poster

Sama

  • angličtina

    Alone

Dokumentární / Drama

Česko, 2017, 64 min

Režie:

Otakar Faifr

Scénář:

Otakar Faifr

Kamera:

Otakar Faifr
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • verunecek
    ***

    to ze je to o staří to všichni víme, ale je to hlavně o vrtochách staré dámy, ktera je slavná herečka, jako mlada si prý vysnila ze bude jednou sama a bude si moct delat co bude chtit...no tak se ji to na stara kolena vyplnilo, ale mozna se ani moc nedivim proč, v jejim byte to vypada jako nekde na skladcea smrdi to uz ze záběrů, hrůza... nikde pro ni nemaji roli a ona nema peníze na zaplaceni podnajmu... nema děti, jen nejakeho synovce ktery se s ni vyfotil na jeji smrtelne posteli a fotky prodal do bulvaru, hyenismus:-/ film bych přirovnala k dílu lesk a bída kurtizán, ale v tomto pripade je to lesk a bída herečky. Tak dopadne zivot v osamoceni, kdyz mela slavu, jako by se upsala dablu a za ten nadherny zivot, se pak trapi sama... film je to smutny, někdy trapný, děsivý, a někdy i odsuzující...a zároveň si říkám byl to scénář-fikce, nebo pravda...?(2.1.2019)

  • farinelli77
    ****

    Česká televize se opravdu vytáhla! Nenašla pro tento očekávaný dokument, a zároveň rozloučení s paní Ljubou, lepší čas než den po Novém roce v půl čtvrté, kdy je většina lidí ještě v práci. Bravo! Na můj dotaz mi odpověděla, že kdo ho chtěl vidět, mohl si ho dva týdny zdarma přehrát na jejich webu... (WTF?!) Zřejmě nové praktiky v ČT... Na prime time mají nárok již jen vybrané "celebrity".(13.1.2019)

  • Benigni
    ****

    Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba.(23.10.2017)

  • Marthos
    ****

    Zhruba hodinový monolog Luby Skořepové, dvaadevadesátileté herečky, která nedokáže být sama a vyhledává každou, byť sebemenší příležitost, jak znovu přesvědčit o svém talentu, o tom, že ještě má co nabídnout a čím překvapit. Filmová kamera se v tomto až neobvykle osobním, intimním pohledu stala svědkem zoufalého zápolení s časem, s neúprosným stářím. Ještě dlouho po skončení zůstává v paměti tísnivý pocit, že lidský život je tak neudržitelně křehký.(31.3.2020)

  • Marze
    ****

    Není to dokumentární portrét, lale „hraná“ role umělkyně. Monodrama. Osamělá herečka, kterou nikdo nepotřebuje. Ljuba tím chtěla upozornit na osamělost stáří. V telefonních hovorech střídá mazlivost, vemlouvavost, neodbytnost, citové vydírání „Máte nějaký nový texty?“. A kolegyni, se kterou zkouší, lichotí „Hezky to děláš“, načež si soukromě uleví: „Baba jedna! Je to mrcha, průměrná, já jsem lepší!“ Kameru si „v roli“ Skořepová pustila hodně blízko k tělu. Třebaže se situace zjevně aranžovaly, působí autenticky. Těká mezi nepořádkem své domácnosti, ztěžka kleká a vstává při vytírání podlahy, kuchtí na plynu podivné směsi a při mytí nádobí objeví, že na dně hrnce ještě něco zbylo – „Jéžiš, to je brouk“. Pro mě je snímek napínavý a archivní materiály zase novátorské. Jde z nich nostalgie mládí.(1.9.2020)