Alone
VOD (1)
Obsahy(1)
Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. 92 letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne a tak se rozhodne, že její poslední šancí vrátit se na jeviště, je zprodukovat si představení sama. Pomocí svého mobilního telefonu zařizuje pronájem sálu, shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Objektiv kamery se stává jediným svědkem leckdy zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Během nelehkého procesu zkoušení ze svého bytu neustále volá o pomoc. Zamýšlí se nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí. (Media Offline)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
to ze je to o staří to všichni víme, ale je to hlavně o vrtochách staré dámy, ktera je slavná herečka, jako mlada si prý vysnila ze bude jednou sama a bude si moct delat co bude chtit...no tak se ji to na stara kolena vyplnilo, ale mozna se ani moc nedivim proč, v jejim byte to vypada jako nekde na skladcea smrdi to uz ze záběrů, hrůza... nikde pro ni nemaji roli a ona nema peníze na zaplaceni podnajmu... nema děti, jen nejakeho synovce ktery se s ni vyfotil na jeji smrtelne posteli a fotky prodal do bulvaru, hyenismus:-/ film bych přirovnala k dílu lesk a bída kurtizán, ale v tomto pripade je to lesk a bída herečky. Tak dopadne zivot v osamoceni, kdyz mela slavu, jako by se upsala dablu a za ten nadherny zivot, se pak trapi sama... film je to smutny, někdy trapný, děsivý, a někdy i odsuzující...a zároveň si říkám byl to scénář-fikce, nebo pravda...? ()
Dramaturgicky zcela vyvážený dokument bez hluchých míst a s jasným posláním. Pointa skvělá a společenský dopad větší, než celovečerní hraný film. Kratší stopáž sympatická, práce s kamerou velmi naturalistická, jakoby připomínala homevideo neobyčejného životního svědectví. Skvělý počin s báječnou hlavní představitelkou. Jistě si zaslouží nominaci. Žádné umění nebylo potřeba. ()
Jak to mám ve zvyku, před filmem si nic nezjišťuji. Nic jsem předem nečetla a posadila se do sedadla s tím, že se dívám na dokument o Lubě Skořepové. Obsah mě poněkud zaskočil, chvíli trvalo, než jsem pochopila, že to byl záměr. Pro někoho to může být škojící, pro jiného hodně pravdivá výpověď o konci člověka, zde umocněná skutečností, že jde o známou herečku. Kdo chce zavírat oči, může odejít ze sálu nebo vypnout televizi. ()
V hlavě se mi mrcasí slova jako originální, smutné, úsměvné, trapné i potřebné. Žádný souvis to ale zatím nemá, na mě tenhle dokument zapůsobil jako nudle s mákem; vůbec netuším, co jsem to právě pozřel a jaký to pro mě má význam. Ani paní Skořepová mě nepřesvědčila o tom, že je život černobílý. Uvidíme, co budu říkat za 63 let. ()
Zhruba hodinový monolog Luby Skořepové, dvaadevadesátileté herečky, která nedokáže být sama a vyhledává každou, byť sebemenší příležitost, jak znovu přesvědčit o svém talentu, o tom, že ještě má co nabídnout a čím překvapit. Filmová kamera se v tomto až neobvykle osobním, intimním pohledu stala svědkem zoufalého zápolení s časem, s neúprosným stářím. Ještě dlouho po skončení zůstává v paměti tísnivý pocit, že lidský život je tak neudržitelně křehký. ()
Galerie (20)
Photo © Media Offline
Reklama