Skleněný

Věčná škoda. Nebýt scenáristické nedůslednosti před samotným finále, mohla být tato trilogie opravdu jedinečná. Začátek a celkově první půlka je skvělá. Sice má pomalejší tempo (což je po přečtení velké části komentářů podle všeho problém), ale Vyvolený ani Rozpolcený mi v tomto ohledu nepřišli výrazně jiní. Vznikají tady logické konstrukce, které trilogii propojují a stojí na myšlenkách, které mě bavily objevovat. Herecky to navíc bezchybně táhne McAvoy i Willis. Po příchodu na psychiatrii člověka neustále (slušně řečeno) irituje ta přiblblá psycholožka, která evidentně pobrala všechnu moudrost světa. Nicméně její charakter je zcela uspokojivě vysvětlen v závěru, takže tady problém nemám. Samuel L. Jackson (Glass) do této doby nemá moc prostoru, který by mu dovolil excelovat. Když ale rozjede své plány, začne bohužel drhnout scénář - vyloženě hloupé osazenstvo léčebny, jeden problém s časovou posloupností a velká míra náhody, kdy se pár událostí stane jen proto, že je to potřeba. Nejhorší je, že tato pasáž se poměrně jednoduše (a hlavně elegantně) dala vyřešit za pomoci větší pečlivosti Shyamalana. Problém je, že v této chvíli se člověk buďto s notnou dávkou trpělivosti přenese přes problém a řekne si, že je to sice problém, ale bude ho akceptovat (aby si nezkazil zbytek filmu), nebo nad Skleněným zlomí hůl. A tady vznikne asi největší rozdíl ve vnímání jednotlivých diváků. Buďto patříte mezi druhou skupinu a film na vás dále bude působit jako situací za situací se kumulující "pičovina" (viz některé z komentářů), nebo to nepřehlédnete, ale budete předstírat, že to fungovalo. Nechci tím říct, že byste měli na tento kiks zapomenout. Jen ho ve vlastním zájmu na nějakou chvíli přehlédnete. Při tomto vnímání je konec dost dobrý. Nebýt toho úplně závěrečného twistu, mohlo se dokonce jednat o perfektní zakončení trilogie. A tohle si myslím rozhodne o tom, že Skleněný skončí v propadlišti dějin a modrých číslech... Nijak jim to nevyčítám, i když patřím k těm ostatním. Pokud se na věc podívám vyloženě racionálně, mají pravdu spíše oni. Jenže hodnocení je věc subjektivní, a já nemůžu s čistým svědomím dát méně než čtyři hvězdy. (16.01.2019)

Vyvolený bola pecka, Rozpoltený mi prišiel slabší, ale stále zaujímavý a Sklenený je niečo medzi jedným a druhým. Predovšetkým ma potešil návrat postav (dokonca aj Specer Treat Clak sa vrátil ako Dunnov syn), napojenie príbehu na vyvoleného (flashbacky) a príbeh, ktorý je zaujímavý, ale aj miestami trošku uťahaný. Prevažne sa film odohráva v liečebni, čo je skoro cela prostredná časť filmu, no niečo detektívnejšie (pátranie po Crumbovi) je zas v úvode, no a akčnejšie (finále) na konci. Shyamalan vždy vedel niečim šokovať, obzvlášť v závere (šiesty zmysel, osada) a aj keď tu až tak nešokuje, minimálne vie zaujať a predovšetkým ponuka film, ktorý všetky dieliky s predošlých dvoch filmov spája a zároveň aj uzatvára. 80% - 4* (07.03.2020)

Shyamalanův směšný pokus obléci si tričko s logem hudební kapely, otočit si čepici kšiltem dozadu, nonšalantně uchopit skateboard a pronést: "How do you do, fellow kids?" (Jsem extrémně rozčílená z toho, že si myslí, že takhle vypadají superhrdinové uzemnění neboli zasazení do reality. Reality. Bože, to je blbec.) (20.04.2019)

Stručně řečeno, SKLENĚNÝ v řadě ohledů pokračuje v tom, v čem před dvaceti lety začal VYVOLENÝ. Nabízí se reinterpretace komiksových mýtů v souvislostech norem skutečného světa, která je na jedné straně stylisticky excentrická a na druhé strasně nepřináší očekávaná vyústění a potěšení, ba naopak staví na zklamávání a dekonstrukci. Tato zklamání jsou o to palčivější, že nejde o zklamání čtenářů komiksových sešitů jako v roce 2000, nýbrž o zklamání filmových diváků, kteří již mají superhrdinská schémata dokonale zažitá, aniž by kdy museli nějaký komiksový sešit otevřít. K filmu SKLENĚNÝ jsem se s bezmála ročním odstupem rozsáhleji rozepsal v poslední části své cinefilní bilance za uplynulým rokem. Dobře rozumím tomu, proč SKLENĚNÝ tolik lidí naštval, ale jsem M. Night Shyamalanovi hluboce vděčen za to, že měl tu odvahu (či si zachoval stabilní míru narcistní zaslepenosti), aby jej v této podobě realizoval, notabene v roce premiéry AVENGERS: ENDGAME. :) (01.01.2020)

Kým Unbreakable bol komiksová dráma/thriller a Split psychologický horor, Glass je postmoderný komediálny komiks. Dokonca aj postava Jamesa McAvoya, ktorá mala byť v Split desivá, je tu skôr komediálnym prvkom. Nečudujem sa preto, že mnohí diváci ostali z tohto žánrového posunu rozčarovaní. Glass vyzerá úplne, akoby ho Shyamalan nakrútil hneď po Lady in the Water. Aj tu sa totižto pohybuje na tenkej hrane medzi komédiou a (komiksovou) fatálnosťou a to všetko dopĺňa o žánrovú meta-vrstvu. Glass je jeden z tých filmov, kde divák očakáva, čo sa stane, chce, aby sa to stalo a keď sa to stane, má na tvári široký úsmev. A po dlhšej dobe Shyamalan opäť (v menšej miere) predvádza aj svoj vizuálny talent (scéna snímaná spod mláky!). (27.01.2019)