Zlatí úhoři

Předvoj SRNCŮ má v sobě vše, co specifikuje mistra Kachyňu. I když mi tři blonďáci, jako synové černovlasého kudrnáče, moc neseděli, dramaticky-komediální poloha Vladimírovi Menšíkovi zde sedla skvěle a film, pro širokou veřejnost, naskýtá ojedinělou možnost si toto jeho herectví užít. Hlavní je ovšem pohled na nelidskou dobu nevinnýma očima (což je také režisérova specialita)."copak se rybníky vyhazujou do vzduchu??". Pro československého diváka nádherná podívaná, pro československého diváka rybáře podívaná slastná. (10.05.2013)

„Běžte, plujte až do Sarkasovýho moře…"  Přestože jde v případě tohoto Kachyňova prvního zpracování povídek Otty Pavla "jen" o televizní počin, musím říct, že mi svou poetičností a lyrikou přijde možná i krapet kvalitnější než Kachyňův pozdější film Smrt krásných srnců. Odpovídá tomu i charakter hudby Lubomíra Fišera. Nic naplat Kachyňa byl vážně "hotovej umělec " a tenhle film "to je koncert, jako Kubelík" (29.04.2024)

Všechno, co mi tak nějak chybělo nebo nesedlo na Srncích, tak to jsem tady našel v plný parádě a přirozeně poetický kráse. Nic vyumělkovanýho, nic nucenýho, a přitom je to zajímavý a silný jako málo co. Tohle! je filmová poezie přesně podle mýho gusta... a ta Fišerova hudba tý poetičnosti jenom přidává, ale to asi nikoho nijak nepřekvapí. Pro mě jako diváka to každopádně bylo mnohem přístupnější, srozumitelnější a bližší než Srnci - možná i kvůli tomu, že spoluscénáristou byl sám Ota Pavel, možná proto, že Menšík je prostě herecky úplně jinde než Heřmánek. Třeba do Srnců jednou dorostu, já to nijak hanět nechci, ale Úhoři jsou prostě pro mě osobně ne o ligu, ale o dvě jinde. Ta klukovská vášeň a fascinace lovem (jak u kluka, tak u táty), ty nádherně srdečný ódy na ryby, ta řeka, zurčení vody, příroda, všechny ty dětský sny a naděje, ale i ten samotnej kontrast s násilím a nesmyslností války jsou tady tak krásně a upřímně vykreslený, že se k tomu těžko dá něco dodat. A děti hrajou taky dobře, tak co víc si přát! (05.08.2016)

Nikdy mi rybárčenie neprirástlo k srdcu, považoval som to viacmenej za nudu, aj keď v peknom prostredí. A podobne takýto pocit som mal aj z tohoto rodinne ladeného snímku. Až na pár drobných momentov (napr. vrazenie nožíku do hlavy živej ryby) a príjemného riečneho prostredia ma nezaujal. Príbeh je viacmenej o rybárčení a či sú to pstruhy, kapre alebo úhory, je to úplne jedno. Áno, odohráva sa to počas vojny, ale tesáky tejto vojny sú tupé a cvakajú iba sporadicky. Napriek účasti Hrušínského iba priemer. (11.06.2020)

Rybárska poetika na mňa pôsobí len čiastočne. Že sú rybári tichí blázni sa potvrdzuje aj tu ako Menšíkova postava dokáže bez výčitiek takmer zamordovať svojho najmenšieho syna pre svoju záľubu v úhoroch. To bola určite najsilnejšia scéna filmu, keď som takmer nedýchal a mysľou spomaľoval prúd vody. Inak je príbehu vo filme trochu málo, je to akoby len úryvok zo Smrti krásnych srnců, chýbajú dôvody a závery viacerých filmových zvratov. Vojnová dráma je tiež len na pozadí rybárčenia a nemecká armáda vyzerá byť živá vďaka kaprom. Melancholický záver bez uzavretia príbehu bol pôsobivý. –––– Maminko podívej, tohle je koncert! –––– I stateční za chyby platí životem. (08.05.2014)