Dersu Uzala
デルス・ウザーラ
Dersu Uzala
Dersu Uzala
Obsahy(2)
Sovietsko-japonská koprodukcia Dersu Uzala bola nakrútená v autentických sibírskych exteriéroch podľa predlohy ruského cestovateľa Vladimíra Arsenieva (Stopár Dersu Uzala, V lesoch ussurijského kraja). Keď v roku 1902 Arseniev ako vojenský prieskumník viedol expedíciu do neprebádaných miest sibírskej tajgy, pripojil sa k výprave domorodý lovec menom Dersu Uzala. Nevzdelaný stopár si postupne všetkých získava svojou múdrosťou, obetavosťou a láskou k prírode. Medzi Arsenievom a Dersuom vzniká postupne hlboké priateľstvo, ktoré ešte upevnia mnohé prežité nebezpečenstvá, pri ktorých Dersu zachráni Rusovi život. Ich cesty sa opäť pretnú po rokoch, keď Arseniev vedie väčšiu výpravu. Dersu však už stráca zrak a tým i schopnosť sa v tajge uživiť. Arseniev sa rozhodne, že mu pomôže a pozýva ho k sebe domov... (RTVS)
(více)Recenze (250)
Všichni chceme, aby se nám to líbilo, protože sibiřská příroda je tak krásná, a ten divoch tak romantický. Jenže to má být především film o přátelství dvou mužů. A kolik vlastně film ukázal z toho, jak se toto přátelství rozvinulo (z původně obchodního vztahu) a čím žilo? Někdo řekne, že dialogy jsou úsporné, ale mně se zdá, že jsou až schematické, banální, slabé. Uzala je vylíčen tak trochu jako Vinnetou - ušlechtilý divoch, kdo by ho nemiloval. Jenže kolik je v tom sentimentality a kolik skutečně lidského citu? Ne dost, obávám se. Ne dost, abych film označil za velkolepou oslavu přátelství. Spíš jenom ta Sibiř, jaká už nikdy nebude, ach! --- Mimochodem, dočkáme se někdy módní vlny, kdy někdo ruské osídlení Sibiře nazve "genocidou"? Zajímá se někdo o to, kolik národů a nárůdků v tom procesu nenávratně zmizelo? ()
Dojemný příběh o nezlomném přátelství ruského vojáka a asijského lovce. Závěr bych si představoval dramatičtější, ale i tak donutí film k zamyšlení nad podstatou přírody a jejím vztahem k člověku. ()
10/10 Nádherný příběh ze začátku 20. století o přátelství ruského kartografa a lovce z kmene Goldi v divoké přírodě ussurijské tajgy. Lovec Děrsu se přidá k výpravě mapující neprobádané končiny carského ruska. Svou srdečností , zkušenostmi a umem si na svou stranu postupně získá celou expedici. S vedoucím výpravy - kapitánem, který k němu vzhlíží jako ke svému mentorovi a vyslanci přírody, jež on svou prací zotročuje do služeb člověka si vzájemně zachrání život, a to je ještě víc sblíží. Proto ve chvíli, kdy stařík začne pociťovat příznaky stárnutí důstojník neváhá a nabídne mu možnost pohodlného života ve městě. Tam se ale přírodní lovec dusí, a proto se vrací do "svého". Celý ač dvouhodinový film je napěchovaný napíavým soubojem člověka a přírody, která v drsných podmínkách rozhodně netahá za kratší konec - téměř každý druhý záběr může být pro někoho ze zůčastněných poslední a příroda je ve své animální krutosti fascinuícně krásná. Celé to oživilo dětské vzpomínky na školní četbu Za sobolem na kraj světa. ()
Nenucené, upřímné, milé, překrásné. Tak to je několik výrazů které vystihují tento film. A ta krajina. Pro mě jeden z nejkrásnějších filmů co jsem kdy viděl. 100%. ()
