Teheránská tabu

Mozaikovité vyprávění se skládá až příliš pomalu, takže výsledná katarze pro mě nebyla tak silná, přestože se snímek v průběhu rozjede. Během toho se představí několik postav, které se ničím neodlišují a snaží se co nejlépe žít svůj vlastní život. Sice se dopouštějí chyb, ale je to především režim, kvůli kterému se jim nedýchá svobodně. Některá kritika (postavení žen, sexualita) je proti němu namířena přímo a otevřeně, ale objevuje se proti němu také plno skrytých podtextů a scén, které ukazují komplikovanost a rozsáhlost situace, což filmu dodává hloubku. A rotoskopie pro mě byla spíš ozvláštněním, než že by mě vyloženě v táhla. 3,5* (Brno, kino Scala) (28.06.2018)

Nechápu, proč jsem zhlédnutí tohohle filmu tak dlouho odkládal. On teda těm, kteří už o Íránu ví něco víc, nic nového neřekne (až teda možná na ten mírně překvapivý přehnaný důraz na byrokracii u nich), ale nemám s tím absolutně žádný problém, když to tak mistrně pracuje s postavami a se všemi nastolenými tématy. Takhle poctivá filmařská a scénáristická práce se v současnosti jen tak nevidí, takže si vážím každého takhle povedeného filmu a o to víc i každého, který to umí dostatečně silně a bez jakéhokoli patosu podat. I přes trochu zvláštní animaci (kterou jsem asi od Sním či bdím už neviděl) mě to naprosto uhranulo už od samého začátku a spolu s hlavními postavami jsem si tak hmatatelně prošel jejich depresivními a složitými životy v současném Íránu, kde se lidská svoboda omezuje opravdu pořádně. A i když tohle (z naprosto pochopitelných důvodů) nevzniklo přímo v Íránu, tak je vidět, že režisér skutečně je z Íránu, těm problémům plně rozumí a hlavně se v něm dá najít i styl íránské kinematografie, ve smyslu toho, že to vypráví o tom samém jako spousta dalších íránských filmů, ale opět naprosto jiným způsobem než všechny ostatní. Za mě tedy naprostá spokojenost, až jsem tomu musel v závěru doma lehce zatleskat :-) Slabých 5* (12.03.2023)

Tak především: perská aristokracie má ve zhýralosti tradici, sahající až do předislámských časů. Jeden diplomat mi vyprávěl, jak na recepcích, chráněni diplomatickou imunitou ambasád, se Íránci vždy hbitě zmrskali a šukali jak králíci. Za šáha. --- Od té doby íránská společnost hodně vyspěla, i přes represivní režim. Manýry aristokracie se rozšířily hlavně ve městech. Milióny Íránců jsou vábeny západní antikulturou - pop-music, alkoholem, drogami, promiskuitou, prostitucí... Zakázané ovoce chutná a oni nezřídka nenalézají únosné meze. Popravy nepomáhají. Korupce a pokrytectví je všude, jsme v Orientě! --- Írán je kotel, kde je smícháno mnoho nebezpečných substancí a překotně se vyvíjí. Historická zkušenost říká jasně, že za takové situace nemá konsensuální demokracie mnoho šancí. Pokud by to nebyli ajatoláhové, vládl by nějaký Saddám, Pinochet nebo šáh (ten byl nejmírnější). --- V tomto filmu sledujeme příběhy tří žen, které překračují sexuální (i jiné) normy. V Íránu zákonné, jinde pouze etické. Nechtěl bych být partnerem žádné z nich, i když nejsem muslim. Všechny hrají falešnou hru. --- Autor filmu to zřejmě pojal jako kritiku režimu. Je to pořád stejná písnička: za to, že jsem hovado, můžou jiní, ne já. To je ale ohavná, zhoubná lež. První s ní přišel Marx. Já jsem zažil komunismus, který mi byl bytostně odporný. Volil jsem emigraci, ale trvalo to roky, než se mi podařilo utéct. Musel jsem snad kvůli tomu mezitím dělat dealera nebo veksláka? Oženit se a podvádět svoji ženu (která podvádí mě)? Fetovat, chlastat a šukat bez zábran? Nebo dokonce kolaborovat? Samozřejmě nikoli. Ten režim mi opravdu ublížil, protože mi bránil žít, jak jsem stvořený. Ale nepřinutil mě, abych žil amorálně. Jen ať se žádná kurva nevymlouvá na režim! (25.11.2019)

Svírá se mi žaludek z uvědomění, že o jednotlivcích, kteří zažívají takové formy dusivé a tragické nespravedlnosti a nerovnosti, lze každý den po celém světě sepsat desítky a stovky tisíc podobných a bohužel i mnohem horších svědectví. A děsí mě tendence takové strukturální problémy bagatelizovat nebo je pod tíhou zkušenosti rezignovaně vnímat jako nepřekonatelnou součást každodenního života. Někdy bych chtěl, aby existoval bůh. (13.07.2019)

Hrozně silný film, který stojí na výborně napsaných příbězích jednotlivých postav a na rotoskopické animaci, která dovoluje nic moc hercům působit skvěle a nerušivě a sama o sobě tvoří atmosféru, při které jsem si jako divák nebyl jistý, jestli mají být víc zašpiněné vedlejší uličky Teheránu, nebo postavy, které se v nich pohybují. Hrozně moc potěší, že většina postav projde zajímavým dramatickým obloukem a všechno do sebe hrozně fajn zapadne, což podporuje neokoukané prostředí Teheránu. Sama o sobě je unikátní atmosféra životního prostoru, kde se "obyčejný člověk" může cítit docela dobře, ale zároveň se v něm kriminalizují věci, které jsou až bolestně normální. Skvělej film. Howgh. (16.08.2018)