Kam, pánové, kam jdete?

Krize středního věku jednoho architekta, který celý život maká jako kokot, zanedbává rodinu, a když se ohlédne za sebou, zjistí, že nic nedokázal a ani si nic neužil. A celý ten jeho život se přeleje do jednoho blbého stokilometrového dálkového pochodu, který je prostě poslední nadějí, jak obstát sám před sebou. Pochod je tím rozhodujícím "mátovým lístečkem", roznětkou k explozi. Po něm už nic nebude jako dřív. Osobní a pracovní problémy, politika, rozpadající se socialistické hospodářství. Ale hlavně spousta srandy. Tragikomedie jak vyšitá. 85% (15.02.2015)

Všem problémům se utéct nedá, a tak se jim Karel Heřmánek pokouší alespoň ujít. Má na to špatné boty, heká, funí, kulhá, párkrát se chce vrátit, ale vždycky ho něco nakrkne takovým způsobem, že jde dál - puchýře nepuchýře. Jo a taky rozbíjí sklo. Tenhle film je krásná metafora, která o lidech a o životě říká mnoho. (02.10.2011)

Osemdesiatkový Karel Kachyňa mi už tak nesedí ako jeho skoršia tvorba. Každopádne príbeh o ľuďoch, ktorí riešia svoje problémy počas diaľkového pochodu je originálny a jedinečný. Skvelý ako vždy, bol herecký výkon Karla Heřmánka, no vo filme sú veci, ktoré ma doslova iritovali ako napr. prerušovanie deja vystúpením nejakej príšernej kapely. Čo tým chcel básnik povedať? (20.07.2023)

Když na vás hned ze startu spustí Mirek Imrich svoje „Co s tím sklem?“ , musí být každému na první dobou jasné, že tady nemáme co dočinění s diváckou komedií, na jaké jsem zvyklí například od pana Vorlíčka. Reálně socialistický morální apel Karla Kachyňi jde puchýř nepuchýř po cestě plné kompromisů, bezradnosti, narušené rovnováhy, cynismu, nezdarů, ale i životních pravd. Karel Heřmánek a jeho zlaté roky - Karel Kachyňa v jiné a odvážnejší poloze - osmdesátá leta se svojí neveselou specifičností – Oldřich Vlach, jehož vedlejší postava snad ještě převyšuje tu Heřmánka – 100 kilometrů, které dělí hrdiny od plev. Ne Lea Poppera nebo Fešáka Huberta, ale tuhle rozborku duše hrdiny zmítaného krizí středního věku považuji za životní roli Karla Heřmánka, protože rozbít sklo, jen o to mi jde. (17.10.2022)

"Prosím tě vyprdni se na kompromis a běž..." Dobrá hláška v jinak hodně průměrném filmu, který mě moc neoslovil. Čtyřicetiletý architekt Jan Kolvara v podání Karla Heřmánka se (ve společenské obuvi) vydává na dálkový pochod a přitom se mu formou černobílé projekce vybavují útržkovité vzpomínky z jeho rodinného i pracovního života. Jde jako "beran" puchýř sem, puchýř tam a člověk moc nechápe proč. Že by boj s krizí středního věku? Nevím, ze samotného filmu jsem to nějak nevypozoroval. V těch útržkových vzpomínkách je pár zajímavých míst zachycující otřesné (byť jistě skutečné) poměry v "reálném socialismu." Pak už jen jedna erotická scéna na posedu, jinak nic co by stálo za zapamatování. (27.04.2017)