Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pinky Johnsonová je pohledná mladá černoška, která se však narodila se světlou kůží. Díky tomu ji na zdravotnické škole považovali za bělošku. Dokonce ani její milenec, lékař Thomas Adams, nemá o jejím původu tušení. Na naléhání babičky, která dívku na studiích finančně podporovala, zůstane Pinky načas v rodném jižanském městě a stane se osobní ošetřovatelkou zámožné staré bělošky, slečny Em. Obě se spolu sblíží a když Miss Em zemře, nečekaně odkáže Pinky veškerý svůj nemovitý majetek. Tím se však Pinky stane trnem v oku některým lidem, kteří se neštítí dívku dohnat až k soudu... Film věhlasného režiséra Elii Kazana vznikl podle románu Quality americké spisovatelky Cid Ricketts Sumnerové (1890-1970). Byl nominován na Oscary v kategoriích Nejlepší herečka v hlavní roli (Jeanne Crainová) a dvakrát v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli (Ethel Barrymoreová a Ethel Watersová). E. Barrymoreová byla pratetou současné hollywoodské hvězdy Drew Barrymoreové. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

majo25 

všechny recenze uživatele

S Pinky som mal od začiatku problém. Že sa biele dievča narodí do černošskej rodiny, to sa dá predstaviť, ale že by nemala žiadne černošské znaky, to už jednoducho nejde. Ak by malo dievča oboch rodičov černochov, muselo by mať aspoň nejaké rysy - napríklad tmavé kučeravé vlasy, alebo ploštený nos, alebo výrazné pery - tu však nemá nič z tohoto. Druhým nevieryhodným znakom je, že biele černošské dievča nemá ani žiadne černošské povahové črty - napr. temperamentnosť, grimasy alebo gestikuláciu. Nie je ani vysvelený jej pôvod, prečo je biela, napr. nejakým dávnejším belošským predkom. Ťažko povedať, či za to môže doba, kedy film vznikol, alebo samotní tvorcovia. Navzdory tomu, príbeh je dostatočne silný a podnetný. Cítiť z neho aj takú tú atmsoféru nadradenosti a pohŕdania, ktorá by dnes už natočiť vierohodne asi nešla. Výborne to korunuje súdny proces a následný rozchod s belošským partnerom, ktorými príbeh graduje. Možno iba starej prostorekej beloške, ktorá vrazí spoločenský klin, mohli dať viac priestoru ako len od polovice. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Složitý film na hodnocení. Na jedné straně Elia Kazan (popř. John Ford, který byl původní režisér filmu, ale po prvním týdnu natáčení byl vyhozen), silné téma rasismu a segregace v typicky studiovém filmu a na druhé straně fakt, že musíte uvěřit nejbělejší z bílých žen ve filmu, že je černoška (ona má být růžová, podle toho její jméno, ale i tak). Sociální téma je však příliš silné, aby se mu dalo vzdorovat a temná (černá) strana Ameriky dnů minulých se představuje v celé své kráse (až na ...). Právě díky předvedení skutečných poměrů mezi bílou a černou rasou ve Spojených státech se film stal terčem zákazů (Texas) a problémů s cenzurou (láska bílého k černé, i když ví, že je černá, bílý muž objímající a líbající černou ženu, jednání dvou bílých, když jim Pinky řekne, že je černá...). Kazan se naštěstí dostatečně vyhnul citovému vydírání, i když tam náznaky jsou. Konfrontace Pinky s tvrdě segregovaným světem je složitá, chvílemi zdlouhavá, ale i díky skvělým herečkám stojí za to. Film, který je silnější úmyslem(a tématem), než výsledkem, takže silné 3*. ()