Osud sibiřského lovce kožešin a šlechetného průvodce Děrsu Uzaly skutečně znovuožil na filmovém plátně až díky sovětsko-japonské koprodukci v polovině 70. let, kdy se režijního vedení chopil génius světové kinematografie Akira Kurosawa (v té době v Japonsku v nemilosti). Děrsu Uzala oproti jiným mistrovým dílům nevyniká až tak dokonalou formální vytříbeností (důraz na kompozici), avšak právě to, že Kurosawa danému příběhu přizpůsobil svůj styl a určité návyky utlumil, filmu a jeho lyričnosti vyloženě prospělo. S přirozeností sobě vlastní vytvořil Kurosawa meditativní obraz člověka a přírody, člověka nedotčeného civilizací, jehož laskavost, světaznalost, nebojácnost a upřímnost okouzlila ve své době nejen Vladimira Arseňjeva, jenž si Uzalu na sklonku života (s rozrůstající se oční vadou) dokonce vzal k sobě domů. I přes Arseňjevovu štědrost však lovec spjatý s divočinou v prostředí města nesmírně trpí... a postupně duševně umírá. ()
Hned po shlédnutí jsem chtěl napsat, že to je Kurosawův nejlepší film. Možná jo, možná ne, ale je to jedno. Je to tak silný a nádherný, že se těžko hledají slova. I to Rusko tomu dodává svou porci atmosféry, Kurosawa je znát snad z každý scény. První polovina filmu je snad o malinko lepší, jestli to jde vůbec říct, ta Arseňjevova squadra v ní byla taková sympatičtější. A taky mohli o trochu víc ukázat panoramata krajiny, ale to je detail. Úžasnej motiv přátelství. A vedle výkonu Munzuka se mi moc líbil Solomin, stálo to taky hodně na něm. ()
Áno, pripúšťam, že filmu dávam nižšie hodnotenie ako si zaslúži. No nikto ma nepresvedčí, že je to jeden z TOP 300 najlepších filmov v histórii kinematografii, dokonca ani to že patrí do TOP 1000 si nemyslím. Starček má síce úctu k prírode, ale nevytvorí si z divákom žiadne puto, navyše sa v zásade celý čas nič nedeje. To už je lepšie namiesto toho zájsť do tej prírody naživo, stráviť v nej hoc aj ničnerobením tých 137 minút stopáže a bude z toho lepšejší zážitok. Ale TOP300? V žiadnom prípade! ()
Milý a nevídaně lidský film o vzácném přátelství a o odlišných pohledech na životní hodnoty s krásnými scenériemi východní Sibiře v pozadí. Děrsu je obyčejný lovec, je to člověk, který v novém světě nemá místo, ale jeho starý dobrý svět se mu hroutí doslova „před očima“. Pokrok se nedá zastavit, stejně jako stáří. Po rozležení snímku v hlavě nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Asi mám pro podobné snímky slabost (Jeremiah Johnson, Tanec s vlky). ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty' ◘◘◘◘ MFF Moskva 1975 - Zlatá cena, Cena FIPRESCI ◘◘◘◘ Oscar 1976 - Najlepší zahraničný film ()
Chlapík Dersu pre ktorého peniaze neznamenajú nič, lebo je priam zrastený s prírodou aj so všetkými jej nástrahami a krutosťami ju miluje, aby v jej lone skončil. ()
Moje druhá šance AK a opět spíše zklamání. Stejně jako u Samurajů, kteří aspon dějově byli o kus dál. Chápu, co chtěl film říct, že nešlo vůbec o děj. Záběry, příroda, dobrý/špatný "lidi". Jasně. Ale to bych musel asi vidět v kině a v pořádný kvalitě ( dvd verze mě po té technické stránce dost zklamala ). Spíš si ale myslim, že mi nesedí Kurosawův styl a asi nepřekousnu to "stáří" jeho děl. Když se totiž díváte na hodiny, kdy už... tak je něco špatně. Tedy nejspíš se mnou :-). Budu se muset hodně přemáhat v mapování další AK tvorby. ()
