Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Mauri SuménHrají:
Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Vesa Vierikko, Reijo Taipale, Silu Seppälä, Outi Mäenpää, Marja Packalén, Richard Reitinger, Helka Viljanen (více)Obsahy(2)
Hrdinka toužící po lásce a osud, který nepřeje romantickým snům. V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? – Nejspíš v nějaké továrně. – A kdo je tam vyrábí? – Snad nějaké děvče. – A kam jde děvče po práci? – Možná domů. – Co na něj doma čeká? – Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo." (Česká televize)
(více)Recenze (104)
Klasické Kaurismakiho téma: člověk na dně společenského žebříčku ve své samotě a bezvýchodnosti s velice naivní nadějí, že se vše může změnit. Dialogy ze scénáře, které se vejdou na jednu stránku, depresivní prostředí pásové výrobny zápalek, depresivní a stereotypní život ve finském „slumu“ s absencí rodičovského citu, depresivní zpívané hudební vsuvky a vražedně skvělá Kati Outinen (Iris)! ()
Už úvodní montáž prakticky automatizované výroby sirek je fascinující. Následuje film bez dialogů (postavy spolu nekomunikují a když už promluví, tak nemluví spolu, ale na ostatní) u kterého by se střídavě dalo smát, plakat, a mnohdy obojí zároveň. Ale celé by to bylo "jen" velmi dobré, nebýt hodně překvapivého zvratu, který hlavní hrdince, do té doby jen zmítané rozmary druhých, dá sílu uchopit svůj osud do vlastních rukou. ()
Od samého začátku nenápadný, leč zajímavý snímek zachycující zásadní zlom v životě jednoho nenápadného asociála. Málomluvná dívka, pracující v továrně na sirky a čekající na svého prince na bílém koni, je charakterově velice na hraně diváckých sympatií - sice s ní soucítíme, ale na druhou stranu, do domu bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je však výtečně, minimalisticky zahrána, stejně jako valná většina ostatních postav, které však oproti ní nemají takřka žádný prostor. Z Tulitikkutehtaan tyttö čiší smutek, životní beznaděj a apatie, přičemž dlouhé pasáže beze slov dávají divákovi prostor k zamyšlení, čímž jeho emocionální zážitek ještě znásobují. Proto je celkem na místě opravdu krátká stopáž, která zároveň vyrovná velmi pomalé tempo vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, která dělá film poměrně náročným. Ale zároveň kvalitním, i když rozhodně ne pro každého. ()
Kaurismäkiho styl mám rád, takže mě už nemůže extra překvapit. Tentokrát to nebylo tak zábavné a do škatulky komedie bych to nedal - spíš sociální drama, kde se hlavní hrdinka snaží potrestat zhrzenou důvěru. Jako vždy však zpracované s nadhledem a vesměs souhlasím s odplatou a držel jsem jí od začátku prsty. A konečně už vím, jak se vyrábí sirky... ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Romantické dievča a všetci jej robia zle, vrátane rodičov. Ale keď sa nahnevá... Typický režisérov film, veľa slov netreba, dialógy sa vedú mlčky, prichytil som sa, ako si v duchu hovorím, čo by mali mlčky sediace postavy asi vravieť. Tiež som sa (aj bez slov) niečo dozvedel o výrobe zápaliek. Kati Outinen je tu úplne ideálna, stále viac mi sedí do postáv Akiho filmov, pretože vždy ide o zobrazenie tej ľudskej obyčajnosti, na ktorú sa ona hodí dokonale. –––– Nic mě nezajímá míň než tvoje city. ()
Galerie (20)
Photo © Future Film
Reklama