Duhová kulička

Příjemná vzpomínka (i) na (mé) dětství. Ovšem Kachyňa umí vyprávět mnohem lépe a obvykle mívá i cit pro lepší herce. Příjemný film s několika hezkými nenucenými moudry na jedno zhlédnutí. Oceňuji místy jemný, úderný a nenucený humor od strýce (Kohuth). I v postatě primitiv se dá zahrát s lehkostí která neotravuje. 65% (16.01.2015)

V dětství mě to teda nezaujalo, tak jsem byl zvědavý, co teď. A musím říct, že překvapení se konalo. Krásný lidský film o rovnocenném přátelství malého kluka a jeho dědy. Malý kluk nebyl otravný, děda byl skvělý, ale asi nejvíc se mi líbila role jeho strýce - to byl takový kliďas, zahraný pěkně civilně. (03.07.2015)

Příběhy natočené Karlem Kachyňou jsou většinou lyricky poetické. Umí znázornit krásné venkovské prostředí a charaktery lidí zobrazit s takovou dobrotou. I děda je takto zobrazen. Kdo by nechtěl takovéhoto dědečka. Kdyby si podobně užívali penze i současní senioři, nejspíš by toho více zažili a měli lepší úsměvnější stáří. Děda se s tím nemaže. A i když zde nehraje zrovna prim hudba i scénář, jinými "pohlednými" vlivy se to dá omluvit. I mým oblíbeným jemným decentním humorem v hezkém prostředí. (01.03.2020)

Kachyňův citlivý pohled na stáří, život na vesnici, střet generací a lidskou moudrost. Tokoš byl geniální a spojení těchto dvou velikánů vyloudí nejeden úsměv na tváři. Moc se mi líbily i výkony obou dětí, a také strýc, praktický neznámý Adolf Kohuth. Postavičky takhle pěkně umí popsat snad už jen Svěrák Zdeněk. (05.05.2019)

Co z mladíka dělá starce na tři písmena? Věk... Dědeček s klukovskou duší a malý kluk, který toho o světě ví mnohem víc, než si jeho příbuzní myslí, jsou ústřední dvojkou tohohle filmu. Nutno dodat, že spolu fungují skvěle (a když jim k tomu ještě zatančí nahatá vílečka, tak je magická nitka spykleneckého přátelství spojí na celý život), ale i tak je to jeden z těch filmů Karla Kachyni, které mě zaujaly méně. Snad pro tu (zdánlivou?) neatraktivnost prostředí, kdy Kachyňa staví na klasické své myšlence vykořeněného dítěte, které se ocitá na cizím místě s cizími (ač blízkými - zde dědeček, teta a strejda) lidmi, se kterými se musí naučit vycházet, aby přežil. Revolty se v Kachyňových filmech dětští hrdinové nedopouští, a když (zde walkman), záhy sami přicházejí na to, že správná cesta vede přes komunikaci, milované lidi a zejména přes společné zážitky a humor. Kachyňa je mrtev, ať žije Kachyňa! (05.05.2014)