Reklama

Narciska 

všechny recenze uživatele

Silné téma lidských předsudků ve filmu kvituji. Bohužel 40. léta ve filmu jsou mi znamením nudy a v tomto případě i obtížné uvěřitelnosti a nahlédnutí postav, jež jsou na mě příliš schématické. I Pinky. Místy protivná jak mraky a pak zas obětavá a oddaná. Je protivnost jen zástěrkou citlivé duše a snahy odpoutat se od prostředí, z něhož byla vykořeněna? Spočívá štěstí v přijetí osudu a boji za správnou věc? To říká Pinky? Možná dodateční dozvuky filmu. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Elia Kazan byl na slovo vzatý filmový profesionál a jeho filmy se vyznačují propracovanýmscénářem a pečlivou realizací počínaje castingem a konče filmovým střihem. V každém případě jde o nadprůměrné drama, pro jehož téma si Kazan coby společensky kritický tvůrce vybral rasovou nesnášenlivost na americkém jihu. V příběhu dívky, která musí své právo na dědictví po bělošce obhajovat v dramatickém procesu u soudu, sice poukázal na neutěšenou situaci, co se týče bělošského jednání s barevnou populací, ale film v rozporu s realitou je až příliš optimistický a výchovný. Do vítězství hnutí za občanská práva černochů bylo ještě hodně daleko, ve 40. letech se teprve tento problém dostával do hlubšího povědomí. V reálném životě by se Pinky patrně stala obětí Ku-klux-klanu a byla by vyštvaná ze svého domova. Tak daleko ale Kazan pochopitelně v mainstreamovém studiovém filmu zajít nemohl. Rozuzlení je tak v jeho filmu jednak poněkud nečekané (ovšem plně v souladu se studiovou tradicí happy endu), ale především vzhledem k průběhu soudního přelíčení násilné. Celkový dojem: 80 %. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Mladá Pinky Johnsonová se vrací ze studií do rodného městečka ke své babičce. Nutno dodat, že Pinky má bílou pleť, ale babička je černoška. Na studia své vnučce vydělávala léta praním pro místní smetánku. Hlavně jedna bohatá paní, taky černoška, si Pinky oblíbila. Obě se o ni staraly, když bylo Miss Em nejhůř. A ta na obě pak pamatovala ve své závěti. Jenže místní obyvatelé odmítají připustit, aby tak rozsáhlý majetek dědila barevná. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (5)

  • Film je adaptací románu Cida Rickettse Sumnera. (Zetwenka)
  • Film bol istú dobu zakázaný v americkom meste Marshall v Texase. Mestská rada mesta Marshall kvôli filmu znovuobnovila tzv. Cenzorskú radu, zloženú z piatich členov, ktorí neschválili premietanie filmu, ktorého uvedenie by mohlo byť "na ujmu najlepších záujmov občanov mesta Marshall". Konkrétnymi dôvodmi bolo, že a) film ukazuje lásku bieleho muža k černoške aj potom, ako sa dozvie, že je farebná, b) biely muž vo filme objíma a bozkáva černošku, c) dvaja belosi zaútočia na černošku potom, ako im povie, že je čierna. Napriek zákazu majiteľ kina film odpremietal. Zaujímavosťou bolo, že samotné kino malo segregované pravidlá vstupu - černosi mohli ísť len na balkón. Majiteľ kina bol po premietaní filmu obvinený z porušenia zákazu, odsúdený a potrestaný pokutou 200 dolárov. Odsúdený sa odvolal na Najvyšší súd USA. Ten napokon rozhodol v jeho prospech, pretože iný podobný rozsudok Najvyššieho súdu USA v tej dobe (1952) rozhodol, že prvý dodatok Ústavy USA vzťahuje aj na filmy. Prvý dodatok Ústavy USA zaručuje slobodu vyznania, tlače, prejavu, právo ľudu pokojne sa zhromažďovať a právo podávať štátnym orgánom žiadosti o nápravu krívd. (Radko)
  • Film se docela dobře promítal i v tradičních jižanských baštách. Ale v roce 1952 narazil v Texasu, kde ho chtěli zakázat. (Zetwenka)

Reklama

Reklama