Pozor, vizita!

I pro mě je Rudolf Hrušínský zárukou dobré zábavy. Souhlasím i s tím, že mu role perfektně sedla. Tak trochu mi připomínal Švejka, ale to je jiná parketa. Zajímavé je, že v každé roli byl pan Hrušínský nezapomenutelný. Tady tomu samozřejmě nebylo jinak. Nemám, co bych měla filmu vytknout. Vlastně ono se tady ani nic takového najít nedá. (18.07.2011)

„Salmonelóza hovnóza“. Výborný Rudolf Hrušinský v roli pacienta-bacilonosiča, ktorý nakazil týfusom okolo 500 ľudí. Ako samotár je zatvorený v izolácii, z ktorej sa mu občas podarí utiecť a užívať si. Všetkým rozpráva svoje životné príbehy a napriek svojráznemu charakteru sa citlivo snaží pomôcť ľuďom v okolí. A robí to svojsky. (03.01.2004)

Pozor, vizita! je hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského, bez kterého si nedokážu tento film představit. Celý je postaven na jeho roli, na jeho hereckém umění a právě on je tím, proč je to tak skvělý a hezký film. Bez něj by to byl jen pesimistický psychologický film z nemocničního prostředí. To Hrušínský tomuto dramatu dává sobě vlastní velkou dávku černého humoru. On sám je takovým bohémem, takovým bláznem, takovým malým českým Jackem Nicholsonem. Chová se na infekčním oddělení úplně jinak, než je zdrávo, dokonce až neuvěřitelně. Obzvláště v porovnání s dnešní dobou (podzim 2020), a já jsem tak rád, že jsem tento film viděl až po vypuknutí pandemie Covid-19 a mohl se jen tak usmívat, jestli tohle opravdu bylo možné v roce 1960... Postava Hrušínského totiž trpní břišním tyfem a již nakazil přes 500 lidí. Přitom v nemocnici se běžně pohybuje bez roušek, kdo s ním mluví v tváří v tvář, tak roušky taktéž nemá (jen na jedné vizitě asi po půl hodině ji má Bořivoj Navrátil a ostatní lékaři). Volně kouří s jinými pacienty na schodech anebo chlastá na uvítání v nemocnici s Jiřím Somrem, který tam pracuje v prádelně. Nejsrandovnější scénou je podle mě ta, když hovoří, jak mu vadí křivá anténa na protějším baráku a díra v rýně, zahrada plná listí, a tak dostane práci na zahradě a jí využije k útěku na svobodu. Vidět tohoto starého chlapa, jak jede kolečkami proti plotu a poté podlejzá plot, opravdu stojí za to. A to je film ještě plný jeho skvělých hlášek jako: "Hovnóza, salmonelóza!" anebo "Když jsem měl za války průjem, vypil jsem flašku žitné. Jenže teď dělají vědu, z každého prdu." [8036. hodnocení, 177. komentář, 81%] (04.12.2020)

Depresívny český film z nemocničného prostredia, ktorý mapuje ťažké životné osudy nevinných ľudí. Také Kukučie hniezdo pre východného európana v totalitnom režime, avšak ešte uzavretejšie a civilnejšie (pre našinca). Kachyňa bol z tých mála režisérov, ktorý by to vedel natočiť presvedčivo. Všetky seriály z prostredia nemocníc, ordinácií atď, ktorých bola spústa (stovky častí, desiatky sérií), sa na týchto 88 minút neťahá. (21.05.2014)

„Někdo roznáší mikroby, jinej blbost. Těch druhejch bohužel přibejvá.“ Počáteční titulky a Fišerova hudba naznačují, že půjde o pořádně husté drama, ale po Prepslově nástupu na scénu je divák této iluze rychle zbaven. Jistě, ve filmu je mnoho vážnějších pasáží a míst, především těch s několikanásobným vystřízlivěním hlavního hrdiny či „chtěným“, naivním Bartůňkem („Vidíš? Sou to hodný děti.“) a jeho vykutálenými potomky (přičemž mi ale přišlo nadbytečné ukazovat publiku jejich trávení Vánoc, stejně jako mně moc nesedlo to klišé ohledně jedné příbuzné). Avšak především je to hořká komedie, plná různých trefných a odzbrojujících životních mouder a frků pronášených světoběžníkem Prepslem, lidovým to vypravěčem (někdy může vzdáleně připomínat Švejka) a člověkem s velmi osobitým pohledem na lidské bytí a smyslem pro humor (Rudolf Hrušínský exceluje). A sem tam se objeví i trochu nenápadného rýpání, třeba do poměrů („Jak na vás začnou bejt lidi nápadně hodný, tak je to dycky podezřelý.“), systému („A patří naše zdravotnictví pracujícím? Patří.“), pobaví i narážka na jiného hereckého barda („Teda pane Prepsl vy to dovedete podat, jako ten Höger, když vypráví v rádiu ty pohádky.“). Překvapí i docela odvážná oslava svátku se striptýzem (čekal bych, že ji Kachyňa „včas“ nechá střihnout), a ani další scény či humor v tomto duchu zde nechybí (dokonalý „Vůdcův stan“). A na závěr otevřený konec, který si divák může lehce domyslet. Když pominu poněkud naivní poměry v nemocnici (především to neustále kouření), jsem velmi spokojen, hodnotím silnými 4* a rád se k filmu zase někdy vrátím. „Máte rád děti?“ – „Ale joo, takhle na dálku.“ (23.01.2014)