Made in Abyss

Tady asi není moc o čem diskutovat, protože tahle druhá série Made in Abyss je prostě jeden obrovský zážitek. Viděl jsem tu sice spoustu věcí, které bych za normálních okolností asi vidět nechtěl, záběry, z kterých mě mrazilo v zádech a bylo mi někdy až lehce fyzicky nevolno, a přesto to všechno dávalo smysl, působilo neskutečně intenzivně a já si to zvráceně užíval. Nevěřil bych, že si budu jednou týdně připadat jak vášnivý masochista po návštěvě BDSM salonu a že i po takových věcech budu mít na tváři spokojený úsměv, jak moc dobré to vlastně celé bylo. Seriál dokáže zkrátka diváka doslova psychicky týrat, ale zároveň to zaobalit do tak silného, emotivního, logického a chytrého příběhu, že si budete přát, aby nepřestával. Akihito Cukuši bude asi hodně komplikovaná osobnost, spisovatel s obrovskou fantazií a talentem pro opravdu hluboké a promyšlené příběhy s víc jak jedním poselstvím, zároveň jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že tenhle chlapík bude mít pár závažných osobních problémů. V hlavě jsem si při některých scénách doslova představoval Akihita jako malého školáka, co z duše nenávidí všechny své spolužáky a vůbec děti obecně a v pokojíku s šílenou vervou večer co večer cupuje všechny svoje roztomilé plyšáky na kousíčky a dává jim jména lidí ze svého okolí a tenhle kluk pak dospěl a začal psát fantasy… Made in Abyss nejen že umí všechny silné a gore scény bez obalu a cenzury prodat (takže tam nejsou jen pro efekt), ale dokáže je stavět do kontrastu s momenty naprosto nádhernými, které právě díky tomu ještě více vyniknou, a tak je to často doslova kolotoč emocí, kdy se u vás během jednoho dílu může vystřídat například děsivé mrazení s upřímným a hřejivým úsměvem a skončíte třeba naprosto dojatí. Tím chci říct, že rozhodně nehrozí, že byste seriálem bez zájmu jen propluli anebo se třeba nudili. A aby toho nebylo málo, tak celý ten komplexní příběh je stále zasazený do nádherných a prokreslených kulis, po place se prohání stvoření těch nejrůznějších tvarů a velikostí, zkrátka i tohle je fantasy ve své nejlepší formě, kdy vidíte místa, jaká by vám normální svět nepřinesl a stvoření o kterých se vám ani nesnilo. Pokud milujete neobvyklé věci, pak musíte milovat i fantasy, a především tuhle fantasy. Ano, nabízí se tu jedna menší výtka, že tentokrát toho z té propasti vlastně až tak moc nevidíme, většinu času se plácáme na jednom stejném místě, ale co mi chybělo na nových kouzelných lokacích, pro mě doháněl seriál všemi těmi zdejšími roztodivnými obyvateli a jejich příběhy. A pozadu nezůstává ani hudba. Kevin Penkin se nechal slyšet, že je na práci na téhle sérii vážně hrdý a má z ní dojem, že je to zatím jeho nejlepší dílo a já za sebe potvrzuji, že má pravdu. Především v posledních dvou dílech je hudba doslova na filmové úrovni, Kevin umí používat sbor, orchestr, vokály – prostě dokáže vystavět impozantní hudbu, která přidává na intenzitě i emocích u jednotlivých scén. Druhá sezóna Made in Abyss pro mě byla tedy jako celek naprosto úžasným zážitkem, pořád je skvělou ukázkou, jak má vypadat fantasy, dobrodružství, ale i slušné drama a důkazem, že kontrast mezi krásou a odpudivostí může vytvářet opravdu silné momenty. Zároveň je to i ukázka velmi dobrého psaní, všechno tu má hlavu a patu, obě dvě dějové linky se krásně proplétají a doplňují, plus mají i spoustu morálních dilemat, nad kterými se dá zamyslet, jako třeba čeho všeho jsme schopní pro přežití, co všechno může mít pro člověka hodnotu… Pokud jste dočetli až sem, pak je vám asi jasné, jaké hodnocení se chystám dát, tady prostě není moc o čem diskutovat - 10/10. (28.09.2022) (méně) (více)