poster

Oči bez tváře (festivalový název)

  • Francie

    Les Yeux sans visage

  • Itálie

    Occhi senza volto

  • angličtina

    Eyes Without a Face

  • angličtina

    House of Dr. Rasanoff

  • USA

    The Horror Chamber of Dr. Faustus

Drama / Horor / Mysteriózní / Thriller

Francie / Itálie, 1960, 88 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Goldbeater
    ****

    Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit.(19.4.2018)

  • Sarkastic
    ***

    „Ach, profesore...vaše přednáška byla tak vzrušující!“ - „Spíše hrůzu nahánějící, Carlo.“ - „Jakou zářivou budoucnost jste nám vyjevil!“ - „Budoucnost, madam, je něco, co už se mělo stát v minulosti…“ Až vám bude nějaká cizí přespříliš ochotná dáma nabízet lístek do divadla a následně levný podnájem, vezměte rychle nohy na ramena, ať neztratíte tvář…aneb co by papínek pro svou dcerušku neudělal! Úvodní scéna mě moc velkou důvěrou nenaplnila, umělost figuríny byla až do očí bijící. Na druhou stranu, takovou pasáží operace si tvůrci svou reputaci přece jen vylepšili a já nemám problém uvěřit, že ve své době byl film dostatečně působivý. Ovšem bráno z dnešního pohledu…ne, snímek zkrátka příliš zestárl na to, aby mohl jakkoliv šokovat. Zůstává však zvláštní, znepokojivá atmosféra, dobře zahrané ústřední trio profesora, „asistentky“ a dcery (v jisté scéně až andělsky vyhlížející Edith Scob) a konec, který i s pomocí hudby má svou sílu. Přesto jsem čekal o dost působivější, a hlavně napínavější podívanou, takže dám „jen“ lepší 3*.(9.8.2020)

  • Radko
    ****

    Zvolené ako spomienka na nedávno zosnulého obľúbeného herca Claudea Brasseura (22. 12.2020). Ten vo filme hrá len epizódnu úlohu pomocníka a kolegu policajného komisára. O to väčší priestor má vo filmovom príbehu jeho otec Pierre Brasseur. V titulnej úlohe chirurga sa snaží o obnovu krásnej fasády tváre vlastnej dcéry, zničenej dôsledkom autonehody, ktorú osobne zavinil. Neváha pritom poprieť lekársku etiku, zákon, dopúšťať sa únosov a vrážd. Démonické a vo vyobrazení sťahovania kože z tváre až nepríjemne detailné filmové dobrodružstvo. Berie si prvky z ikonických diel hororového žánru, pričom nejde ani tak o horor, ako o dramatický thriller so strašidelnou atmosférou. Tvár doktorovej dcéry s maskou s bezvýrazne výrazným výrazom ma bude ešte nejakú dobu znepokojovať. Boileau s Narcejacom, autori predlohy, sa opäť prejavili ako veľmi kvalitní spisovatelia, schopní ponúknuť neošúchaný námet. Režisér za ich kvalitami nezaostal a doklepol k predlohe výživný a doslova plnokrvný film.(26.12.2020)

  • Anderton
    *****

    Kritici určite považujú Oči bez tváre za podobenstvo nacistických zverstiev, páchaných v mene pokroku vedy na bezbranných obetiach, dnešný divák bude vidieť paralely zase s plastickou chirurgiou, umožňujúcou doviesť túžbu po dokonalom vzhľade do absurdných rozmerov. Pre mňa je tento film hlavne príbehom vzťahu otca a dcéry, ktorý nie je jednoznačný. Ide profesorovi skutočne iba o záchranu milovanej dcéry, pre ktorú by urobil čokoľvek a o jeho výčitky svedomia, s ktorými sa nedokáže zmieriť, alebo je to viac fanatik, ktorý ju používa ako pokusného králika v mene vedy a za túžbou po vlastnej "nesmrteľnosti" na tomto poli? Nevie to ani on sám, ani divák a hranica, ktorá tieto dva postoje preklenuje, je nejdnoznačná. Aj z pohľadu čistej rodičovskej lásky je film spoločensky nekorektný, pretože hlavní hrdinovia nie sú vykrelsení divákovi antipaticky a každá smrť mladého dievčaťa prinesie jej rodičom podobnú bolesť, ako profesorovi. Znamená snáď jeho rodina v spoločnosti niečo viac? Doporučujem priaznivcom trilerov typu Les Diaboliques.(16.1.2013)

  • oli.G
    ****

    Jeden z tých filmov, pri ktorých ľutujete, že ich pozeráte takmer 50 rokov po ich vzniku, pretože si viete veľmi živo predstaviť, čo by s vami spravili, keby ste ich zhliadli v "ich" dobe. Scénka, pri ktorej vidíme priebeh jednej operácie, vás dnes zo stoličky jednoducho nezdvihne, no na druhej strane, zub času sa určite nepodpísal na znepokojivej atmosfére, ktorou je film presiaknutý. "My face frightens me... and my mask frightens me even more."(2.9.2005)

  • - Na filmovom festivale v Edinburghu v roku 1960 omdlelo počas premietania, kedy sa na plátne objavila scéna operácie, sedem divákov. Režisér Georges Franju to okomentoval slovami: „Teraz už viem, prečo Škóti nosia sukne." (ambron)