Spalující touha

Do noci situovaný příběh jednoho neobyčejného manželství. Trio Kubrick-Kidman-Cruise se hledalo, až se našlo. Sice na poslední chvíli, ale ano :) Ke komentáři Pacco dodám jen, že v Tomovi tu a tam problesklo kouzlo Lestata, tedy jeho herecké maximum. A mám inspiraci k tomu, jak si oblékat podprdu jako Nicole - je přece tolik způsobů a Kubrick byl zřejmě ten poslední, kdo jí do toho kecal. V případně vážnější reflexe bych se pozastavila ještě nad domem plným masek, ale to už by bylo přes míru zdejšího plácku. (27.03.2010)

Na rozdíl od zbytku filmografie je poslední Kubrickův snímek přijímán rozporuplně. Pozoruhodně často se střídají pětihvězdičková nadšená hodnocení plná superlativů s dvouhvězdičkovými, kde převládá rozladěnost ze sexuální otevřenosti snímku a znechucení z vulgarizace tématu partnerských vztahů. Nepřidám se k žádné ze stran sporu. Pravdou je, že na mě Spalující touha zapůsobila o poznání méně než ostatní Kubrickova dramata. Ne, že by ve mě jeho výlet do světa chtíče nevyvolával žádné pocity a otázky, po hříchu ale na jiných místech a jiného druhu, než režisér zamýšlel. Nudící se zelená vdova (dnes už notně obehraná záležitost) Nicole Kidman ve mě nevzbuzuje hříšné touhy. Její krása je odtažitou krásou modelky z přehlídkového mola, nikoliv smyslné ženy vzbuzující hříšné myšlenky. Krása a erotická přitažlivost spolu souvisí méně, než se obecně soudí. Flirtování Alice se stárnoucím seladonem na párty nevyznívá eroticky, ale trapně lascivně. Vztah Alice a Billa není ovládán sexuálními fantaziemi, naopak je to studie partnerského odcizení. Kubrick by se touze, vášni a rozkoši měl učit od Polanského. K chtíči patří živočišnost, k erotice hra. Jenže hra, do níž Bill bezděčně vstoupí, vypadá po třech sexuálních revolucích prapodivně, přepjatě a překonstruovaně. Nerozumím ani tomu, jak si Bill ztotožnil maskovanou krásku z párty s mrtvou v márnici, a nerozumím ani spoustě dalšímu. Jestli ve mě ale něco Kubrickův snímek vyvolal, pak zájem o předlohu Arthura Schnitzlera. Po jejím přečtení budu moudřejší. Za mě 65 % celkového dojmu s tím, že hodnocení napomáhá tradiční schopnost Kubricka pracovat s obrazem a dokonale zvládat řemeslnou stránku díla. (31.12.2021)

Mistrovské dílo velmistra Kubricka, které pouze potvrdilo, že Kubrick je zkrátka puntičkář a na filmu tohle nejde přehlídnout. Je až neuvěřitelné, že to co u jiných filmařů jsme schopni považovat za dokonalost, tak mistr Kubrick tohle celé dokáže povýšit na ještě vyšší úroveň. Jeho filmy jsou dokonalé pokud se jedná o hudbu, atmosféru, herecké výkony, výtvarnou stránku, výstavbu dialogů, příběhu atd. 85% (30.11.2008)

Báječné mistrovo sbohem světu filmu i světu jako takovému... Co vlastně zanechává jako testament? Vzrušující, erozitující a tajemně dráždivou esej, podobenství nenápadné krize vztahu dvou lidí, které na moment odcizí jeden sen, jeden pocit. Fascinující duet Toma Cruise a Nicol Kidman je především ve znamení vizuální převahy toho prvního, ale větší přesvědčivosti té druhé. Doktor William Hartford, ve své podstatě šťastný, spokojený a sebevědomý muž, se jednoho krásného večera dozví od své řádně zhulákané ženy o jednom neuskutečněném milostném dobrodružství a tento příběh, spíše nenaplněný sen, mu dá impulz k neskutečné a nadreálné pouti za pokušením, za utišením rozbolavělého mužského ega. Při této pouti pomalu přestává být sám sebou a stává se člověkem, který nosí masku... a obklopen rozkoší, perverzí a všudypřítomným pokušením se nakonec zaplétá do zvláštní hry, která je plná nebezpečí a neznámých. A ani maska ho nedokáže ochránit před neodvratným. Kubrick je znepokojivý a sugestivní jako vždy, atmosféra předvánočního New Yorku dodává jeho filmu gejzíry křiklavých barev, překrásná ženská nahota dráždivost a příběh obrovskou vnitřní sílu. Každý záběr je rozkoší. Smyslnou, strhující. Herecké výkony... fantastické. Hudba – minimalistická, padnoucí. Mistrovské podobenství s jednou jedinou pointou... šoustáním. Skutečnost. Sen. Rozjitřené vnímání. Hluboké snění. Oči doširoka zavřené. (26.10.2004)

// Nebyl jsem si moc jistý, co od filmu přesně čekat ale i tak jsem se do něj pustil no a musím říct, že mistr se opět trefil do mého vkusu. Možná to přišlo jen mě, ale být snímek černobílý a hrát v něm James Stewart tvrdil bych, že to natáčel sám Hitchcock, protože tou atmosférou mi ho to nesmírně připomínalo. Zbytek ale ryze Kubrickovský a to finální poselství mě jenom utvrdilo, že se jedná o další vynikajicí dílo zasloužilého génia. R.I.P. Stanley Kubrick (21.11.2011)