Režie:
Jiří VejdělekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Eliška Balzerová, Tatiana Dyková, Martin Myšička, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Vilma Cibulková, Eva Holubová, Hana Maciuchová, Ivana Uhlířová (více)Obsahy(1)
Kostýmní výtvarnice Eva (Eliška Balzerová) nečekaně ovdověla. Ludvík se jí ani nestačil svěřit s tím, že kromě jejich dcery Terezy (Tatiana Vilhelmová), má ještě stejně starého nemanželského syna. To alespoň naznačuje pečlivě ukrytá a náhodně objevená dětská kresba. Eva je rozhodnutá nečekané odhalení velkoryse ignorovat, ale Tereza, které se vlastní život sype pod rukama, se k přízraku nevlastního bratra upne. Společně s matkou se vydávají Ludvíkovým veteránem volha GAZ 21 po stopách jeho bývalých milenek (Vilma Cibulková, Eva Holubová, Hana Maciuchová) a přátel (Boleslav Polívka, Emília Vášáryová), aby o tajemství zjistily víc... (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (366)
dalo by se řící,že tohle je typická Vejdělkovina....není to ani komedie,ani regulérní drama,není to ani vyložená blbost,ale ani žádný skvost který by člověk musel vidět opakovaně.Tátova volha se pozvolna rozjíždí,aby se pak překlopila v koukatelnou oddechovku se střídáním nálad.Škoda,že konec (alespoň pro mě) vyšuměl do ztracena...50% ()
Jo, tohle se Vejdělkovi fakt nepovedlo. Nudná záležitost, u které se nemůžete smát, ale není to ani drama, u kterého byste si vychutnávali filmařinu. Vilhelmka tradičně špatná, ostatní trochu podle škatulky (Holubová, Polívka, Cibulková). Potěšila Maciuchová. Letní kino na Masarykově náměstí, Letní filmová škola Uherské Hradiště ()
Jiří Vejdělek vzal dvě herečky, posadil je do auta, a předpokládal, že to stačí na film. Natočil tak jedno z nejnudnějších road-movie vůbec, což by si nakonec nezasloužilo ani auto vyrobené v SSSR. Tři hlavní herci se chvílemi úspěšně snaží zakrývat, že tu není co hrát, přehlídka hereckých hvězd ve vedlejších rolích to má jednodušší, ale jejich figurky jsou vlastně všechny snadno zapomenutelné. Ani komedie, ani drama, jen hodina a půl pěkných obrázků. ()
Tátova volha je zejména o mezilidských vztazích (rodinných i partnerských) a vyrovnávání se s kolami osudu (těžká nemoc a tajemství z minulosti). Film působí vcelku nenáročně a oddychově - tragická, ale i komická rovina se drží na uzdě, což je v obou případech poněkud škoda, jelikož se z toho dalo rozhodně vytřískat více. Avšak herecký ansámbl byl skvěle zvolený - nejvíce mě zaujaly linie s Holubovou a Polívkou. Rovněž musím filmu uznat plusový bod za jistou nedořečenost v závěru. Snímek, který neurazí, ale ani neohromí, přičemž u něj nejvíce zamrzí onen nevyužitý potenciál, když vezme člověk v potaz námět a obsazení. ()
Trochu méně jednoznačný Vejdělek (klad), plagiát Zlomených květin (zápor) a celkově méně kontroverzní (méně šukání), než byste u pana režiséra čekali. Ovšem taky klasické atributy se najdou - smrt, nemoc, návštěvy u milenek jsou (logicky) krátké a téměř nikdo se nediví, že druhého vidí po dvaceti letech a všichni se spolu v pohodě baví. 50%. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (11)
- Ve snímku nechávají jeho autoři zaznít dvě klasické skladby. Jednak jde o „Poem“ Zdeňka Fibicha a dále úvodní známou část z pomalé věty klavírního koncertu W. A. Mozarta „d moll, KV 466“. (HonzaBez)
- „Tátova volha je vlastně taková cesta po ženském osudu. Emotivní střídá komické, dramatické se často mění v úsměvné a naopak. Podobně jako kdysi ve Václavovi (2007), i tady rozhýbávají děj vypjaté rodinné vztahy a mně stejně jako tentokrát lákala možnost silným příběhem oslovit diváky a dát šanci velkým hereckým osobnostem, aby zazářili při ztvárnění skvěle napsaných charakterů,“ řekl režisér a scenárista filmu Jiří Vejdělek. (SONY_)
- Když se před odjezdem na cestu loučí Tereza (Tatiana Vilhelmová) se svým partnerem, má v jednom záběru vidět na pravém rameni ramínko halenky. V dalším záběru už ramínko vidět není, aby v následujícím vidět opět bylo. (mkali)
Reklama