Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí.(Media Offline)
V kinech
od:
verunecek
to ze je to o staří to všichni víme, ale je to hlavně o vrtochách staré dámy, ktera je slavná herečka, jako mlada si prý vysnila ze bude jednou sama a bude si moct delat co bude chtit...no tak se ji to na stara kolena vyplnilo, ale mozna se ani moc nedivim proč, v jejim byte to vypada jako nekde na skladcea smrdi to uz ze záběrů, hrůza... nikde pro ni nemaji roli a ona nema peníze na zaplaceni podnajmu... nema děti, jen nejakeho synovce ktery se s ni vyfotil na jeji smrtelne posteli a fotky prodal do bulvaru, hyenismus:-/ film bych přirovnala k dílu lesk a bída kurtizán, ale v tomto pripade je to lesk a bída herečky. Tak dopadne zivot v osamoceni, kdyz mela slavu, jako by se upsala dablu a za ten nadherny zivot, se pak trapi sama... film je to smutny, někdy trapný, děsivý, a někdy i odsuzující...a zároveň si říkám byl to scénář-fikce, nebo pravda...?(2.1.2019)
farinelli77
Česká televize se opravdu vytáhla! Nenašla pro tento očekávaný dokument, a zároveň rozloučení s paní Ljubou, lepší čas než den po Novém roce v půl čtvrté, kdy je většina lidí ještě v práci. Bravo! Na můj dotaz mi odpověděla, že kdo ho chtěl vidět, mohl si ho dva týdny zdarma přehrát na jejich webu... (WTF?!) Zřejmě nové praktiky v ČT... Na prime time mají nárok již jen vybrané "celebrity".(13.1.2019)
Benigni
Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba.(23.10.2017)
Marthos
Zhruba hodinový monolog Luby Skořepové, dvaadevadesátileté herečky, která nedokáže být sama a vyhledává každou, byť sebemenší příležitost, jak znovu přesvědčit o svém talentu, o tom, že ještě má co nabídnout a čím překvapit. Filmová kamera se v tomto až neobvykle osobním, intimním pohledu stala svědkem zoufalého zápolení s časem, s neúprosným stářím. Ještě dlouho po skončení zůstává v paměti tísnivý pocit, že lidský život je tak neudržitelně křehký.(31.3.2020)
Marze
Není to dokumentární portrét, lale „hraná“ role umělkyně. Monodrama. Osamělá herečka, kterou nikdo nepotřebuje. Ljuba tím chtěla upozornit na osamělost stáří. V telefonních hovorech střídá mazlivost, vemlouvavost, neodbytnost, citové vydírání „Máte nějaký nový texty?“. A kolegyni, se kterou zkouší, lichotí „Hezky to děláš“, načež si soukromě uleví: „Baba jedna! Je to mrcha, průměrná, já jsem lepší!“ Kameru si „v roli“ Skořepová pustila hodně blízko k tělu. Třebaže se situace zjevně aranžovaly, působí autenticky. Těká mezi nepořádkem své domácnosti, ztěžka kleká a vstává při vytírání podlahy, kuchtí na plynu podivné směsi a při mytí nádobí objeví, že na dně hrnce ještě něco zbylo – „Jéžiš, to je brouk“. Pro mě je snímek napínavý a archivní materiály zase novátorské. Jde z nich nostalgie mládí.(1.9.2020)