Ves v pohraničí

Rozhodne zaujimavy ceskoslovensky film zo 40. rokov minuleho storocia. Trochu zamrzi ta nasiaknutost propagandou ako Nemci su permanentne na strane spatnej /v reali aj boli v Druhej Svetovej Vojne - ale asi nie vsetci/ a Cesi su na strane dobra. No nic, dobre je vykreslena problematika opustenych sudet a odhalenie protivnika. No a samozrejme tu hral najuniverzalnejsi herec ceskoslovenskej kinematografie, a to konkretne Rudolf Hrusinsky. 70 % (04.06.2016)

Komerčnímu úspěchu Vsi v pohraničí se nelze podivovat, vždyť popularity "hraničního easternu" o tři roky později využil i Václav Řezáč a svým Nástupem stvořil spolehlivý socrealistický best-seller. Ves v pohraničí je oproti akčnímu a ideologicky vyhrocenému dílu Řezáčovu, kde čeští osadníci vedou zákopovou válku s Němci, až příliš poklidnou a uspávající záležitostí se slabým záporákem. Dominuje poselství kolektivity (jakési prvobytně pospolné socialistické společnosti), lehká kritika byrokratů a vyklidněná ideologická stránka, tolik typická pro umělecká díla vytvořená před Únorem / těsně po Únoru. Úvod filmu je přitom více než slibný, příchod do opuštěného a emblematikou nacismu prodchnutého Severova má zvláštní atmosféru strachu a neznáma, nicméně ta se časem vytratí a zbyde špatně vystavěná drť schůzí a polních prací. Herecká složka Krejčíkova filmu funguje spolehlivě, aby také ne, když je soupiska plná stávajících i budoucích hereckých hvězd. Za vypíchnutí stojí zpátečnický tramp Karla Effy, který svým prkenným výrazovým herectvím zabíjí... Ves v pohraničí bohužel nedisponuje napětím hraničních oblastí, které později posloužily socrealistickému umění jako prostor akce a detektivních eskapád. Ves v pohraničí je pouhá průměrně natočená selanka se slabou stopou socialistické ideologie a bohužel i slabou stopou dramatu. (15.12.2006)

Režijně zvládnutá černobílá pohádka o tom, kterak hodní a pracovití Češi osídlili od zlých Němců vvysídlené území, zloduchy mezi sebou odhalili a statečně se s nimi vypořádali. I ti holubi, co dědovi ulítli se nakonec vrátili ... Přímo úkázkový film složený z filmových klišé. Rozdělení úloh - pověrčivá maminka, uvědomnělý tatínek, moudrý dědeček, čestný synek, líní trempové (zřejmně ovlivnění západními imperialisty), pytláci záškodníci a zloduch nevětší, jež je po zásluze potrestán. Film stojí a padá na scénáři. Tady tedy spíše padnul ... (12.07.2017)

Tak alespoň pro mě je tohle film, který sice né datem vzniku, ale dějem uzavírá neskutečně bohatou československou válečnou kinematografii. Děj, který nám ukáže skutečně závěrečné události v československém pohraničí. Opět velká řádka lidských povah a osudů, kteří se vypořádávají s nastalou situací. Je potřeba znovu osídlit ves, rozjet hospodářství a dobré sousedské vztahy. Obec Severov nás přivítá do léta 1945. Léto, které bylo bezpochyby jednoho z nejkrásnějších v lidských dějinách (i když jak pro koho) pro lidi poznamenané válkou určitě. Prostě to muselo být neuvěřitelné uvolnění od událostí, která se odehrávali předtím. A proto oslav tyto dny tím, že prožiješ osudy severováků. Effa je tady vážně hodně krutej. (15.05.2012)

Ve filmu Ves v pohraničí se odráží dobový vztah k odsunu Němců i k tomu, co následovalo - zabírání statků. Z toho pohledu je potřeba brát film s rezervou, na druhou stranu to tak nějak lidé opravdu vnímali - proto je film celkem zajímavý i jako dokument doby, ve které vznikl. Film je formálně ještě trochu předválečný (žádná předzvěst Nové vlny), ale charakteristika jednotlivých postav - jejich přelétavost, schopnost měnit názory a ubližovat ostatním lidem - je překvapivě vyrovnaná a Čechům úplně nestraní. Tohle vykreslení české mentality je zajímavé i z dnešního pohledu. O rok později už diváci koukali na dokument "Není stále zamračeno" od Jasného a Kachyni, a to už je trochu jiné propagandistické kafe. Tam už dělníci nechybují. Je opravdu k nevíře, jak se ze dne na den může změnit společnost a oficiální pravda. (20.01.2022)