Upřímnost, přátelství, krása. ()
Silná vzpomínka z dětství. ()
Akiru Kurosawu téměř neznám a tak jsem ho chtěl zkusit. Na samurajské filmy nejsem, tak mě toto dílo připadlo jako vhodná alternativa. Rozhodně nebyl špatný - přece jen má režisér hodně zkušeností a ty tady předvedl. Bohužel poetika filmu mě úspěšně míjela a přišlo mi to jako sibiřská variace na knihu "Škola Malého stromu", která je mi dost blízká. Střet obou mentalit mě nepřišel dostatečně záživný a krásné záběry na drsnou krajinu se mnou taky moc nehnuly. Škoda, ale třeba narazím na jeho jiné dílo, které mě chytne za srdce. Proto jen krásné 3 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Po pravdě, ten začátek mi připadal utahaný, ale pak jsem se do toho naštěstí dostal a prožil tak dojemný dobrodružný příběh o přátelství dvou mužů z naprosto rozdílných kultur. A Kurosawovi se opravdu povedl. I když to má přes dvě hodiny, tak jsem se, kromě toho začátku, nenudil, fascinovala mě Sibiřská příroda a to, s jakou poetikou ji Kurosawa natočil, pak i samotný příběh a postavu Děrse Uzaly jsem si opravdu zamiloval. On je ten film totiž neskutečně milý, příjemný a ve finále i dost dojemný. Je tu i pár zajímavých myšlenek. Každopádně se mi ten film moc líbil a velmi příjemně mě překvapil. A taky mi Kurosawa opět dokázal, co za talent v něm je. 5* ()
Děrsu Uzala představuje především přátelství, odvahu, moudrost a nespoutanou volnost života. Na druhé straně zároveň Kurosawův vytříbený cit pro vyprávění. Mám rád přesně takové pomalé filmy, ve kterých se na první pohled nic neděje, ale uvnitř dřímá ohromná narativní síla. A přesně to je i tenhle případ. ()
Po Kagemushi je toto moj treti Akira Kurosawa. - videl som uz Sedm samuraju a uz spominanu Kagemushu. Vyborny, krasny pribeh sibirskeho lovca a ruskeho cestovatela zo zaciatku 20. storocia. Divaka hned zaujme krasna sibirska tajga, obcas noc v tajge, obcas vichrica ..... Vsetko vsak drzi nad vodou genialna rezia, pri ktorej sa nebojim oznacit Kurosawu za filmoveho velikana. Film, ktory divaka dokonale pohladi po dusi, a tych par pomalych zaberov - to je proste vec tolerancie. 100 % ()
Přátelství dvou mužů, kteří žijí v odlišných světech. Lovec Děrsu Uzala se chová k dobrému člověku jako k příteli, je nezjištný a je dokonale přizpůsoben k životu přírodě. Lovecké dobrodružství o přežití v severské tajze. ()
Teprve můj druhý Kurosawa a opět absolutní. Sovětský dobrodružný film v jeho režii zní možná divoce, ale bylo to nádherně divoké. :) 10/10 jak vyšitých ()
SSSR zrodila krásný melancholický příběh přátelství měšťáka s lovcem ze Sibiře. Nesmrtelný příběh přátelství, který spojil dva nerozlučné světy a pohledy na svět okolo nás, aby následně v praktickém životě vedl k nutnému odloučení se a tedy k očekávanému neodvratnému konci. Děsu Uzulala je ale mnohem více než jen o onom přátelství. Je to o snaze přežít, vydržet, obětovat se, stárnutí atd. Prostě film, který si zaslouží být promítán a připomínán. 85% ()
Související novinky
Zemřel režisér Albert Pyun
Z amerického Las Vegas přichází smutné zprávy pro fanoušky sci-fi a akčních filmů. V sobotu totiž po dlouhé nemoci ve věku devětašedesáti let zemřel americký režisér, scenárista a producent Albert… (více)