Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po smrti svého staršího bratra Joea (Kyle Chandler) Lee Chandler (Casey Affleck) s překvapením zjišťuje, že se stal jediným opatrovníkem bratrova syna Patricka (Lucas Hedges). Lee si bere v práci dovolenou a se zdráháním se vrací domů do vesnice Manchester–by-the-Sea, aby se tu o Patricka, temperamentního šestnáctiletého mladíka, postaral. Čeká ho nepříjemný střet s minulostí, kdy se rozešel se svou ženou Randi (Michelle Williams), i s prostředím, ve kterém se narodil a vyrůstal. Muž, který je spojoval, už tu není. Teď se musí Lee a Patrick naučit žít bez něj. (Bontonfilm)

(více)

Videa (7)

Trailer 1

Recenze (515)

Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Konec na můj vkus trochu vyšuměl, ale zdrcený hrdina v podání Caseyho Afflecka excelentní. Na jedné straně mě mrzí, že jsme si Michelle Williams neužili ve filmu víc, ale o to silnější byla katarze po dlouhém tichu (v tu chvíli se snad ani nejde emocionálně nezapojit). Šedá realita bez slunce, která vypráví "tady a teď". Nic nového, ale zatraceně dobře natočené. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn. ()

Reklama

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Bolestivá rána přímo do srdce. Film, jehož autor je patrně na zcela stejné frekvenci jako já, protože jsem rozuměl každé scéně. Všechno na svém místě, všechno mi dávalo smysl. A už dlouho jsem nezažil tak rychlých 137 minut, které by se papírově měly spíše táhnout (a podle ohlasů se i mnoha lidem skutečně táhly). ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Scéna pri kočárku neskutočne silná a realistická, akoby ani nebola hraná. Film ostatne celý stojí na realističnosti, je neobvykle detailnou návštevou miesta, jeho atmosféry, spôsobu žitia v ňom, nahliadnutím do súkromia a intimity jeho obyvateľov. S hlavnou postavou prežívame šialenú drámu, aniž by od nás tvorcovia chceli s ním sympatizovať (naopak, je to nezodpovedný buran). Mimoriadné herecky, aj zachytením každodennosti, ako ju vo filmoch nevídávame (napr. skvelá, na prvý pohľad zbytočná scéna hladania zaparkovaného auta). ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Text obsahuje drobné spoilery. Jeden z nejužitečnějších filmových trenažérů na život se zlomeným srdcem. Tragédii se buď můžete nechat zcela paralyzovat, nebo si nad ní udržet jistý nadhled – jak činí Lonergan a jak se zároveň snaží hrdinové Místa u moře. Film neobnovuje status quo a neujišťuje nás, že vše bude zase v pořádku. Skutečná katarze a návrat k harmonii zachycené v několika flashbacích nepřichází, stejně jako nemusí vysvobození a alespoň nějaká forma satisfakce po podobné tragédii nikdy přijít ve skutečném životě. Nejde o jediný odklon od konvencí amerických rodinných melodramat, nabízejících na podobná dilemata zpravidla jednoduchá řešení. Tragédie není zaviněna osudem, proti němuž člověk nic nezmůže, nýbrž lidskou chybou, postavy nejsou černobílé a své emoce oproti hrdinům běžných melodramat z velké části nedokážou externalizovat. Vyjadřují je za ně flashbacky a vážná hudba, jež nás zároveň upozorňují na neustálou (a paradoxní) přítomnost ztráty, na nevyplněné místo (ještě bolestivější jsou při druhém zhlédnutí zmínky o dětech v dialozích – muž, kterému Lee opravuje kapající kohoutek, mluví o sestře s dětmi, zdravotní sestře Bethany se podle slov doktora právě narodila dvojčata – holčičky). Patrick a Lee se podobně jako hlavní hrdinka Lonerganova předchozího filmu musí hlavně naučit překonat komunikační bariéru a najít adekvátní výrazy k popisu neštěstí, které je potkalo (jako s tím nemá problém například muž, kterému Lee v závěru opravuje kotel a který se bez ostychu pustí do vyprávění o smrti svého otce). Oproti Lise ale navzdory melodramatickému potenciálu situací, v nichž se ocitají, nejednají melodramaticky. Naopak i scény, které jsou natočené s operní přehnaností, narušují svou neochotou nechat se plně pohltit žalem (Patrickův zvonící telefon během smutečního obřadu). Lidé sice umírají, ale život pozůstalých, jakkoli neutěšivý, běží dál. Místo u moře, melodrama, které nechce být melodramatem, pro mne tak není jenom znamenitě napsané a zahrané drama o nepřekonatelné ztrátě, ale zároveň film inspirativní i formálně a stylisticky. 85% ()

Galerie (111)

Zajímavosti (8)

  • Film bol natočený za 32 dní. (MikaelSVK)
  • Scénář k filmu byl napsaný v roce 2014 a byl zařazen na blacklist, tedy seznam nejlepších nenatočených scénářů roku. (MessiM)
  • Film měl premiéru na festivalu Sundancev Utahu. (MessiM)

Reklama

Reklama