Čekání na déšť

nepříjemné pocity nudy a marnosti, dost možná vyvolané účelně, mezi paneláky působí jako klec v kleci... prakticky nulový dějový posun, letní prázdninový příběh stojí paradoxně na bodu mrazu a lebedí si sám ve své samoúčelnosti. coby obraz doby je to ale patřičně výstižné a málokomu asi srdce zaplesá při pohledech na megatuny panelů. nicméně tahle hodinka se stala spíše toužebným čekáním na konec... 40% (23.07.2011)

Dětský film. Nuda a boj s ní proszřednictvím dvanáctileté dívky. Prázdnonové dny jsou stereotypní a nudné a na svých vycházkách pravidelně potkává několik zajímavách postav. Ať je to populární herec, mladý voják, který je doma na dovolence, postarší slepec se psem Zorou, či rošťácký zrzek. Pohledy na sídliště trochu ůsobí depresivně. Vylidněné ulice a rozpálený beton cítíte až na obrazovce. (06.03.2008)

Zdálo by se, že panelákové sídliště a poezie se příliš k sobě nehodí, ale Kachyňa tu poezii dokáže vykouzlit i v tomto prostředí. Námětem i zpracováním se mi určitě líbil o něco víc, než předchozí režisérův snímek z "panelákové džungle" Smrt mouchy (1976). Jednoduchý děj o samotě holky a jejím týdnu (spočátku) plném nudy ve filmovém výsledku rozhodně plný nudy není. :) Je jako jindy plný jedné křehké dětské duše, její citových dobrodružství a prvního lásky vzplanutí. Je zábavný (třeba díky fiktivním telefonátům, které Alenka sama doma přes telefonem ke zvonku pořádá nebo úvodní parodii na tehdy hodně populární Naďu Urbánkovou), také poeticky dojemný (třeba díky jedné z dějových linek o Alenčině vztahu k slepému pánovi a jeho fence Zoře) a ač jsem ho viděl poprvé až dnes, občas mně u některých momentů provázela i nostalgie. Čekání na déšť asi nezařadím úplně k vrcholům Kachyňovy tvorby, ale rozhodně se mu i tento kratší film hodně povedl, krásně jsem si u něj oddechl a nejen na konci mne doslova zahřál pozitivním dojmem. *** Ve většině filmů z éry 70. let Kachyňa vytvářel za pomoci Zdeňka Lišky originální tvůrčí momenty ve znamení hudby, tentokrát sáhl po klasické jazzové melodii svatého pochodu a krásně ním do rytmu ozvučil všechny Alenčiny projížďky z bytu, které už samy o sobě vytvářejí zajímavý příběh na pokračování... jenom ta původní Liškova hudba (tentokrát v tanečním stylu z konce sedmdesátek) mne tentokrát výjimečně nenadchla. 85% (08.09.2020)

Kachyňa by dokázal úspěšně zrežírovat snad i nepopsaný list papíru. Scénář Karla Čabrádka zachycuje všední prázdninovou šeď uprostřed panelákového sídliště pohledem dospívající hrdinky. Poetické ladění je skvěle doplněno hudbou Zdeňka Lišky - ta navozuje chvílemi radost, chvílemi smutek. (26.04.2010)

Chlapci! No co to je? Přání otcem myšlenky. Tento film velikána Kachyni není o tom, dívat se školačkám na kalhotky. Dětská herečka Dita Kaplanová se tam prostě přirozeně pohybuje a tím pádem je jí do rozkroku vidět poměrně často. Je to spíš výpověď doby, pražského rozpáleného a tedy opuštěného sídliště a tedy kurva šedého sídliště. Kolorováno skvělou kamerou, kolorováno i skvělou hudbou Zdeňka Lišky. Zdeněk Řehoř, stabilně hrající komunisty a přicmrdovače režimu si tam střihl roli krásného slepce. Někdy i zdecimovaný voják socialistické armády najde přítelkyni v malé holce. Myslím, že o tom je tento příběh. A o snění. (24.02.2011)