sakra dobrý matroš. ()
Natočený pred viac ako štvrť storočím, ale u mňa stále patrí medzi 3 nejlepšie sfilmované príbehy o vlkodlakoch... ()
vesnice uprostřed lesů, po setmění si chodí vlci pro opozdilce co se neklepou strachy doma, asi tři větve příběhu, viktorka a její konec, červená karkulka a panská svatba, kde se dozvíte jak vlci vznikli, karkulka nakonec uteče s princem vlkem a v nejlepším se probudí. Je to celkem hezky natočené, nenudí. ()
Tak tohle je ta nejkrásnější zahraniční pohádka, jakou jsem kdy viděl. Odehrává se v kouzelné snové atmosféře, podbarvená úžasnou hudbou. A především v hlavní roli se objevila neskutečně nádherná Sarah Patterson, která toho potom už moc nenahrála, což je obrovská škoda. ()
Krásná pohádka pro dospělé na dobrou noc:)) Proměna člověka na vlka je velmi zdařelé na tu dobu kdy tento film vznikl. Po vizuální stránce mě připadalo jako kdyby to natočil Tim Burton, tak krásně temné a přitom krásné. Co jsem si při sledování tohoto snímku odnesl ? Vždycky poslouchejte své babičky!!! ()
Hmmmmm nemal v tomto prsty Jakubisko? Ale sranda bokom, Spoločenstvo vlkov je len mojím tretím Jordanovým filmom no predošlé dva ( Hra na plač , Interview s upírom ) boli jedny z mojich najväčších filmových zážitkov vôbec , preto som bol plný očakávaní.A bol som prekvapivo celkom sklamaný. Po technickej stránke je to na tú dobu úžasné, premena človeka na vlka je zobrazená až nevídane naturalisticky a scenérie lesa sú proste nádhera. Lenže príbeh je dávkovaný pomocou sna v ktorom postavy rozprávajú príbehy o ďalších postavách a človek sa v deji veľmi rýchlo stráca. Navyše dialógy tu striedajú tempo a raz to vyzerá ako rozprávočka raz ako ťažká dráma. Zvláštna vec ale minimálne za jedno pozretie to určite stojí. ()
Neubráním se srovnání s originální povídkou, která se celistvější, svižnější a provokativnější a proto bych jí doporučil na úkor filmu. Přepis je vcelku věrný, ale utržkovité vyprávění nabourává plynulý chod děje, který navíc není nejrychlejší. Největším zklamáním je konec filmu, který asi padl za oběť cenzuře nebo prostě jen společenské nepřijatelnosti... Klady filmu jsou atmosféra, funkční hudba a promyšlená kamera. ()
Prekvapujúco spracovaná anglosaská adaptácia Červenej čiapočky a kombinácia hororových legiend o vlkoch. Zaradil by som to do kategórie "Rozprávkový horor". U nás podobnú výtvarnú formu realizoval Juraj Herz vo svojej Panne a netvorovi, či Tim Burton v prehnane akčnej Ospalej diere... Až na niektoré zbytočné masky si udržuje Spoločenstvo vlkov výtvarnú čistotu fantasy filmov 80-tych rokov. Základná idea scénara nezaprie sexuálny podtext, ktorý v spojení z hororovo-rozprávkovou formou dostáva zaujímavé grády... Veľmi uspokojivý vizuálny zážitok:-) Odporúčam fanúšikom "európskej filmovej romantiky":-) ()
To byla ale klááášnááá pohádka. Kvalitně odvedená vlkodlačina, složená jakoby z povídek a uzavřaná v jeden smysluplný celek. Bez výhrad plná palba. ()
Spoločenstvo vlkov sa od začiatku až do konca tvári ako film, ktorý nie je pre všetkých, ale len pre určitú skupinu ľudí a fanúšikov práce režiséra Neila Jordana. Ja do tejto skupiny nepatrím a aj preto mi príliš nesadol. Uznávam jeho originálne poňatie príbehu, avšak kombinovaním viacerých dejových línií a príbehov vzniká určitý chaos a film sa stáva ťažšie pochopiteľným, nehovoriac o tom, že záver je viac než čudný, hoci ponecháva divákovi priestor na zamyslenie. Páčilo sa mi výtvarné spracovanie a prepracovaný scenár, v ktorom dostal vzťah Rosaleen a babičky úplne nový rozmer, rovnako ako jej vzťah k vlkom. Spoločenstvo vlkov sa určite oplatí aspoň raz vidieť a napriek zastaraným trikom zostáva kvalitnejšou a pôsobivejšou filmovou verziou Červenej Karkulky než film C.Hardwickovej. ()
Rádoby krvavá Karkulka, naivní a fantasmagorie, bez sebeucty. Kulisy byly opravdu příšerné, i na rok 1984 to mohlo být natočené lépe. Ale v takových kulisách se natáčely typické starší pohádky, takže beru zřetel na to, že chtěli v klasicky natočené pohádce udělat horor. Jednak mě dorážolo, že naše hlavní hrdinka je zmalovaná jak obraz a za druhé, scéna, kde byla líbačka s vlkem, podotýkám, že herečce bylo teprve 13 let a herci rozhodně víc. Hraničí to s pedofolii a zoofili zároveň. Film není nic extra, ani žádný odpad. Koukat se na to dalo. ()
Hororová pohádka pro dospělé. Výborně pojato vizuálně, mnohdy působí až divadelně. "Jessica Fletcher" si opravdu to uražení hlavy zasloužila. Její babička s cukrovým úsměvem a brejličkami byla šílená. ()
Temné postmoderní dílko, která svou mnohovrstevnatostí překračuje meze pohádky. ()
Reklama