Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ústřední hrdinkou filmu „Frona" je mladá žena, která se z touhy po lepším životě vdala na grunt. Později však hledá cestu, jak se ze zajetí majetku vysvobodit. Grunt poznamenal Floriše i jeho otce nenávistí k lidem. Proto intrikují proti družstvu, proto se nenávidí navzájem, proto nakonec Floriš vraždi svého otce. Ve zběsilé nenávisti neváhá sáhnout na život ani Froně. Intriky Zobačů i jejich krutá nenávist jsou však posléze smeteny čerstvým větrem nového života. Také Frona najde svoji svobodu a kráčí po boku svého milého Jury vstříc šťastné budoucnosti. Film byl na VIII. MFF vyznamenán Cenou boje za nového člověka. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (18)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Ach ta léta padesátá... Pluhy v traktor překovati - jím pak meze rozorati... ;-) Hm, tohle >odružstevněle sedlácké< drama bohužel poplatné době a ideologickým socrealistickým šablonám je až běda, naštěstí však alespoň (snad že by?) osobnost režiséra Krejčíka způsobila, že nejde o vyloženě jen stupidní prvoplánovou budovatelskou agitku, jakých v té době nasekáno bylo jak na znárodněném běžícím pásu... I tak však v průběhu filmu ono pověstné dělení na ty naše dobré družstevníky versus třídní nepřátele sedláky stále více nabývá na síle a vyvrcholení s vítězi vedeným meze rozorávajícím traktorem s vlajícím rudým praporem překračuje už všechny meze dobrého vkusu. Nakonec zase jednou hodní družstevníci - ti strůjci pokroku a šťastných nových zítřků zvítězí nad chamtivými zlými >šelmamy< sedláky, zpátečníky a rozvraceči, schopnými pro grunt a majetek i spáchat otcovraždu, že... A tak snad zajímavý je tenhle film nejvíc tím, že v něm jako herečka debutovala Hana Hegerová, krásná bytost, dáma, šansonierka a umělkyně par excellence... ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Tento snímek působí úžasně esteticky, místy je navozena téměř horrorová atmosféra. Ale není to moc platné, protože co se příběhu týče, cesta k předem jasnému konci je celkem nudná a postavy jsou zoufale nezajímavé. I když Hana Hegerová přecejen lecčemus prospěje svou tajemnou vizáží a její filmový manžel má taky světlé chvilky. Jejich střety mi silně připomínaly vesnické prózy a dramata 19. století. To je s tematikou kolektivizace pro mě vražedná kombinace. Ale vždycky se vyplatí vidět tu dnes už těžko představitelnou "pruhovanou" krajinu před rozoráním mezí, obzvlášť v tomto filmu, který má skutečně pěknou kameru. ()

Reklama

ripo

všechny recenze uživatele

Film „Frona" režiséra Jiřího Krejčíka, laureáta státní ceny, který byl uveden na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde získal jednu z čestných cen, patří nesporně mezi zdařilá díla. Jeho autoři se soustředili k prohloubení psychologické kresby a posílení konfliktů, jež z tohoho filmu vytvářejí silné drama lásky a nenávisti, navazující formou svého zpracování na tradici českého vesnického dramatu. Toto filmové drama vyrůstá ovšem z půdy dneška, hovoří o dnešních lidech, o jejich problémech, o boji za novou socialistickou vesnici. — Scénář, i když není prost některých dílčích nedostatků, zejména v psychologické kresbě, patří svou bohatou dramatičností, stálým vzruchem a střetnutím mezi nejlepší díla tohoto druhu, která u nás sloužila jako předloha k filmovému dílu. — „Frona" je již pátým celovečerním filmem režiséra Krejčíka, který osobitým režijním rukopisem, který se vyznačuje kromě suverénní techniky v rozzáběrování scény, v ovládání tempa a všech filmových prostředků k dosažení maximálního vyznění díla, především neobvyklým smyslem pro práci s hercem. — Režisér měl také neobvykle šťastnou ruku při určování obsazení jednotlivých rolí. Řadu postav svěřil slovenským hercům, pro něž mluvila příbuznost řeči i živelného temperamentu, pro další role pak vybral vynikající herce českých divadel, takže „Frona" se opravdu může pochlubit souborem znamenitých představitelů. — Velkým pomocníkem režiséra byl kameraman Vladimír Novotný, který dosáhl na mnoha místech skutečné realistické barevnosti obrazu, odpovídající dokonale vnitřní atmosféře předepsané scénářem. Také ostatní složky filmu, ať již to byly stavby, kostýmy, střih a zejména hudba, znamenají neobvyklou výši úrovně našich filmových pracovníků. Filmový přehled 43/1954 ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Na to že jde o agitku to žádná velká katastrofa není. Krejčík je pan režisér a banální a mnohdy i směšný příběh dokázal natočit v některých scénách opravdu působivě, skoro bych mu nehádal dobu vzniku. Dojem však samozřejmě snižuje politická angažovanost, podivný námět a nářečí, které ve filmech opravdu nemusím. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nehorázná propaganda aneb Jak rozorat meze. 1) Na svižně natočený, řemeslně kvalitní (kamera, režie) snímek se dá s uspokojením koukat i dnes. Používané nářečí mně, Pražákovi, přijde roztomilé a herecké obsazení je výtečné._____ 2) Ano, film je nehoráznou propagandou. Po rozorání mezí na polích je třeba rozorat meze v hlavách a srdcích lidí. Ale ve spojení se stylizací do vesnického dramatu bratří Mrštíků a s ohledem na řemeslnou úroveň získá divák zážitky vskutku nečekané._____ 3) Zaujala mě 23letá Hana Čelková (po matce) alias Carmen Farkašová (po otci), která ve své filmové prvotině (Frona) ještě nezpívala ani se nejmenovala Hegerová._____ 32letý Július Pántik (Floriš Zobač, syn) byl nejen pěkný chlap, ale i majitel pěkného hlasu (Tydlidom, tydlidom, ženu prodám židom)._____ 4) Zajímavý koment: monolog (odpad). ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • Jiří Krejčík obsadil Hanu Hegerovou do role Frony poté, co ji náhodou potkal na ulici. Oslovil ji, ačkoliv ani netušil, že se jedná o studentku herectví. ,,Zastavil mě na ulici a řekl, že by ho zajímalo, jak vypadám na plátně," vzpomíná herečka. (Zdroj: kniha Hana Hegerová - str. 34, autor Miroslav Graclík). (Willy Kufalt)

Reklama

Reklama