poster

Oči bez tváře (festivalový název)

  • Francie

    Les Yeux sans visage

  • Itálie

    Occhi senza volto

  • anglický

    Eyes Without a Face

  • anglický

    House of Dr. Rasanoff

  • USA

    The Horror Chamber of Dr. Faustus

Drama / Horor / Mysteriózní / Thriller

Francie / Itálie, 1960, 88 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • oli.G
    ****

    Jeden z tých filmov, pri ktorých ľutujete, že ich pozeráte takmer 50 rokov po ich vzniku, pretože si viete veľmi živo predstaviť, čo by s vami spravili, keby ste ich zhliadli v "ich" dobe. Scénka, pri ktorej vidíme priebeh jednej operácie, vás dnes zo stoličky jednoducho nezdvihne, no na druhej strane, zub času sa určite nepodpísal na znepokojivej atmosfére, ktorou je film presiaknutý. "My face frightens me... and my mask frightens me even more."(2.9.2005)

  • Anderton
    *****

    Kritici určite považujú Oči bez tváre za podobenstvo nacistických zverstiev, páchaných v mene pokroku vedy na bezbranných obetiach, dnešný divák bude vidieť paralely zase s plastickou chirurgiou, umožňujúcou doviesť túžbu po dokonalom vzhľade do absurdných rozmerov. Pre mňa je tento film hlavne príbehom vzťahu otca a dcéry, ktorý nie je jednoznačný. Ide profesorovi skutočne iba o záchranu milovanej dcéry, pre ktorú by urobil čokoľvek a o jeho výčitky svedomia, s ktorými sa nedokáže zmieriť, alebo je to viac fanatik, ktorý ju používa ako pokusného králika v mene vedy a za túžbou po vlastnej "nesmrteľnosti" na tomto poli? Nevie to ani on sám, ani divák a hranica, ktorá tieto dva postoje preklenuje, je nejdnoznačná. Aj z pohľadu čistej rodičovskej lásky je film spoločensky nekorektný, pretože hlavní hrdinovia nie sú vykrelsení divákovi antipaticky a každá smrť mladého dievčaťa prinesie jej rodičom podobnú bolesť, ako profesorovi. Znamená snáď jeho rodina v spoločnosti niečo viac? Doporučujem priaznivcom trilerov typu Les Diaboliques.(16.1.2013)

  • InJo
    ***

    Skvělý námět pro psychologický hororový thriller, ale je to bohužel dost ospale odvyprávěné. Režisér formátu Alfreda Hitchcocka by z toho nepochybně udělal skvostnou žánrovou legendu ála Psycho... Jeden z těch mála vzácných případů, kdy bych si docela přál remake (samozřejmě pouze v rukách schopného tvůrce). 60 %(26.2.2018)

  • Oskar
    ****

    Primář soukromé lékařské kliniky Pierre Brasseur odebírá skalpelem obličeje mladých dívek a snaží se je připlácnout své dceři, oběti autonehody... Inu, mohl to být horror, není to horror a sám sobě škodí tím, že se tak místy přece jen prezentuje. Ze scény, kterou v náznaku zmiňuje EdaS, mi bylo věru nedobře, ale zejména proto, že ve filmu z roku 1960 jsem zkrátka nečekal něco tak explicitního. :) Zbytek filmu je spíš takové kriminální melodrama, kde k frankensteinovskému doktorovi, jeho oddané sekretářce i nešťastné dceři s maskou místo obličeje cítíme víceméně stejnou míru sympatií. Od scénáře detektivkářské dvojice Boileau a Narcejac bych možná čekal nějaké překvapivější rozuzlení (kdo viděl jejich Ďábelské ženy a Vertigo, ví, co mám na mysli), ale jinak je to velice solidní věc s krásnou hudbou a kvalitní herecké výkony jí efektivně retušují nejednu pihu na tváři. Moje titulky najdete zde 70%(27.12.2010)

  • darkrobyk
    ****

    Zvláštně ponurý snímek (byť se většina neodehrává za tmy, ba i pohřeb je sice na mlžném hřbitově, ale scéna je v mléčných, pro oči až nepříjemných tónech) má nakročeno do více žánrů - kriminální, mysteriozní, thriller, fantastický, gotický horror, drama... Oblíbená postava černých románů - šílený lékař - experimentuje na vlastní dceři. Zaběhnutí psi k děsivým (ovšem dnes už reálným) pokusům nestačí, a tak se začnou ztrácet světlovlasé modrooké dívky. Na svou dobu poměrně krvavá operace i naturalistické zobrazení útoku rozzuřených psů (zdá se, že dablér natáčení nepřežil...). Gotický hrad představuje temná vila s labyrintem podzemních chodeb, kde číhá smrt... Obeznámený divák si jistě vybaví wallaceovky, dr.Mabuse či německé expresionistické filmy z 20.let. Přes četné postupy strašidelného žánru skrývá v sobě film i velké osobní drama dívky, která ztratila tvář a která stále balancuje mezi přijetím otcových experimentů (co přinášejí oběti) a jejich odsouzením. Snímek postupně směřuje ke zkáze a cestě do zatracení....(29.8.2013)

  • - Na filmovom festivale v Edinburghu v roku 1960 omdlelo počas premietania, kedy sa na plátne objavila scéna operácie, sedem divákov. Režisér Georges Franju to okomentoval slovami: „Teraz už viem, prečo Škóti nosia sukne." (ambron)