120 BPM

Hnus.... pokud bych byl v kanclu a nějací nakažení by po mne házeli krev, tak by nedožili rána!!! Nevím, zda natočení takového filmu mělo za cíl soucítění s nakaženými? U mne to naopak vytvořilo odpor.. Na film jsem se podíval jen protože byl v první TOP desítce filmů tohoto roku. Kdybych věděl, že se přes 2 hodiny jen kecá o AIDS, tak bych tuto sračku z daleka obešel. (19.08.2018)

120 BPM vcelku věrohodným způsobem přibližuje dění a poměry na počátku 90. let ve Francii, což byly nelehké časy, které se nesly v duchu protestů, vládní ignorance a všudypřítomného strachu z nelítostné nemoci. Zaprvé musím zmínit, že mě velice zaujaly herecké výkony Biscayarta a Valoise, kteří se svých rolí zhostili opravdu přesvědčivým způsobem - dokonce bych býval ocenil, když by byl jejich vztahu věnován větší prostor. Čímž se dostávám k příběhu, který z velké části sestává z diskuzí a hádek, což zní na jednu stranu lákavě, nicméně při tak dlouhé stopáži jde o divácky náročný kousek, u kterého je těžké udržet pozornost po celou dobu. Osobně mi též celkem vadil (na můj vkus) poněkud bizarně pojatý závěr, který mi tak trochu pokazil celkový dojem z filmu. (27.02.2020)

Film o politickém a osobním životě s AIDS, dokonale zachycený tep 90. let, totálně drtivá druhá polovina, závěr smích přes slzy, bouřlivé ovace, proto do Cannes člověk jezdí. Jdeme si počítat krvinky. Palčivá připomínka pozapomenuté (a stále aktuální) situace předminulé dekády, zároveň velmi bystrá reflexe vztahu aktivismu / intimity. Není to bez chyb, procedurál v první polovině se hodně opakuje, zabředává do nadměrných detailů, ale katarze to vykoupí bohatě. (27.05.2017)

snímek pro úzkou skupinu lidí.Viděla jsem po smrti Freda Mercury pořad z jeho života.Byly v něm záběry z jeho návštěvy nějakého gay klubu v Německu.Byla jsem zděšená znechucená a tvrdím že si velká většina takto zaměřených lidí může za své pozdější problémy sama.v tomto filmu je to obdobné a přepadávat školní třídy a rozdávat letáky a návody jak souložit náctiletým dětem...většinou je do toho marastu zatahují a přímo je vyhledávají ti starší ,zkušenější kteří by měli mít takzvaně rozuma ne je lákat na tenhle způsob sexu a ty letáky by měli mít nastudované.Na druhou stranu zde můžou potenciální zájemci v celé nahotě vidět jak ta lehkovážnost končí.Mnohdy.Ta imunita je oslabená a pak stačí obyčejná chřipka. (18.11.2018)

Film má přemrštěnou stopáž a myslel jsem, že éra filmů o AIDS už pominula. Ale BPM (znamená údery za minutu) je krásný film plný dramatu a humoru, lásky a politiky, argumentů a akce. Film zachytil velmi živě naléhavost a turbulence období, ve kterém epidemie AIDS řádila s plnou silou. Film říká, že život je láska, boj a radost být s druhými. Je to filosofická debata. Naděje v temných časech, balancování mezi životem a smrtí. Prázdná hudba a kouzelné taneční psychoscény odpovídá povrchnímu životu hrdinů. Scéna po hodině a padesáti minutách kdy jeden gay vymlaskne druhému umírajícímu na nemocničním lůžku penis mě trochu zaskočila, ale asi je to v téhle komunitě ve Francii běžné. Při sledování filmu 120 BPM si člověk uvědomí, že může soucítit s někým, s kým si myslel, že by dřív nikdy nesoucítil. Film proběhl našimi kiny a loni poměrně nečekaně zvítězil na festivalu v Cannes. Snímek je možná stejně důležitý, jako bylo drama Philadelphia o gayovi umírajícím na AIDS. Elektronickou hudbu, kterou poslouchali hrdinové už poslední dobou nemusím. (04.12.2019)