Oči bez tváře

Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit. (19.04.2018)

Jeden z tých filmov, pri ktorých ľutujete, že ich pozeráte takmer 50 rokov po ich vzniku, pretože si viete veľmi živo predstaviť, čo by s vami spravili, keby ste ich zhliadli v "ich" dobe. Scénka, pri ktorej vidíme priebeh jednej operácie, vás dnes zo stoličky jednoducho nezdvihne, no na druhej strane, zub času sa určite nepodpísal na znepokojivej atmosfére, ktorou je film presiaknutý. "My face frightens me... and my mask frightens me even more." (02.09.2005)

Skvělý námět pro psychologický hororový thriller, ale je to bohužel dost ospale odvyprávěné. Režisér formátu Alfreda Hitchcocka by z toho nepochybně udělal skvostnou žánrovou legendu ála Psycho... Jeden z těch mála vzácných případů, kdy bych si docela přál remake (samozřejmě pouze v rukách schopného tvůrce). 60 % (26.02.2018)

Primář soukromé lékařské kliniky Pierre Brasseur odebírá skalpelem obličeje mladých dívek a snaží se je připlácnout své dceři, oběti autonehody... Inu, mohl to být horror, není to horror a sám sobě škodí tím, že se tak místy přece jen prezentuje. Ze scény, kterou v náznaku zmiňuje EdaS, mi bylo věru nedobře, ale zejména proto, že ve filmu z roku 1960 jsem zkrátka nečekal něco tak explicitního. :) Zbytek filmu je spíš takové kriminální melodrama, kde k frankensteinovskému doktorovi, jeho oddané sekretářce i nešťastné dceři s maskou místo obličeje cítíme víceméně stejnou míru sympatií. Od scénáře detektivkářské dvojice Boileau a Narcejac bych možná čekal nějaké překvapivější rozuzlení (kdo viděl jejich Ďábelské ženy a Vertigo, ví, co mám na mysli), ale jinak je to velice solidní věc s krásnou hudbou a kvalitní herecké výkony jí efektivně retušují nejednu pihu na tváři. Moje titulky najdete zde 70% (27.12.2010)

(1001) Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob. (03.10.2022)