poster

Zoufalství a naděje

  • USA

    First Reformed

  • Slovensko

    Prvý napravený

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    First Reformed

Drama

USA, 2017, 108 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • lamps
    *****

    Film jako z doby dávno minulé - pomalý, přemýšlivý a interpretačně vyzývavý, s voiceoverem hlavní postavy, se statickou kamerou a pečlivě komponovanými záběry. Ovšem chytře aktualizovaný tématem současné ekologické krize a sebevražedných aktivistů. Český název tentokrát výjimečně dobře odráží paralelní vývoj dvou myšlenkových linií, s nimiž reverend Toller zápolí, jejichž vývoji a momentální převaze je podřízena i rovina stylu a které ústí do finále, během něhož jsem byl jako na jehlách a v samotném závěru mi bušilo srdce jako o závod. Starosvětský zážitek podtržený skvělou hudbou a famózními herci - Hawke si svým odměřeným výkonem doslova říká o herecké ceny, Amanda je po delší době výborně obsazená a naplno prodává svůj potenciál pro někoho "miláščích", pro většinu andělských očí a celkové vizáže. Kdyby to trvalo o hodinu déle, drželo by mě to pořád zaháčkovaného a zvědavého... 90%(23.1.2019)

  • Fr
    **

    „NEVÍM, CO BUDE V BUDOUCNU. MUSÍME SE ROZHODNOUT NAVZDORY NEJISTOTĚ. MOUDROST JE UCHOVÁVAT V HLAVĚ DVĚ PROTICHŮDNÉ PRAVDY. OBĚ NARÁZ. NADĚJI A ZOUFALSTVÍ. BEZ ZOUFALSTVÍ NEMŮŽEŠ ŽÍT V NADĚJI...“ /// Hodně filozofování. Reverend Toller vypráví… vede rozhovory… je to vopruz. Nemá to tempo, je to něco mezi artem a malým TV dramatem. Reverend píše deník… nuda. Pocity, myšlenky… furt tak nějak o vůli Boží – bez (zaplať pán bůh) modliteb či kázání. Ekologický varování za pomoci víry… Konec zajímavej – teda aspoň chvíli, ale celkovýmu hodnocení nakonec moc nepomohl. Ledaže by…na základě příběhu otce Tollera církev přestala přijímat dary od lidí znečišťujících přírodu. Aha… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám historku, kterou zná každej klerik. 2.) Na pohřbu mi budou hrát tu o fosilních palivech ničících Zemi. 3.) Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(2.12.2018)

  • luka4615
    ****

    Herecká epopej Ethana Hawka, která s drtivou syrovostí ukazuje, že peníze jsou mocnější než lidské přesvědčení, ideály a samotné náboženství. First Reformed rovněž nabídne skvěle soustružený scénář, který výborně buduje napětí, což v kombinaci s originálním soundtrackem vytváří hutnou a vtahující podívanou plnou skrytých metafor a do očí bijících poselství. Rovněž musím poznamenat, že herecký výkon Amandy Seyfried se řadí k velkému nadprůměru. A konec? Zdá se, že většina uživatelů zde je příliš přízemních a nedokáží ocenit hloubku tohoto díla. No, jejich škoda. „Wisdom is holding two contradictory truths in our mind, simultaneously, Hope and despair. A life without despair is a life without hope. Holding these two ideas in our head is life itself.“(14.9.2018)

  • Devadesát Dva
    ****

    Studie reverenda (Hawke), nahlodaného vlastním životem a pochybami, který se snaží pomoct ženě s jejím uzavřeným a depresemi zmítaným mužem, posedlým myšlenkou, že jsme zkurvili planetu a nezasluhujeme si žít. Když muž spáchá sebevraždu, reverend logicky do jisté míry obviňuje sebe sama, jeho pochyby, zdravotní stav a celková beznaděj, ho však přijmou převzít otěže myšlenek zavražděného muže... zároveň ho tlačí ke stěně s nožem na krku. Vlastně po 'Affliction' a letech, teprve druhý film, co vidím a režíroval Schrader a opět je to pořádná porce drsné, deprimující reality. Statická kamera. Minimalistický film. Skvělý scénář, přesně odehrané postavy. Provokující (jak pro koho).(5.8.2018)

  • Matty
    *****

    Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90%(18.11.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace